Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
10 C 17/2020-63
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivou Winklerovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 44 529,96 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 301 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 301 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky 21 228,96 Kč, úroku ve výši 86,11 % ročně z částky 29 741,70 Kč od 30.7.2019 až do zaplacení, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky 128 620 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 619 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 23 301 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 301 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení další částky 21 228,96 Kč, úroku ve výši 86,11 % ročně z částky 29 741,70 Kč od 30.7.2019 až do zaplacení, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky 128 620 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 619 Kč od 28.1.2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení 44 529,96 Kč s příslušenstvím, jakožto dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 17.1.2019 uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na její účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr a sjednaný úrok ve výši 129,7 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, kdy byla v prodlení s úhradou splátek a žalobci zaplatila pouze částku 6 699 Kč odpovídající 3 splátkám. Žalovaná se ocitla v prodlení se splněním tohoto dluhu, které trvalo i přes výzvy žalobce k jeho splnění po dobu více než 65 dnů a v důsledku toho se dluhy založené smlouvou o úvěru staly v souladu s touto smlouvou dne 28.7.2019 splatnými jako celek. Dlužná částka se skládá z nové jistiny ve výši 36 122 Kč, skládající se z dlužné původní jistiny 29 741 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění 6 381 Kč, dále smluvní pokuty za prodlení 30 dní se splácením čtvrté a páté splátky ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované o 15 dní se splácením první, druhé, čtvrté a páté splátky ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 609,96 Kč, na kterou žalobci vzniklo právo po zesplatnění úvěru. Žalobce dále požadoval zaplacení běžících úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 920 Kč od 28.1.2020 do zaplacení a běžících úroků ve výši 86,11 % ročně z částky 29 741,70 Kč od 30.7.2019 až do zaplacení, nanejvýš však do doby, než výše úroku dosáhne částky 128 620 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Dne 8.6.2021 soud jednal v nepřítomnosti žalované, která se k tomuto jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána.
4. Po provedeném dokazování a to z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, smlouvy o úvěru číslo ze dne 22.1.2019, předsmluvního formuláře ze dne 17.1.2019, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře ze dne 23.1.2019, karty klienta, hodnocení klienta, dokladu o vyplacení úvěru, potvrzení zaměstnavatele, výpisu z účtu žalované, výpisů ze systémů SOLUS a NRKI, výzev ze dne 24.6.2019 a 23.7.2019, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 28.7.2019, předžalobní výzvy ze dne 9.1.2020 a podacího archu ze dne 10.1.2020 má soud za prokázané, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované. Z listin, na základě kterých žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalovaná neměla žádný záznam v registru SOLUS, v systému NRKI nebylo možné zjistit rizikovost klienta, žalovaná byla zaměstnána na dobu neurčitou a příjem žalované byl představován mzdou, jejíž průměrná výše za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy byla 16 050 Kč, účet žalované vykazoval záporný zůstatek a to nikoliv v nepatrné výši, ale kolem částky 9 000 Kč, žalovaná měla sjednán kontokorent s limitem přečerpání 10 000 Kč a její měsíční výdaje se přibližně rovnaly jejím měsíčním příjmům představovaným především mzdou, kterou měsíční výdaje dokonce o více než 2 000 Kč převyšovaly, dle hodnocení klienta měly být měsíční výdaje žalované v celkové výši 7 410 Kč s tím, že měly být představovány životním minimem ve výši 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, ostatními výdaji (doprava, kurzy, záliby apod.) ve výši 1 000 Kč a finanční rezervou ve výši 1 000 Kč, volné zdroje žalované tedy činily 7 590 Kč. Dne 22.1.2019 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy úroková sazba činila 129,7 % ročně. Peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč byly na účet žalované poukázány žalobcem dne 22.1.2019. Žalovaná se zavázala úvěr a úroky v celkové výši 107 184 Kč splatit v 48 měsíčních splátkách po 2 233 Kč splatných k 22. dni v měsíci počínaje únorem 2019, kdy až do 38. splátky se větší část splátek měla započítat na úrok a od 39. splátky pak na jistinu pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Pro případ prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 30 dní a náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou se dostane do prodlení 15 dní. Trvá-li prodlení žalované se splněním některé splátky 65 dnů, dojde ke zesplatnění úvěru, kdy se ke dni zesplatnění stávají splatnými pohledávky založené smlouvou o úvěru jako celek, včetně dosud přirostlých úroků, které se stávají součástí jistiny pohledávky na vrácení poskytnutých peněžních prostředků. Po zesplatnění úvěru se žalovaná zavázala žalobci zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny. Žalovaná žalobci uhradila částku v celkové výši 6 699 Kč. Žalobce žalovanou vyzýval k zaplacení dlužných splátek s tím, že byla žalovaná ve výzvách upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. Ke dni 28.7.2019 žalobce úvěr zesplatnil. K zaplacení dlužné částky po zesplatnění úvěru byla žalovaná vyzvána rovněž výzvou zástupce žalobce ze dne 9.1.2020 s tím, že pokud tak neučiní, bude proti ní podána žaloba.
