Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 97/2021-60

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Pirklovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 3 306 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit

-) částku 3 306 Kč,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 329,94 Kč,

-) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 992,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení,

-) smluvní úrok ve výši 536,93 Kč,

-) smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 948,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Zamítá se zcela žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit -) částku 3 306 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 329,94 Kč, -) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 992,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, -) smluvní úrok ve výši 536,93 Kč, -) smluvní úrok ve výši 15 % ročně z částky 1 948,50 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 3 306 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem ve výši 963 Kč (tj. vyčíslený úrok za dobu sjednaného řádného splácení úvěru ve výši 15 % ročně), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, odměnou za administrativní činnosti ve výši 723 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 500 Kč, tj. celkem se zavázala zaplatit částku 18 186 Kč. To vše se zavázala žalovaná splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastala dnem 28. 9. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (též známá jako„ anonymizováno“) smlouvu, na jejímž základě vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se uvedenou částku zavázala splatit společně s úrokem ve výši 963 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 723 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2 500 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázala uhradit 18 186 Kč, přičemž RPSN dle smlouvy činilo 252,65 % /viz smlouva na č.l. 12 Žalovaná v žádosti o úvěr v rámci zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že je svobodná, má vyživovací povinnost k 1 dítěti, se kterým je na rodičovské dovolené. Ohledně svých příjmů uvedla, že pobírá rodičovský příspěvek ve výši 3 800 Kč měsíčně, což doložila dopisem Úřadu práce ČR, doplatek na bydlení ve výši 8 541 Kč měsíčně, což doložila poštovní poukázkou, příspěvek na živobytí ve výši 3 260 Kč měsíčně, což doložila poštovní poukázkou a výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně. Takto bylo zjištěno, že celkové příjmy žalované činí 16 601 Kč. Ohledně výdajů žalované uvedla, že bydlí u rodičů, a tedy její náklady na bydlení činí pouze 1 000 Kč měsíčně, doprava, jídlo a ostatní náklady vyčíslila na 4 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla zápůjčku, kterou splatila /viz dotazník na č.l. 49, zpráva Úřadu práce ČR na č.l. 51, poštovní poukázky na č.l. 53, potvrzení o splacení zápůjčky na č.l. 52 Žalovaná celkem uhradila částku 14 880 Kč /viz přehled plateb na č.l. 17 Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 26, dodatek ke smlouvě na č.l. 20, potvrzení o zaplacení kupní ceny na č.l. 22, seznam postoupených pohledávek na č.l. 25 O postoupení pohledávky byla žalovaná informována dopisem od právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 24. 7. 2020 /viz dopis na č.l. 18 Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 23. 11. 2020 /viz předžalobní upomínka na č.l. 15, který byl odeslán téhož dne /viz podací lístek na č.l. 14

5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti (dále jen„ ZoSÚ“), zejména podle následujících ustanovení:

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není ani částečně důvodná.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že své povinnosti ve smyslu ZoSÚ dostála, neunesla (pro nepřítomnost žalobkyně nebylo možno tuto při ústním jednání postupem dle a 3 v uvedeném ohledu vyzvat k doplnění tvrzení a označení a předložení důkazů). Z provedeného dokazování nelze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované s řádnou pečlivostí, když vzala do úvahy, že žalobkyně pobírá doplatek na bydlení ve výši 8 541 Kč měsíčně, avšak zároveň se spokojila s tvrzením, že žalobkyně bydlí u rodičů a její náklady na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně. Jestliže žalovaná pobírala doplatek na bydlení, musely být její náklady na bydlení mnohem vyšší, i když soud vezme do úvahy její rodiče jako společně posuzované osoby. Právní předchůdkyně žalobkyně pak vzala zcela zjevně v úvahu pouze nutné výdaje žalované a nikoliv i nutné výdaje na její dítě, které má povinnost vyživovat, když částka 4 000 Kč měsíčně nemůže postačovat na výživu a ostatní výdaje dospělé osoby a jednoho dítěte. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž k příjmům žalované připočetla výživné ve výši 1 000 Kč, byť se s největší pravděpodobností jedná o výživné na nezletilé dítě, které je příjmem dítěte, byť je vypláceno k rukám matky.

15. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ). Podle ZoSÚ činí poskytovatel předmětné posouzení zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Z výše uvedeného je však zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost splnila pouze po formální stránce, když vyplnila údaje žalované o jejich příjmech a výdajích, avšak tyto údaje nijak kriticky nepřezkoumala, čímž zcela rezignovala na svou povinnost stanovenou zákonem. Soud proto shledal uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v  zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C číslo či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. nebo sp. zn. ).

16. S ohledem na neplatnost smlouvy má žalobkyně nárok podle § 2993 o.z. právo na vrácení toho, co plnila, tedy na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nikoliv však již na zaplacení smluvního úroku a jiných poplatků. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalovaná celkem žalobkyni uhradila částku 14 880 Kč, tedy částku, jež přesahuje nárok žalobkyně, soud zcela žalobu zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že se plně úspěšné žalované náhrada nákladů řízení nepřiznává, když této žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není podle odvolání přípustné.