Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 258/2020-25
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15.900 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.404,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.966,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.500 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.500 Kč od 5. 3. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7.400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.404,86 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3.966,51 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.500 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.500 Kč od 30. 11. 2019 do 4. 3. 2021, se smluvním úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalovaném návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 23. 7. 2020 domáhala zaplacení částky 15.900 Kč s příslušenstvím s tím, že dne 24. 2. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se jí žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 1.400 Kč, tj. úroková sazba ve výši 23,72 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč Poslední splátka byla stanovena na 6. 4. 2018. Žalovaný splátky úvěru nehradil řádně a včas, když poslední platbu uhradil 12. 7. 2018 a celkem na předmětný úvěr uhradil pouze částku ve výši 1.500 Kč, která byla částečně započítána na úrok a poplatky spojené s poskytnutím úvěru. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky dne 29. 11. 2019 a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni postoupení pohledávky činila celková výše pohledávky za žalovaným 15.900 Kč, a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 10.000 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 244,85 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.655,15 Kč. Žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z jistiny půjčky a smluvní úrok z jistiny půjčky. Žalovaný byl před podáním žaloby předžalobní výzvou zaslanou dne 1. 5. 2020 vyzván k zaplacení dluhu, ovšem bezvýsledně.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně, s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.
4. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je zapsána v obchodním rejstříku od 16. 5. 2005, jako předmět podnikání má zapsáno mj. poskytováni nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.
5. Z karty zákazníka soud zjistil, že tuto dne 24. 2. 2017 podepsal žalovaný. V této je jako druh bydlení uvedeno„ Nájemník“, domácnost samostatná, jako zaměstnání„ hlavní pracovní poměr“, zaměstnavatel jméno příjmení, pracovní pozice pomocný pekař. Pole zaměstnání ověřeno bylo zaškrtnuto jako„ ano“. Jako měsíční příjmy žadatele byla uvedena mzda ve výši 11.088 Kč, měsíční výdaje žadatele uvedeny jako výdaje na bydlení 3.800 Kč, výdaje osobní 3.000 Kč, celkem měsíční výdaje 6.800 Kč. Použitelný měsíčný příjem byl vypočten na částku 4.288 Kč. Jako dokumenty k ověření bylo zaškrtnuto nájemní smlouva, SIPO, pracovní smlouva a potvrzení příjmu od zaměstnavatele.
6. Z dohody o provedení práce mezi zaměstnavatelem jméno příjmení a žalovaným jako zaměstnancem soud zjistil, že dle této dohody měl žalovaný v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 pracovat jako anonymizována dvě slova u zaměstnavatele jméno příjmení rozsah výkonu práce dle této dohody neměl překročit 300 hodin ročně a odměna byla stanovena jako 66 Kč hrubého za odpracovanou hodinu.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze smluvních podmínek ze dne 24. 2. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný jako úvěrovaný a společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, jako úvěrující, podepsali smlouvu na základě které úvěrující poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem sjednaným v pevné výši 1.400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne 6. 4. 2018. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že částku 10.000 Kč v hotovosti převzal v den podpisu smlouvy. Úrok na dobu po uplynutí doby úvěru byl sjednán ve výši 23,72 % ročně.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek soud zjistil, že obchodní korporace právnická osoba, IČO, uvedeného dne postoupila na žalobkyni mimo jiné i pohledávku za žalovaným ze smlouvy číslo.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 29. 11. 2019 vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky z uvedené smlouvy adresované žalovanému a toto oznámení bylo dne 13. 12. 2019 podáno k poštovní přepravě.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 s podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil výzvu na zaplacení před podáním žaloby adresovanou žalovanému a tato výzva byla dne 1. 5. 2020 předána k poštovní přepravě.
11. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne 24. 2. 2017 mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně téhož dne vyplatila žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli zaplatit kromě částky 10.000 Kč úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného z údajů uvedených žalovaným zaznamenaným v zákaznické kartě. Pohledávka z uvedené smlouvy byla dne 29. 11. 2019 postoupena žalobkyni.
12. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
17. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení nebylo prokázáno, zda a jakým způsobem tak učinila. Žalobkyně v řízení předložila pouze dohodu o provedení práce a zákaznickou kartu sepsanou se žalovaným právní předchůdkyní žalobkyně a dohodu o provedení práce. Pokud je v této uvedeno, že byly předloženy potvrzení příjmu a nájemní/ubytovací smlouva, tyto dokumenty v řízení žalobkyně nepředložila. Navíc údaje v zákaznické kartě jsou rozporné, když je v ní jednak uvedeno, že žalovaný má příjem ve výši 11.088 Kč měsíčně ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr, avšak žalobkyně předložila pouze dohodu o provedení práce v maximálním rozsahu 300 hodin za rok a odměnou ve výši 66 Kč za každou odpracovanou hodinu. Uvedeného příjmu tedy žalovaný nemohl dle této dohody dosáhnout a jiný příjem v zákaznické kartě uveden není. Výdaje žalovaného nebyly ověřeny vůbec. Celkové poměry žalovaného v době uzavření smlouvy tak dle soudu prokázány nebyly a právní předchůdkyně tedy nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 24. 2. 2017 vyplatila v hotovosti částku 10.000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil celkem částku 1.500 Kč. Žalovaný sám v řízení nenamítal žádné jiné plnění, žalobkyni tedy vzniklo právo na vrácení částky 8.500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. Za tento den soud považuje, v souladu s ustanovením § 1958 o. z., den následující po dni, kdy byla žalovanému doručena žaloba (žaloba doručena dne 4. 3. 2021), neboť v řízení nebylo prokázáno řádné doručení předžalobní či jiné výzvy žalovanému. V řízení sice bylo prokázáno jejich odeslání, avšak z toho nelze dovozovat také doručení, neboť ustanovení § 573 o. z., podle něhož se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb, došla třetí pracovní den, lze užít pouze v případě, že taková zásilka byla prokazatelně jejímu adresátovi doručena. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.