Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 35/2021-50

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr Nikolou Reifovou v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

adresa žalobkyně – příjmení příjmení

zastoupeného advokátem: titul titul. jméno příjmení jméno,

se sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

hlášen na adrese adresa žalovaného,

o zaplacení 4 238 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 745 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 493 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 019,01 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 669,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 370,60 Kč od 7. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 625,60 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, a dále úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 370,60 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 745 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 745 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 2 493 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 019,01 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 2 669,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 370,60 Kč od 7. 12. 2019 do 19. 6. 2021, dále úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 625,60 Kč od 20. 6. 2021 do zaplacení, a dále úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 3 370,60 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 21. 5. 2015, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, jako věřitelem. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 4 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit shora uvedenou částku ve splátkách spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou 20,98 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Ke splatnosti dluhu jako celku došlo ke dni 17. 3. 2016, k němuž je požadován rovněž úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní úrok, obojí z neuhrazené jistiny. Žalovaný uhradil pouze částku 2 255 Kč, poslední platba byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 9. 2015. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Dne 21. 6. 2021 zaslala žalobkyně soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka, kdy tyto jsou obsahem zákaznické karty. Ze zákaznické karty ze dne 21. 5. 2015 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán jako dělník ve právnická osoba uzeniny s příjmem 10 500 Kč měsíčně, má další příjmy od otce ve výši 13 000 Kč, pobírá podporu, nemá půjčku. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně při jednání soudu na žalobě setrvala, k výzvě soud připustila, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Závěrem žalobkyně navrhla žalobě vyhovět.

5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne 21. 5. 2015 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému půjčku ve výši 4 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 6 493 Kč, a to v 43 týdenních splátkách splatných po 151 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.

7. Z oznámení ze dne 6. 12. 2019 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu.

8. Dle přiloženého podacího lístku byla žalované dne 7. 1. 2020 zaslána ze strany žalobkyně písemnost.

9. Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 3. 9. 2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání.

10. Dle přiloženého podacího lístku byla žalované dne 4. 9. 2020 odeslána ze strany právního zástupce žalobkyně písemnost.

11. Ze zákaznické karty ze dne 21. 5. 2015 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je zaměstnán ve společnosti právnická osoba jakožto dělník, přičemž jeho příjem činí 10 500 Kč měsíčně, dále žalovaný uvedl, že příjem jeho otce činí 13 000 Kč, matka pobírá dávky státní sociální podpory v celkové výši 14 100 Kč (příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení), výdaje žalovaného činí celkem 27 000 Kč, přičemž nájem dosahuje výše 10 500 Kč, výdaje domácnosti činí 14 500 Kč, splátky, půjčky, alimenty činí 1 200 Kč a výdaje a telefon činí 800 Kč. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně poskytl občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO, kdy je dále v zákaznické kartě zaznamenána výše mzdy otce žalovaného v částce 13 000 Kč s podpisem a výše státní podpory vyplácené matce žalovaného (7 200 Kč, 5 800 Kč a 1 100 Kč) s podpisem. Žalovaný tuto u podepsal.

12. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 4 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 2 255 Kč (celkem se zavázal uhradit 6 493 Kč, dle tvrzení žalobkyně zbývalo ke dni podání žaloby uhradit na jistině, poplatku a smluvní pokutě 4 238 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

13. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

14. Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle věta druhá , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu s celkovou výší nižší než 5 000 Kč nebo vyšší než 1 880 000 Kč; částka 5 000 Kč se považuje za dosaženou též tehdy, je-li mezi týmž věřitelem a spotřebitelem uzavřeno v období 12 měsíců více smluv se stejným nebo obdobným účelem, přičemž se tento zákon vztahuje na smlouvu, kterou se dosáhne nebo přesáhne celková výše úvěru 5 000 Kč, a všechny následující smlouvy uzavřené v uvedeném období. Dle zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě obdržel 8 000 Kč, přičemž na shora uvedenou zápůjčku žalovaný uhradil pouze 2 255 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

21. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 1 a § 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli přesahující 5 000 Kč uzavřený v době od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného sice zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to doloženými výplatními páskami a pracovní smlouvou, nicméně do příjmů domácnosti zahrnula rovněž příjmy otce i matky žalovaného, aniž by tyto ověřovala, kdy je nutno konstatovat, že žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že žije v nájmu a nikoliv s rodiči, nesdílí tedy s nimi ani společnou domácnost. Nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaného uvedených údajů ohledně jeho příjmů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

22. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 4 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil celkem 2 255 Kč, k úhradě tedy zbývá 1 745 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která se dostala do sféry dispozice žalovaného dne 18. 6. 2021, následující den, tj. 19. 6. 2021, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 6. 2021 do prodlení ( ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 1 745 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byl v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

24. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s  část věty před středníkem

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.