Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 132/2020-69
Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Písaříkové, Ph.D. a přísedících JUDr. Hedy Nejedlé a Václava Kůse, ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro: neplatnost rozvázání pracovního poměru
takto:
I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru datovaného žalovaným dne 30.4.2020 a dané žalovaným žalobkyni, je neplatné.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru datovaného žalovaným dne 30.4.2020 a dané žalovaným žalobkyni, je neplatné.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 18 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobou ze dne 22.6.2020 se žalobkyně domáhala vyslovení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru datovaného žalovaným dne 30.4.2020 a daného žalovaným žalobkyni, když od 9.9.2019 vykonávala u žalovaného na základě pracovní smlouvy pomocného uklízeče. V důsledku vládních opatření proti šíření infekce Covid-19 jí žalovaný dnem 13.3.2020 přestal přidělovat práci a přestal proplácet mzdu. Nabízel žalobkyni a jejímu manželovi různé brigádní práce (duben a květen 2020). Když se však žalobkyně dožadovala mzdy, tak jí žalovaný předal antedatované okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněného tím, že měla začít pracovat u jiného zaměstnavatele.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je pravdou, že žalobkyně vykonávala práci pomocného uklízeče podle pracovní smlouvy z 9.9.2019. V březnu a dubnu 2020 došlo k zavření hotelů v ČR a žalovaný neměl pro své zaměstnance práci. Žalovaný refundoval zaměstnancům část mzdy z programu Antivirus. Žalobkyně ale začala současně pracovat u jiného zaměstnavatele, a to u právnická osoba, proto jí dne 30.4.2020 žalovaný předal okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně je cizím státním příslušníkem, má pracovní povolení pouze pro výkon práce u žalovaného.
3. Na to reagovala žalobkyně tak, že kancelář žalovaného do 16.5.2020 nefungovala a okamžité zrušení pracovního poměru jí bylo předáno skutečně až 26.5.2020. Část náhrady mzdy (zřejmě z programu Antivirus) skutečně se zpožděním obdržela.
4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na plný pracovní úvazek jako pomocná uklízečka od 9.9.2019 se mzdou 13 350 Kč měsíčně (pracovní smlouva ze dne 9.9.2019 na čl. 5 ). Listino u nazvanou okamžité zrušení pracovního poměru měl žalovaný rozvázat pracovní poměr okamžitým zrušením podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce , když žalobkyně měla pracovat u jiného zaměstnavatele. Listin Listina není nijak datována (pouze v identifikačních údajích zaměstnankyně je uvedeno datum 30.4.2020), ručně je uvedeno, že byla předána za přítomnosti svědků – rovněž bez data (okamžité zrušení pracovního poměru na čl. 6 ).
6. Žalovaný prostřednictvím SMS zpráv poslal žalobkyni dne 30.4.2020 nabídku brigádních prací, a to ve skladu název společnosti (8 hod denně za 110 Kč/hod), sběr mrkve, ředkviček a pažitky (10-12 hodin denně, 2400 Kč/měs); sběr jahod, zelí a salátu (10-12 hodin denně, 2400 Kč/měs), a od 20.5.2020 pokojská v hotelu název hotelu (10 hodin denně, 900 Kč za den). Následně urgoval, kterou brigádu si žalobkyně vybrala. Poté SMS zprávou z 12.5.2020 nabízel další brigádní práce, a to práci v typografii (6,00 až 18,00 za 100 Kč/hod), odklízení magazínu název společnosti + název společnosti (směny 8-12 hodin po 95 Kč/hod), a práci v masokombinátu (100 Kč/hod) (SMS zprávy na čl. 7-9).
7. Žalovaný žalobkyni vystavil Potvrzení o změně zaměstnání na č.l. 26, které je datováno 30.4.2020, a které mělo být žalobkyni dáno před svědky (zřejmě 30.4.2020), a které si žalobkyně odmítla převzít.
8. Žalovaný předal žalobkyni výplatní pásky za měsíce březen 2020 a duben 2020 na čl. 27, podle kterých měla žalobkyně obdržet mzdy za měsíc březen 2020 ve výši 10 409 Kč a za duben 2020 ve výši 8 765 Kč.
9. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 10.6.2021, sp. zn. 7 C 194/2020 , a to výslechu jméno příjmení soud zjistil, že v březnu 2020 pro nastalou pandemii Covidu neměl žalovaný pro své zaměstnance práci. Sháněl nové zakázky pro své zaměstnance, oslovili sklad název společnosti, název společnosti, zkoušeli i zemědělství. Poté zjistili, že někteří jejich zaměstnanci pracují u název družstva anonymizováno, ulice anonymizováno na obec a číslo, a pro název společnosti. Proto se žalovaný rozhodl dát skupině zaměstnanců okamžité zrušení pracovního poměru. V době pandemie měli zavřenou kancelář, otevírala pouze 1 den v týdnu, a to, když bylo potřeba vyplatit mzdy, nebo třeba zálohy na ně. V dubnu 2020 byla kancelář zavřená, kancelář byla otevřená pouze 30. dubna 2020.
10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10.6.2020 na č.l. 38 včetně doručenky na č.l. 39 soud zjistil, že žalobkyně trvá na svém dalším zaměstnávání u žalovaného, opakovaně uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a že jí bylo předáno až 26.5.2020, rovněž upozornila na dlužnou mzdu. Rovněž je zmíněno, že žalovaný vyhrožuje žalobkyni cizineckou policií (zřejmě pokud nebude akceptovat okamžité zrušení pracovního poměru k 30.4.2020).
11. Z takto provedeného dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána od 9.9.2019 na plný úvazek jako pomocná uklízečka. Od 12.3.2020 v důsledku vládních opatření proti šíření pandemie Covid-19 neměl žalovaný pro své zaměstnance práci, proto se jim pokoušel zajistit různé brigády. Listino u označenou jako okamžité zrušení pracovního poměru měl žalovaný dne 30.4.2020 okamžitě rozvázat pracovní poměr se žalobkyní, když tato měla pracovat u jiného zaměstnavatele, přičemž i po tomto datu se stále pokoušel pro žalobkyni zajistit brigádní práci. K tomu, že k předání listin y došlo až 26.5.2020, svědčí i to, že do tohoto data se žalovaný snažil žalobkyni nabízet různé brigádní práce, po tomto datu nikoliv.
12. Po výše uvedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Skutková zjištění opřel soud o shora provedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti soud neměl pochybností.
13. Po právní stránce soud věc posuzoval podle zákona č. 262/2006 Sb. , zákoník práce , ve znění účinném ke dni 30.4.2020 (dále jen„ ZP“). Podle ust. § 72 ZP platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Žaloba byla podána dne 22.6.2020, tedy včas. Proto se soud dál věcí meritorně zabýval.
14. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) ZP platí, že zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení hypotézy právní normy zde závisí na konkrétních okolnostech případu; většinou bude třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, k funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti, k míře jeho zavinění, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení povinností pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu apod. Přitom je třeba mít na zřeteli, že je to pouze soud, který v případném řízení o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru relativně neurčitou (abstraktní) hypotézu vymezí tak, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní vztah zaměstnance k němu nadále pokračoval.
15. Za situace, kdy žalovaný sám v důsledku pandemie COVID-19 neměl pro žalobkyni práci (neplnil tedy svoji povinnost přidělovat zaměstnankyni práci) a nabízel jí brigádní práce u jiných zaměstnavatelů, se nejedná o zvlášť hrubé porušení pracovních předpisů zvlášť hrubým způsobem, když si zaměstnankyně (sama) po tuto dobu najde brigádní práci u jiného zaměstnavatele. Rovněž nelze odhlédnout od toho, že listin listina , kterou žalovaný měl dát žalobkyni„ okamžité zrušení pracovního poměru“, nesplňuje základní formálně právní kritéria pro validitu právního jednání v pracovně právních vztazích. Uvedení data listin y do generálií zaměstnankyně (které při běžném čtení v rámci poctivosti právního jednání nikdo detailně nekontroluje) je z pohledu soud nepoctivým jednáním, které mělo zakrýt skutečnost, že k předání listin y skutečně došlo později, až 26.5.2020. Rovněž uvedení svědků bez data též zakrývá skutečnost, že k předání listin y skutečně došlo 26.5.2020. Absentuje též skutkové vymezení důvodu, pro který mělo být dáno zrušení pracovního poměru, uvedení„ práce u jiného zaměstnavatele“ je naprosto nedostatečné, zcela neurčité. Taková listin listina je sama o sobě neplatným právním jednáním, což je další (respektive primární) důvod pro vyslovení neplatnosti této listin y.
16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 940 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z 5 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 000 Kč ve výši 2 940 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.