Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
1 C 76/2021-66
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa, obec
o zaplacení částky 42 994 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 200 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 13 784 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 737 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 720,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 9. 2020 a z částky 3 800 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 504 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 896,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 639,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 11 382,41 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 9. 2020 a z částky 7 878,41 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 382,41 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 200 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 13 784 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 737 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 720,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 9. 2020 a z částky 3 800 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 504 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 11 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 896,20 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 639,81 Kč, zákonného úroku z prodlení ročně z částky 11 382,41 Kč od 30. 11. 2019 do 26. 9. 2020 a z částky 7 878,41 Kč od 27. 9. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 11 382,41 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne 18. 12. 2020 žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 42 994 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel právní předchůdce žalobkyně z informace žalovaného, že pobírá příjem ve výši 14 044 Kč, splácí půjčku částkou 2 000 Kč měsíčně, je nezaměstnaný, náklady na bydlení 2 000 Kč a osobní výdaje ve výši 4 700 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 31 784 Kč, jež představuje úvěr 18 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 520 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, pojištění 464 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 548 Kč Poslední splátka byla stanovena na 16. 2. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 3 800 Kč. Žalobkyně má za to, že původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 18 000 Kč od 17.2.2018 do zaplacení. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 18 000 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 9 984 Kč, kapitalizované úroky ve výši 7 720,86 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 737 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 18 000 Kč v zákonné výši od 30.11.2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 18 000 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
Dále se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s úrokem a úrokem z prodlení, což odůvodňuje tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o půjčce číslo dne datum, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě informací získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních poměrů. Tyto ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka – jako jsou výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. V daném případě, pokud jde o příjmy žalovaného, vycházel z informace žalovaného, že pobírá mzdu ve výši 9 800 Kč a další příjmy ve výši 1 500 Kč, splácel úvěr částkou 1 600 Kč, ostatní výdaje včetně nákladů na bydlení vyčíslil částkou 6 200 Kč. Na základě toho uzavřel právní předchůdce žalobkyně, že nejsou pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Kopie dokladů k dispozici nejsou, neboť tyto byly pouze zhlédnuty při sjednávání a uzavírání smlouvy. Žalovaný se v uzavřené smlouvě zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 26 506 Kč, jež představuje půjčku ve výši 15 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, pojištění 406 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 457 Kč Poslední splátka byla stanovena na 7.11.2017. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 11 496 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 23,72 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 11 382,41 Kč od 15.11.2017 do zaplacení. Pohledávky byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.11.2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 11 382,41 Kč, dlužnou část poplatku za služby ve výši 3 627,59 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 639,81 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 896,20 Kč, úrok z prodlení z dlužné jistiny 11 382,41 Kč v zákonné výši od 30.11.2019 do zaplacení, úrok 23,72 % z dlužné jistiny 11 382,41 Kč od 30.11.2019 do zaplacení.
2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 31 784 Kč, jež představuje částku 18 000 Kč, součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 520 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 3 600 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, pojištění 464 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 548 Kč, s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.l. 9 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Z rekapitulace plateb v žalobě a předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy postupnými splátkami uhradil částku 3 200 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 30.11.2019 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a dopisem z téhož dne oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3.9.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době poskytnutí úvěru zaměstnán, byl v evidenci úřadu práce, své příjmy vyčíslil částkou 14 404 Kč a uváděl své výdaje v částce 8 700 Kč měsíčně a jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 5 344 Kč.
