Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 119/2021-73
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
t.č. stát. instituce
o zaplacení částky 16 580 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 737 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6737 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a částku 2 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 450 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 309 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 192,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 263 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 5 743,86 Kč a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 7 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a dále částky 3 084 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 465,34 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 968,8 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 3 837,02 Kč a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 418,80 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Návrh na vydání rozsudku pro uznání se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 6 737 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6737 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a částku 2 450 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 450 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. III. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 309 Kč, úrok z prodlení ve výši 2 192,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 263 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 5 743,86 Kč a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 7 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a dále částky 3 084 Kč, úrok z prodlení ve výši 1 465,34 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 1 968,8 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, úrok ve výši 3 837,02 Kč a úrok ve výši 20,98 % ročně z částky 4 418,80 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 16 580 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne 2.4.2015, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 637 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 20,98 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 263 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 1. 2016. Žalovaný uhradil částku 263 Kč. Dále žalovaný uzavřel s původním věřitelem dne 10. 1. 2015 smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 455 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 43 týdenních splátkách po 188 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7.11. 2015. Žalovaný uhradil částku 2 550 Kč. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek žalobkyni. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Žalobkyně ani původní věřitel nemají doklady k dispozici, když se předkládají při uzavření smlouvy. Původní věřitel z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
2. Soud věc projednal bez přítomnosti účastníků. Zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný též sdělil, že souhlasí s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žádal o splátkový kalendář v uvedené částce 16 580 Kč. V podání doručeném soudu dne 9.8.2021 žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro uznání.
3. Soud zamítl návrh žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání. Procesní úkon, jímž žalovaný nepochybně projevuje nejen vědomost o svém dluhu vyplývajícím ze žalobního návrhu, ale i ochotu nárok uspokojit, je vždy třeba považovat za uznání nároku s účinky podle § 153a o. s. ř. o. s. ř. (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 522/2011 ). Dle názoru soudu vyjádření žalovaného není uznáním dluhu, když z něho nevyplývá nepochybná vědomost o dluhu vyplývajícího ze smluv o zápůjčce. Jedná se jen o žádost o splátky. Předmětem řízení je i příslušenství, a to úroky a úroky z prodlení požadované do zaplacení. Výsledky dokazování pak neodůvodňují závěr, že případný smír není v rozporu s právními předpisy kogentní povahy.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 2.4.2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 11 309 Kč, která zahrnuje částku 7 000 Kč, úrok ve výši 637 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, částku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 100 Kč a částku 172 Kč za zařazení do pojišťovacího programu životního pojištění. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 11 309 Kč v 43 týdenních splátkách po 263 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 43 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 20,98 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12. 2019 a oznámení o postoupení pohledávek ze stejného dne vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 2. 4. 2015 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 14 600 Kč, a výdaje celkem 11 246 Kč (nájem ve výši 4 000 Kč, výdaje na domácnost 6 200 Kč, splátky/půjčky/alimenty 846 Kč, výdaje na telefon 200 Kč). Žalovaný potvrdil nájemní bydlení, jedno nezaopatřené dítě a aktivní půjčku u původního věřitele.
5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 10.1.2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 8 084 Kč, která zahrnuje částku 5 000 Kč, úrok ve výši 455 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 500 Kč a dále částku 129 Kč za životní pojištění. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 8 084 Kč v 43 týdenních splátkách po 188 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. V případě prodloužení doby trvání smlouvy ve smyslu čl. 9 3 věty druhé (správně čl. 9), nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6.12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z karty zákazníka ze dne 10.1. 2015 podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, výpisu z účtu, kdy žalovaný potvrdil příjem celkem ve výši 15 500 Kč, nájem ve výši 4 000 Kč a výdaje na domácnost 5 700 Kč, výdaje na telefon 200 Kč, celkem výdaje ve výši 9 900 Kč. Žalovaný potvrdil nájemní bydlení a uvedl jedno nezaopatřené dítě.
6. V posuzovaném případě byly mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřeny v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 59/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouvy o zápůjčce, na které se vztahuje i zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, doklady však nemá k dispozici. Náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč vzbuzují pochybnost, když neodpovídají měsíčním normativním nákladům na bydlení na základě nájemní smlouvy. I další výdaje domácnosti ve výši 5 700 Kč vzbuzují pochybnost o jejich reálnosti za situace, kdy měl žalovaný jednu vyživovací povinnost. Z jiných zdrojů úvěruschopnost neprověřoval (např. výpisem z registru dlužníků), i když z karty zákazníka vyplýval výdaj žalovaného na půjčky. Původní věřitel nezjišťoval, zda jsou na žalovaného vedeny exekuce a tyto skutečnosti neprověřoval (výpisem z centrální evidence exekucí). Soud má za to, že původní věřitel neposuzoval úvěruschopnost žalovaného řádně. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvách uvedené finanční hotovosti čerpal. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle §2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že v prvním byla mu poskytnuta částka 7 000 Kč a zaplatil částku 263 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 6 737 Kč (7 000 Kč - 263 Kč) a v druhém případě mu byla poskytnuta částka 5 000 Kč a zaplatil částku 2 550 Kč, činí výše bezdůvodného obohacení částku 2 450 Kč (5 000 Kč 2 450 Kč). Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni i nárok na zákonný úrok z prodlení z přiznaných částek, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Žalovaný byl vyzván k vrácení částky v oznámení o postoupení pohledávky a ke dni podání žaloby již uplynula konečná splatnost závazků dle smlouvy. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i v případě řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný byl povinen nad výslovně sjednaný úrok hradit i úrok do zaplacení jistiny.
7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Při posuzování úspěchu a neúspěchu soud přihlíží k požadovanému příslušenství. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který však náhradu nákladů řízení nepožadoval. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
8. Soud lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. stanovil ve splátkách po 1 300 Kč měsíčně, když žalobkyně s úhradou dluhu ve splátkách v této výši souhlasila. K dodržení platební kázně byla stanovena ztráta výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).