Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 232/2020-51
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 34.830 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.500 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 7.330 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále doplatek soudního poplatku ve výši 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet číslo variabilní symbol.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.740,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 27.500 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 7.330 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 901 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,05 % ročně z částky 28.401 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Bruntále doplatek soudního poplatku ve výši 348 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol]. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.740,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 34.830 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo. Žalobkyně požadovala neuhrazenou jistinu ve výši 28.401 Kč, dlužné splátky ve výši 3.150 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 3 x 100 Kč za každou písemně odeslanou upomínku, smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru ve výši 1.497 Kč (3 x 499 Kč) a smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2 písm. b) úvěrové smlouvy ve výši 1.482 Kč (0,1 % denně z částky 31.551 Kč od 27. 10. 2020 do 12. 12. 2020). Požadované částky nebyly žalobou uhrazeny ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 30.000 Kč s měsíční splátkou 1.050 Kč s počtem splátek 40 s tím, že na účet žalované byla poskytnuta částka 27.500 Kč a na účet zprostředkovatele částka ve výši 2.500 Kč Smlouva pak obsahuje ujednání pro případ řádného nehrazení závazku, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru za každý den prodlení ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení a smluvní pokutu ve výši 499 Kč pro případ, kdy se dlužník dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky. Dále byl sjednán poplatek jako náhrada účelně vynaložených nákladů v případě prodlení zákazníka s úhradou, a to za zaslání poštovních poukázek ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku (smlouva o úvěru).
5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Pokud jde o žalobkyni, pak se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
7. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.
14. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/13 EHS o nepřiměřených podmínkách (zneužívajících klauzulích) ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102/, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v občanském zákoníku, tak zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C -240/98 Océano Grupo Editorial versus Roció Murciano a rozhodnutí ve věci C -243/08 Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.
15. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobkyni prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Žalobkyně pak předložila soudu výtisk z insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem u žalované a dále výtisk z centrální evidence exekucí s negativním výsledkem ohledně žalované. Dále pak žalobkyně předložila výplatní pásku za květen 2020, kde je uvedena čistá mzda 34.041 Kč, za červen 29.007 Kč, za duben 34.596 Kč, kde není uveden plátce mzdy (výtisk z evidencí, výplatní pásky). Dále žalobkyně předložila doklad ze dne 24. 7. 2020 k posouzení úvěruschopnosti zákazníka, kde je uvedeno číslo bankovního účtu bankovní účet, telefon do zaměstnání, příjmy spotřebitele 34.596 Kč, bydlení 10.300 Kč, úvěry 6.000 Kč, ostatní 6.000 Kč. Rozdíl činí 15.700 Kč (listina ze dne 24. 7. 2020). Dále žalobkyně předložila výpis z účtu – mKonto s povoleným přečerpáním č. bankovní účet za květen 2020, kdy z tohoto účtu nevyplývají žádné běžné výdaje jako náklady na bydlení a živobytí zahrnující platbu energií a dalších a na tento účet byl připsán příjem žalované od ulice školy mzda ve výši 34.212 Kč a platba od anonymizováno jméno příjmení ve výši 10.991 Kč a dále příchozí platba od Úřadu práce obec ve výši 8.800 Kč. Z tohoto účtu vyplývá, že byl uhrazen nájem a služby ve výši 10.300 Kč. Dále žalovaná uhradila 1. splátku ve výši 1.000 Kč ve prospěch jméno příjmení a 1. splátku ve výši 3.000 Kč ve prospěch anonymizováno jméno příjmení. Dále z výpisu vyplývá, že je hrazeno pojištění úvěru ve výši 425 Kč a žalovaná hradí splátku ve prospěch právnická osoba 1.052 Kč + 1.220 Kč. Dále bylo zjištěno, že úvěrová právnická osoba anonymizováno má nastaveno inkaso na srážku 3.845 Kč. Dále bylo z výpisu z účtu zjištěno, že počáteční zůstatek činil - 50.000 Kč a konečný zůstatek k datu 29. 5. 2020 činil - 50.000 Kč. Po celý měsíc květen 2020 se žalovaná nacházela v povoleném debetu (výpis z účtu). Dále soud zjistil, že od roku 2012 do roku 2020 jsou proti žalované u zdejšího soudu vedeny 3 exekuce (anonymizováno).
16. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy zkoumala a ověřila příjmovou stránku, když předložila výplatní pásky a dále i výpis z běžného účtu žalované. Byly tedy prověřeny příjmy žalované. Pokud se týká výdajů, tak z výpisu z účtu vyplývá, že žalovaná hradila 10.300 Kč na nájem a služby dle uvedené listiny posouzení úvěruschopnosti zákazníka. V této listině pak je uvedeno obecně, že žalovaná má úvěry 6.000 Kč. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaná splácí úvěry v částce, která přesahuje částku 6.000 Kč, jak bylo uvedeno shora. Dále je uváděno u výdajů spotřebitele ostatní 6.000 Kč, což není nijak definováno a z výpisu z účtu a ani z jiných listinných podkladů nelze dovodit, jaké další výdaje u žalované jsou. Dle výpisu z účtu byla měsíční mzda žalované ve výši pohybující se od 29.007 Kč do 34.596 Kč Ani s ohledem na tuto mzdu nebyla žalovaná schopna dostat se z povoleného debetu a celý měsíc květen se pohybovala v povoleném debetu, když počáteční zůstatek byl - 50.000 Kč a konečný zůstatek byl také - 50.000 Kč. S ohledem na zjištěné příjmy žalované pak žalovaná nebyla schopna dostat se do plusové hodnoty. Bylo tak zřejmé, že žalovaná nebude schopna splácet další poskytnutý úvěr. Žalobkyně pak tyto skutečnosti nezohlednila a soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila a neprověřila úvěruschopnost žalované, když řádně neprověřila závazky žalované a její výdaje a nepřihlédla ke skutečnosti, že již před poskytnutím úvěru žalovaná se pohybovala v mínusových hodnotách účtu v rámci povoleného přečerpání až do částky - 50.000 Kč. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované a dovodil absolutní neplatnost předmětné úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve spojitosti s § 86 odst. 1 věta druhá cit. zákona.
17. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
18. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalované, tj. 27.500 Kč a co žalovaná zaplatila na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila ničeho. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaná povinna vrátit dle ust. § 2993 a násl. Občanského zákoníku žalobkyni. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.740,50 Kč, přičemž tato částka představuje 44,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.394 Kč a doplatku 348 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34.830 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.800 Kč ve výši 378 Kč.
20. V souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků vyměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku ve výši 348 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).