4. Ze smlouvy o půjčce číslo dne datum, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 11 100 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 100 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní zpracování ve výši 3 000 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 58týdenních splátkách po 457 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % p.a.. V případě prodlení se zaplacením je zákazník zavázán k zaplacení celého dosud neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné částky a k zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním jeho dluhu dle čl. 8 smlouvy. Dle č.. 9.7 smlouvy je smlouva uzavřena na dobu určitou do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, popř. do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Z čl. 1 smlouvy vyplývá ujednání o tom, že dojde-li ve smyslu článku 9.3 smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle rekapitulace obsažené v žalobě a předžalobní upomínky uhradil žalovaný ve prospěch pohledávek z této smlouvy částku 11 496 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 30.11.2019 a oznámení o postoupení pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 3.9.2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. Z předloženého formuláře„ Zákaznická karta“ podepsaného žalovaným ze dne 27.9.2016 bylo zjištěno, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zaměstnán u právnická osoba právnická osoba s příjmem 9 800 Kč, dále uváděl příjem 1 500 Kč a své výdaje vyčíslil částkou 7 800 Kč. Jeho použitelný příjem byl stanoven částkou 3 500 Kč, když žalovaný ve svých výdajích uváděl též splátky jiného úvěru 1 600 Kč. Z informace o sledování zásilky anonymizováno soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému doručena dne 26.9.2020.
5. Pokud jde o nároky uplatněné v tomto řízení má soud po právní stránce za to, že v obou případech byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “) smlouva o zápůjčce, na kterou se vztahuje, pokud jde o smlouvu uzavřenou dne datum též zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) a pokud jde o smlouvu uzavřenou dne datum zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a rovněž dle ustanovení § 84 – 89 zákona č. 257/2016 Sb. je věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, jinak je smlouva neplatná. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. V daném případě bylo z provedených důkazů prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru vycházel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného především z údajů, které mu žalovaný sdělil jak o svých příjmech, tak i o svých výdajích. Soustředil se na ověření jeho příjmů, ale z žádného předloženého důkazu nevyplývá, že by došlo k ověření tvrzených výdajů žalovaného. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18 , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Žalobkyně v projednávané věci doplnila po podání žaloby svá skutková tvrzení o tom, jakým způsobem a z jakých dokladů ověřoval její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného. K důkazu předložila formuláře – Karty zákazníka, které žalovaný podepsal vždy v den uzavření smlouvy. Z obou předložených formulářů lze uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně se úvěruschopností žalovaného před poskytnutím úvěru formálně zabýval. Nepředložil však v řízení žádné listin y, z nichž byly údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřeny jeho právním předchůdcem a není patrno, že by se dne datum popř. dne datum zabýval jinými závazky žalovaného a že by tyto ověřil z příslušných veřejně dostupných evidencí. Doloženy nebyly žádné tvrzené doklady, které měl právní předchůdce žalobkyně před uzavřením žaloby shlédnout. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání ve věci samé dne 11. 8. 2021 nedostavila, nemohl jí soud ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. , poskytnout poučení o tom, že je třeba označit důkazy k prokázání jejího tvrzení o tom, že poskytovatel úvěru s odbornou péčí ověřil před poskytnutím úvěru žalovanému jeho schopnost úvěr splatit, když tato poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5 , 7 a 9 nesplnil, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. K této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku ).
6. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému byly částky ve smlouvách uvedené vyplaceny. Ve prospěch nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo dne datum, na jejímž základě převzal částku 18 000 Kč, uhradil žalovaný postupnými platbami 3 800 Kč a soud proto žalobkyni přiznal částku ve výši 14 200 Kč jako bezdůvodné obohacení žalovaného a ve zbytku žalobu zamítl. Pokud jde o nároky vyplývající ze smlouvy číslo ze dne datum, byla ve smlouvě uvedená finanční hotovost 15 000 Kč žalovanému vyplacena a žalovaný ve prospěch této pohledávky zaplatil 11 496 Kč. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 11 496 Kč a byla mu poskytnuta částka 15 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 3 504 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007 , které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku . I když je smlouva neplatná, byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně k zaplacení a tato výzva byla žalovanému doručena dne 26.9.2020. Počínaje dnem 27.9.2020 se tak ocitl s plněním v prodlení a žalobkyni náleží úrok z prodlení v zákonné výši. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
1. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když převážně úspěšný byl v řízení žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí.