Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
4 C 110/2021-43
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem titul Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 15 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
7 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 1. 2018 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 7 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 24. 1. 2018 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 600 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“; část závodu společnosti právnická osoba zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů byla převedena na společnost právnická osoba) uzavřela dne 23. 12. 2016 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného zejména z prokázaného měsíčního příjmu a výdajů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a s inkasním poplatkem, tj. v celkové částce 6 900 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku zaplatit ve 13 splátkách, přičemž první splátka byla splatná do 1 měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nesplnil. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč od 24. 1. 2018 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně předmětnou pohledávku na žalobkyni. Dne 26. 2. 2020 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se omluvil. Nedostavila se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvila. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Ze smlouvy o úvěru č. 1 2016 ze dne 23. 12. 2016 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 3 200 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 1 900 Kč Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 17 300 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úvěr ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč měsíčně.
4. Ze žádosti o úvěr ze dne 23. 12. 2016 soud zjistil, že jako žadatel je uveden žalovaný, který žádá o úvěr ve výši 10 000 Kč, který bude splácet ve 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnaný. Výše příjmu je uvedena částkou 12 500 Kč a výdaje částkami: 1 000 Kč na bydlení a 1 000 Kč na energie, 2 500 Kč na výživné a na stravu. Jako celkové výdaje je uvedena částka 4 500 Kč. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a z dokumentu„ informace pro spotřebitele“ soud zjistil, že jsou zde popsány podmínky úvěru. Úroková sazba je uvedena ve výši 28 % ročně.
5. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2016 soud zjistil, že jako zaměstnanec je uveden žalovaný a jako zaměstnavatel je uvedena společnost právnická osoba Pracovní poměr je sjednán na dobu určitou. Sjednaným druhem práce je dělník – outsourcing. Ze mzdového výměru soud zjistil, že základní měsíční mzda žalovaného činila 12 500 Kč. Z výplatní pásky za listopad 2016 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila 12 212 Kč.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a z přílohy soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 23 708,59 Kč a k úhradě nákladů právního zastoupení žalobkyně ve výši 8 566 Kč.
7. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným na základě předchozí žádosti žalovaného dne 23. 12. 2016 smlouvu o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, a to včetně poplatků sjednaných ve smlouvě. Žalovaný však úvěr řádně nehradil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně dlužnou částku včetně poplatků a úroků v souladu s obchodními podmínkami a smlouvou zesplatnila. Žalovaný tak dosud dluží částku 15 600 Kč, která je tvořena dlužnou jistinou ve výši 10 000 Kč, dlužným úrokem ve výši 2 272 Kč, dlužným poplatkem za poskytnutí a sjednání úvěru ve výši 1 786 Kč a dlužným inkasním poplatkem ve výši 1 542 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Smlouvou o postoupení pohledávek došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Následně žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k úhradě předmětného dluhu.
8. Dle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 3 písm. a) tohoto zákona se spotřebitelem rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání, dle písm. b) se věřitelem rozumí osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Dle § 9 odst. 1 pak věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 22 odst. 5 není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti nesplnil.
9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
10. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičkách smluv), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěry měly souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým se podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru rozumí i zápůjčka, je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, a to nejenom o jeho příjmech, ale také o jeho výdajích. Současně je věřitel údaje uvedené žadatelem povinen prověřit ( (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dostupný na stránkách webová adresa). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila příjmy žalovaného žalovaného. Ovšem pokud jde o výdaje, spokojil se původní věřitel s tvrzením žalovaného a tyto skutečnosti nijak, alespoň pokud vyplývá z předložených listin, dále neověřil. Neprověření výdajů žalovaného znamená, že věřitel neměl reálnou možnost posoudit, zda je žalovaný opravdu schopen každý měsíc zaplatit splátku úvěru.
12. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 a § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smluv. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C číslo. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný dle nesporovaných tvrzení žalobkyně na svůj dluh zaplatil pouze 1 700 Kč. Vzhledem k tomu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla platně a účinně uzavřena smlouva a mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným či mezi žalobkyní a žalovaným není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně mu plnila bez právního důvodu a žalobkyně má právo na vrácení toho, co žalovanému plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil, když bezdůvodné obohacení vzniklé v souvislosti se smlouvou uzavřenou dne 23. 12. 2016 činí na straně žalovaného 8 300 Kč.
13. Ohledně všech zbývajících žalobou uplatněných částek, včetně zbytku požadovaného příslušenství, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Neprověří-li žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru bonitu žalovaného (zejména s ohledem na jeho závazky existující již v době uzavření smlouvy dne 23. 12. 2016), stanoví soud dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru přiměřenou lhůtu pro splatnost jistiny. Žalovaný se potom dostane do prodlení teprve tehdy, nezaplatí-li jistinu v takovéto pariční lhůtě. S ohledem na výše uvedené soud zamítl žalobu i v části týkající se úroků z prodlení, neboť žalovaný se ke dni vydání tohoto rozsudku nedostal do prodlení se zaplacením jistiny.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch účastníků ve věci byl téměř stejný. Vzhledem k tomu nebylo žádnému z účastníků řízení právo na náhradu jejich nákladů přiznáno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.