Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
10 C 148/2021-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 10.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15 000 Kč od 25.6.2017 do 8.3.2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 14 400 Kč od 10.3.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 10.3.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 14 400 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15 000 Kč od 25.6.2017 do 8.3.2020, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 14 400 Kč od 10.3.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I., II. tohoto rozsudku, když tuto částku měl žalovaný žalobkyni dlužit na základě písemné smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba a žalovaným dne 30.5.2016, na jejímž základě poskytla po přezkoumání úvěruschopnosti žalovaného s ověřením zjištěných údajů, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové částce 33 800 Kč ve 13-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 24.6.2017. Žalovaný však svůj závazek nesplnil řádně a včas a ocitl se v prodlení, celkem zaplatil částku 19 400 Kč, žalovaná částka je tvořena dlužnou jistinou ve výši 15 000 Kč a dále zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky. Ke dni 28.9.2018 byla část závodu právní předchůdkyně právnická osoba převedena ve prospěch spol. právnická osoba a tato následně postoupila předmětnou pohledávku dne 11.12.2019 na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 11.5.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále i jen o.s.ř. ) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5-ti dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dnem 27.5.2021 náhradním způsobem – formou uložení u pošty, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v samotné žalobě.
4. Soud zjistil z listin y nazvané Žádost o poskytnutí úvěru s datem 30.5.2016 a ze Smlouvy o úvěru číslo s datem 30.5.2016, z Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Předpisem splátek, podepsaných žalovaným a zástupcem společnosti, právnická osoba (dále banka), se banka zavázala poskytnout a také dne 30.5.2016 skutečně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem na předmětných listinách a žalovaný se zavázal vrátit bance celkem částku 34 400 Kč formou 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč, přičemž první splátka byla splatná do 30-ti dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení do 30-ti dnů od splatnosti předcházející splátky; v rámci žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 16 000 Kč, výdaje ve výši 8 000 Kč, aniž by tyto byly jakkoliv blíže specifikovány, sdělené údaje měly být ověřeny výměrem invalidního důchodu a poštovními složenkami, tyto však nebyly soudu předloženy. Žalovaný však své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil řádně, když za celou dobu uhradil podle údajů žalobkyně celkem částku 19 400 Kč. Žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, na základě které byl vyzván uhradit dluh ihned, což bylo zjištěno z předžalobní upomínky s datem 26.2.2020 včetně podacího lístku z 27.2.2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s datem 11.12.2019 bylo dále zjištěno, že předmětná pohledávka vůči žalovanému byla postoupena na žalobkyni.
5. Na základě provedeného dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu spočívající v tom, že písemnou dohodou označenou jako číslo s datem 30.5.2016 se společnost právnická osoba jako předchůdkyně žalobkyně, zavázala poskytnout a také dne 30.5.2016 skutečně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit bance spolu s úrokem a s poplatkem v celkové výši 34 400 Kč ve 13-ti měsíčních splátkách s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka pak do dne 24.6.2017; v rámci žádosti o úvěr při ověřování úvěruschopnosti vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, které nebyly specifikovány ani ověřovány. Žalovaný zaplatil celkem částku 19 400 Kč a zůstatek úvěru nevrátil ani přes předžalobní upomínku z 26.2.2020, podanou u pošty dne 27.2.2020. Následně pak právní předchůdkyně převedla svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.
6. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle výše citovaného ustanovení zákona a s odkazem na Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné spotřebitelské smlouvy, kdy byla žalobkyně jako věřitel před uzavřením smlouvy povinna s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného, jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud dospěl k závěru, že touto otázkou se žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí nezabývala, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o svých příjmech a výdajích bez prokázání a doložení těchto údajů, což nepostačí ke splnění podmínky odborné péče. Soud odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
9. Soud tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy s odbornou péčí, dospěl k závěru, že právě tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smlouvy o úvěru, a to absolutní dle § 588 o. z., k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda je některou ze stran namítána. K této neplatnosti daného právního jednání se přihlíží i bez návrhu.
10. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb. ) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 1 ,2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb. ) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru byly pak strany smlouvy povinny si pouze vypořádat svůj vzájemný vztah v režimu § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalovanému celkem částku 20 000 Kč, žalovaný žalobkyni zaplatil 19 400 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně obohatil o částku rozdílu ve výši 600 Kč, proto žalovaný musí žalobkyni zaplatit částku 600 Kč. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 26. 2. 2020. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 27. 2. 2020, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 2. 3. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , žalovanému lhůta„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012 , kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721 –2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že právě lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 9. 3. 2020. Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 10. 3. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 %, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o.s.ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba přitom následně uzavřela se žalobkyní platnou smlouvu o postoupení shora specifikované pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Na základě této smlouvy o postoupení pohledávky proto byla pohledávka vůči žalovanému se vším příslušenstvím a případným zajištěním platně převedena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni, jež je tak nyní ve sporu aktivně legitimována.
13. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a nemalé výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
14. Výrok o nákladech řízení má oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Ostravě písemně ve dvojím vyhotovení.
Neplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.