5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky
v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V posuzovaném případě mezi stranami byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel v postavení podnikatele, žalovaná v postavení spotřebitele, a proto je na místě aplikovat i příslušná ustanovení o.z. o spotřebitelských smlouvách, jakož i zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zda tedy mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Soud má na základě předložených listin za to, že žalobce uvedenou povinnost řádně nesplnil, neboť žalobce v okamžiku uzavření smlouvy vycházel pouze z prokázaného příjmu žalované, který se pohyboval okolo 16 050 Kč, což bylo osvědčeno potvrzení zaměstnavatele a výpisů z účtu žalované. Dále žalobce navíc ověřil z databáze SOLUS a NRKI skutečnost, zda žalovaná nemá další finanční závazky a jaké je skóre rizikovosti žalované s tím, že žalovaná žádný záznam v databázi neměla a rizikovost žalované nebylo možné zjistit. Žalobce však nedostatečným způsobem prověřoval výdajovou stránku žalované, přestože z výpisu z účtu žalované je patrné, že jak počáteční zůstatek, tak i konečný zůstatek tohoto účtu byl záporný a to nikoliv v nepatrné výši, výše záporného zůstatku v obou případech se pohybovala kolem částky 9 000 Kč, dále z něj je zřejmé, že žalovaná měla sjednán kontokorent s limitem přečerpání 10 000 Kč a její měsíční výdaje se přibližně rovnali jejím měsíčním příjmům představovaným především mzdou, kterou měsíční výdaje dokonce o více než 2 000 Kč převyšovali. V souvislosti s tím nemůže být považováno za přiměřené stanovení životních nákladů žalované pouhé převzetí částky zákonem stanoveného životního minima a dále není možné se spoléhat pouze na údaje sdělené žalovanou, když je objektivně zjevné, že celkové výdaje žalované ve výši 7 410 Kč, ve které je započtena i rezerva ve výši 1 000 Kč, uvedené v hodnocení klienta ani rámcově neodpovídají obvyklým výdajům osob v České republice na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), dopravu, jídlo a osobní náklady (např. volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky atd.). Výdajovou stránku žalované je dle názoru soudu minimálně vhodné ověřit s využitím průměrných výdajů člena průměrné domácnosti, kdy z údajů uvedených na stránkách Českého statistického úřadu bylo možné zjistit, že průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti za rok 2018 činila 12 430 Kč, tj. 149 162 Kč ročně děleno 12 měsíci po zaokrouhlení (viz. https://www.czso.cz/csu/czso/spotrebni-vydaje-domacnosti-2018-pgj0e6toh). Za tohoto stavu lze uzavřít, že žalobce porušil povinnost vyplývající mu z § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a to posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele a z uvedeného důvodu je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná. Za tohoto stavu tak byla žalovaná povinna vrátit žalobci jen jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené její možnostem.
12. Na základě neplatné smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto 30 000 Kč, žalovaná přitom zaplatila žalobci dosud celkem 6 699 Kč a je tak povinna mu s ohledem na již uvedené zaplatit částku 23 301 Kč. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23 301 Kč jako nesplacenou jistinu s běžícími úroky z prodlení podle § 1970 o.z. podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 . Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství včetně příslušenství běžícího, které soud zkapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tj. k 10.6.2021 Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. V posuzované věci byla žalobci přiznána částka 23 301 Kč s běžícím příslušenstvím, jež ke dni vyhlášení rozhodnutí činí částku 3 191,91 Kč. Žalobce měl tedy úspěch ohledně celkové částky 26 492,91 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 21 228,96 Kč a běžícího úroku zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí v částce 49 855,78 Kč. Žalobce měl tedy neúspěch ohledně celkové částky 71 084,74 Kč. Vzhledem k tomu, že převážný úspěch v řízení měla žalovaná, soud by podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení žalované. Jelikož ale žalované žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.