Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 5/2021-64
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 34.990,87 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28.339 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.339 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 6.651,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.651,87 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.419,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28.339 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.339 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 6.651,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.651,87 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6.419,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 34.990,87 Kč s příslušenstvím s tím, že původní věřitel společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou jako s dlužníkem dne datum smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5.156 Kč na nákup vybraného zboží. Současně byl žalované poskytnut revolvingový úvěr, který žalovaná mohla čerpat až do výše stanoveného úvěrového rámce 30.000 Kč. Žalovaná načerpala dne 28. 1. 2019 účelový úvěr 5.156 Kč, a to tak, že tato částka byla zaslána na účet prodejce. Co se týká revolvingového úvěru, čerpala žalovaná dne 4. 2. 2019 částku 10.000 Kč plus 5.000 Kč, dne 5. 2. 2019 částku 5.000 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 4.000 Kč a dne 10. 2. 2019 částku 6.000 Kč Celkem žalovaná čerpala 29.756 Kč a uhradila částku ve výši 1.417 Kč. Žalobou pak žalobkyně požaduje uhradit jistinu ve výši 29.578,95 Kč, úrok ve výši 3.453,38 Kč, poplatky ve výši 700 Kč, smluvní pokutu ve výši 617,49 Kč a dlužné pojistné ve výši 641,05 Kč. Následně byla žalovaná pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, nevznesla žádné skutkové ani právní námitky.
3. Po provedeném dokazování a zjištěném skutkovém stavu věci má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem anonymizována čtyři slova a žalovanou byla dne datum uzavřená úvěrová smlouva, v rámci které byl sjednán revolvingový úvěr až do výše 30.000 Kč. Dále byla žalované poskytnuta částka 5.156 Kč za účelem financování zboží, drobné černé elektro. Výše měsíční splátky 257 Kč, počet měsíčních splátek 25, úroková sazba 21,23 Kč a RPSN 23,43 Kč. Co se týká revolvingového úvěru, RPSN činila 31,14 % a úroková sazba roční 22,68 Kč. Celková výše měsíční splátky minimálně 5 % dlužné částky nejméně však 500 Kč. K žalované jsou uvedeny údaje: způsob bydlení nájemník od roku 2016, rodinný stav svobodná, vyživované děti nula, zaměstnání soukromý sektor dělník, zaměstnavatel právnická osoba v anonymizováno, čistý příjem 15.500 Kč, další příjmy 0 Kč, náklady na bydlení 2.500 Kč, ostatní pravidelné výdaje a finanční závazky 0 Kč (smlouva o úvěru, sdělení k žádosti o úvěr, rámcová smlouva o poskytování bankovních produktů a služeb číslo ze dne datum). Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutý úvěr řádně nesplácela, původní věřitel odstoupil od úvěrové smlouvy přípisem ze dne 23. 9. 2019 a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 34.991 Kč (přípis). Na úvěr pak žalovaná čerpala celkem částku ve výši 29.756 Kč (dne 4. 2. 2019 částku 10.000 Kč plus 5.000 Kč, dne 5. 2. 2019 částku 5.000 Kč, dne 7. 2. 2019 částku 4.000 Kč, dne 10. 2. 2019 částku ve výši 600 Kč, dále čerpala žalovaná částku ve výši 5.156 Kč dne 28. 1. 2019). Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku ve výši 1.417 Kč (úvěrová smlouva, přehled čerpání, přehled čerpání účelového úvěru s rozpisem, přehled obratu účtu ze dne 11. 6. 2021). Svou aktivní legitimaci k podání žaloby pak žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy seznamu postupovaných pohledávek, týkající se žalované (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy).
4. Usnesením soudu ze dne 18. 1. 2021 byla žalobkyně mimo jiné vyzvána, aby doplnila tvrzení a uvedla, zda a jakým způsobem byla před poskytnutím úvěru žalované zkoumána úvěruschopnost žalované dle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně podáním ze dne 26. 1. 2021 uvedla, že před poskytnutím úvěru byla původním věřitelem posouzena řádně úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované při osobním pohovoru s ní, přičemž získané informace byly dále ověřeny ve veřejných registrech. Dále byly porovnány příjmy a výdaje žalované a způsoby plnění jejích dosavadních dluhů na základě informací, které byly žalovanou poskytnuty při osobním pohovoru a které jsou zaznamenané v článku II. smlouvy o úvěru. Žalobkyně předložila k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti listinný důkaz, a to výpis bonity založený na čísle listu 23. Z tohoto důkazu pak nebylo možné vyvodit žádná skutková zjištění, když v obsahu textu této listiny se nenachází žádné informace ohledně výdajové ani příjmové stránky žalované (listina na čísle listu 23). V podání ze dne 14. 6. 2021 pak žalobkyně uvedla, že dalšími podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované již nedisponuje.
5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právním předchůdcem žalobkyně - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.
6. Podle § 86 odst. 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle
§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona
č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., také při výkladu
ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. 15 Co 300/2019-103 ze dne 5. 11. 2019).
8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 26. 1. 2021 a ze dne 14. 6. 2021. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě zjištění příjmů a výdajů žalované podávajících se pouze z tvrzení žalované a ověřením ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalované, když jsou zohledněny pouze žalovanou uváděné údaje a je žalovaná prověřena ve veřejných registrech. Dále žalobkyně nezjišťovala, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem a výdaje žalované neprověřovala. Tím, že žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalované ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaná v těchto registrech nebyla vedena, neznamená to automaticky, že žalovaná je schopna úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené dovodil soud absolutní neplatnost předmětné úvěrové snlouvy dle ust. § 86 a 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne
20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/ rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999 /44/ rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C číslo, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008 /48/, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.
10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.
12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši
29.756 Kč poníženou o žalovanou provedené úhrady ve výši 1.417 Kč, když na straně žalované vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., a nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
13. Pokud jde o náklady řízení, soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu vychází z částečného úspěchu a neúspěchu v dané věci, kdy úspěch žalobkyně ve věci byl vyčíslen ve výši 62 % (81% úspěch žalobkyně – 19% úspěch žalované). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.400 Kč a dále náklady právního zastoupení, a to podle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 500 Kč za tři úkony právní služby do podání návrhu (převzetí věci, sepis žaloby, výzva), a dále 2 úkony po 2.500Kč dle § 7 bod 5. cit. vyhlášky za účast na jednání dne 10. 6. 2021 a dne 19. 7. 2021 a 3 x RP po10 0 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a 2 x RP po 300 Kč dle odst. 5 písm. b). Dále bylo přiznáno DPH 21% Celkem náklady řízení činí v rozsahu 62 % částku ve výši 6.419,50 Kč a jsou splatné k rukám právního zástupce žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 občanského soudního řádu).