Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 214/2020-23
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Vladimírem Doležalem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
IČO
sídlem adresa, číslo obec
zastoupené advokátem titul jméno příjmení, IČO
sídlem adresa, číslo obec
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 804 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 804 Kč a částku 207,42 Kč.
II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 300 Kč a částky 22,58 Kč.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 908 Kč.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 2 804 Kč a částku 207,42 Kč.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu na zaplacení částky 300 Kč a částky 22,58 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně na náhradě nákladů řízení částku 908 Kč.</b>
1. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 3 104 Kč s úrokem z prodlení, podaná ke zdejšímu soudu formu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne 27. srpna 2020. Částka 3 104 Kč představovala jednak nedoplatek pojistného ve výši 2 804 Kč za období od 1. srpna do 1. prosince 2019, k jehož placení ve výši 909 Kč za měsíční pojistné období se žalovaný měl zavázat ve smlouvě účastníků o kapitálovém pojištění ze dne datum a jednak paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč, a to za prokazatelně odeslanou upomínku na dlužné pojistné s upozorněním na možnost zániku pojištění. Předmětem řízení byl také úrok z prodlení z těchto peněžitých pohledávek v částce 230 Kč, jenž byl takto kapitalizován za období od 2. prosince 2019 do 27. srpna 2020.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a stejně jako žalobkyně a její zástupce se nedostavil k nařízenému jednání, když pouze neúčast žalobkyně byla předem omluvena.
3. Na základě dokazování soud zjistil skutkový základ uváděný žalobkyní, byť v podrobnostech odlišný. Soud tedy zjistil, že mezi účastníky byla sjednána smlouva, ovšem dne datum a ovšem o investičním životním pojištění. V této smlouvě se žalovaný zavázal platit žalobkyni pojistné 909 Kč za pojistné období jednoho měsíce. Pojištění bylo sjednáno od 1. srpna 2019 do roku, v němž se žalovaný dožije 65 let. Soud dále vycházel z tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný nezaplatil žalované pojistné, ani žalovanou náhradu za upomínání, když žalovaný neuváděl tvrzení o opaku, ačkoli mu tuto povinnost předepisuje § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen„ OSŘ“).
4. Shora uvedené ujednání účastníků hodnotí soud souladně s žalobkyní jako pojistnou smlouvu, jejíž režim se řídil § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen„ OZ“). Z dané smlouvy byla žalobkyně povinna vyplatit pojistnou částku oprávněné osobě v případě pojistné události. Žalovaný byl pak povinen hradit pojistné do doby zániku pojištění. Doba pro placení pojistného se řídila ustanovením § 2783 odst. 2 OZ , podle nějž je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období, když nebylo tvrzeno jiné ujednání.
5. Pojištění trvalo také v době, za kterou se žalobkyně domáhala zaplacení pojistného. Její nárok na zaplacení žalované jistiny v částce 2 804 Kč je tedy důvodný. Protože se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně právo nejen na zaplacení nedoplatku pojistného, ale také na úhradu úroku z prodlení za požadované období podle § 1970 odst. 2 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , když žalovaný úrok z prodlení, počítaný z tohoto pojistného v částce 207,42 Kč, považuje soud v souladu s uvedenými právními předpisy za úrok z prodlení zákonný.
6. Ze všech shora uvedených zjištění a právních hodnocení soud žalobě na zaplacení pojistného s úrokovým příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno pod bodem I. výroku. Lhůta pro plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ .
7. Výrokem II. soud naopak zamítl žalobu na zaplacení paušalizovaných nákladů spojených s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč, neboť žalobkyně netvrdila, že by se žalovaný k placení takového náhradového paušálu zavázal a pokud se snad žalobkyně domáhala náhrady nákladů na uplatnění pohledávky ve smyslu § 513 OZ , resp., náhrady toho, oč se jí zmenšil majetek v důsledku uplatnění pohledávky, pak žalobkyně nevysvětlila, jaké náklady jí takto vznikly a žádné náklady ani nedoložila. Nebylo tedy možné na základě uplatněných skutkových tvrzení zjistit právní normu, z níž by žalovaná povinnost v tomto rozsahu vyplývala.
8. Protože nárok na zaplacení částky 300 Kč byl hodnocen jako nedůvodný, zamítl soud výrokem II. také žalobu na zaplacení úroku z prodlení z této částky s ohledem na vázanost tohoto příslušenství k této jistině.
9. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů ve smyslu § 142 odst. 2 OSŘ , podle kterého je kritériem poměr procesního úspěchu ve věci. V daném případě měla žalobkyně procesní úspěch ve vztahu k částce 2 804 Kč, včetně kapitalizovaného příslušenství z této částky. Žalovaný byl procesně úspěšný v částce 300 Kč, včetně kapitalizovaného příslušenství z této částky. Míra procesního úspěchu žalobkyně z celkového součtu peněžitého předmětu řízení ve výši 3 104 Kč činí přibližně 90,3 % a míra procesního úspěchu žalovaného přibližně 9,7 %. Žalobkyně má proto právo na náhradu nákladů, potřebných k účelnému uplatnění jejího práva před soudem v poměru 80,6 %.
10. Žalobkyně požadovala ze svých nákladů nahradit výdaje za soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu svého zástupce za tři úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, ve výzvě k plnění a v písemném podání ve věci, vždy po 1 000 Kč za každý tento úkon. Dále žádala paušální náhradu provozních výdajů zástupce žalobkyně za tři úkony po 300 Kč a zřejmě i náhradu odvodu daně z přidané hodnoty.
11. Žalobkyně vynaložila (resp. lze očekávat, že vynaloží) k účelnému uplatnění svého práva před soudem v souladu s § 137 a ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ náklady na soudní poplatek v částce 400 Kč; odměnu svého zástupce, který je advokátem, počítanou v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky vyjádřeným v jeho rozsudku ze dne 15. května 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 (uveřejněném pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; všechna zde uváděná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za dva úkony právní služby (1. převzetí a příprava věci a 2. sepis žaloby) po 200 Kč podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 advokátního tarifu; provozní výdaje zástupkyně žalobkyně v paušální výši za jednotlivé zohledněné úkony právní služby, a to ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu po 100 Kč (v souladu se závěry vyjádřenými v usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Cdo 196/2001 ) a na náhradu odvodu daně z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad zástupkyně žalobkyně ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) OSŘ a § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty.
12. Celkem se tedy jedná o základ náhrady nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit z těchto nákladů poměrnou částku 908 Kč (~ 80,6 %). O splatnosti k rukám zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 OSŘ Lhůta pro splnění této povinnosti byla také stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ .
13. Další případně vynaložené (neboť nebylo doloženo zaplacení) náklady za úkon právní služby zástupce žalobkyně, spočívající ve výzvě k plnění učiněné před zahájením řízení, nelze hodnotit jako účelně vynaložené. Předmětem podnikatelské činnosti žalobkyně je totiž poskytování pojištění a inkasování pojistného a proto jistě je v jejích možnostech vyzvat dlužníky k placení jejich dluhů. Tak se ostatně zjevně stalo dopisem ze dne 11. prosince 2019, za jehož odeslání se žalobkyně zřejmě domáhala paušální náhrady. Žalovanému proto ve smyslu § 142 odst. 1 OSŘ nelze uložit takové náklady nahrazovat. V tomto směru lze odkázat na shodné závěry, vyjádřené například v odůvodnění usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. června 2016, čj. 25 Co 192/2016 - 62, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 325/2014 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. srpna 2017, čj. 25 Co 208/2017 - 94, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod sp. zn. 15 C 272/2015 , usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. ledna 2016, čj. 25 Co 445/2015 - 55, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 166/2014 , či usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 2016, čj. 25 Co 427/2015 - 47, vydaného jakožto soudem odvolacím ve věci vedené před zdejším soudem pod spisovou značkou 15 C 157/2014 .
14. Nakonec je, s ohledem na zjevně jiné právní hodnocení žalobkyně ohledně aplikace právní úpravy náhrady nákladů řízení, nutné doplnit vysvětlení důvodu použití ustanovení § 14b advokátního tarifu. To vyplývá z toho, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (§ 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), v řízení je předmětem řízení peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč (§ 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu) a v řízení byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení (§ 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu). Protože ve smyslu závěrů vyjádřených v usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, sp. zn. 17 Co 281/2016 , (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 53/2018 část občanskoprávní a obchodní, dostupném na https://www.fulsoft.cz/33/53-2018-sb-rozh-uniqueidOhwOuzC33qe_hFd_-jrpTj2qk2bXruFjmjgpDIsxw-qVdaLTRYHm) nedošlo při činnosti advokátního zástupce žalobkyně k podrobné individualizaci případu v žalobě, nebo zjevné aktivní účasti tohoto zástupce na shromažďování podkladů (např. zadávání posudků, zajišťování svědků), není důvod paušální náhradu přiznávat podle jiné právní normy. Nalézacímu soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobkyně v podstatě stejnými žalobami uplatňuje své nároky na zaplacení pohledávek ze smluv o pojištění v obdobných případech, které se liší jen označením žalovaného, výší pojistného a poplatku, splatností a pochopitelně s ohledem na různé plnění platebních povinností žalovanými i žalovanou částkou. Odůvodnění žalobních návrhů je však jinak stejné. Soud připouští, že žalobkyně je účastníkem i dalších soudních sporů, které se od věci projednávané v nadepsaném řízení liší. To samo však zjevně nemůže způsobit aplikaci jiné procesní úpravy náhrady nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 OSŘ ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.