Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 128/2021-66
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 2 997 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 553 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši 22,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 553 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky
444 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 444 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 042,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, LL.M., advokáta.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 553 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 22,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 553 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 444 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24,95 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 444 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 042,30 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 997 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou se žalovanou uzavřela dne datum.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou měla dne datum uzavřít smlouvu o úvěru (příjmení žádosti číslo), ve které se měla žalobkyně zavázat poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč a žalovaná se měla zavázat úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 99 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně do datum. Ve smlouvě byl sjednán tzv. desetiprocentní odklad, podle kterého mohla žalovaná uhrazením částky 447 Kč a poplatku ve výši 147 Kč prodloužit dobu splatnosti úvěru. Smlouva není žalovanou podepsána, ale je podepsána kódem číslo Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků. Z opisu výpisu proplácení smlouvy a z potvrzení o provedené platbě (vystavené právnická osoba, s.r.o.) vyplývá, že žalobkyně odeslala částku 3 000 Kč na účet bankovní účet dne datum. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplývá, že žalovaná uhradila částku 447 Kč a zbývá jí uhradit částka 3 044,42 Kč.
4. Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalované. Z dokumentu úvěrová zpráva vyplývá, že žalovaná měla aktivní úvěr ze dne datum (celková částka úvěru 49 000 Kč) na který platila měsíční splátku ve výši 4 724 Kč. Dále měla úvěr ze dne datum na částku 10 000 Kč, na který platila měsíční splátku 5 000 Kč. Dále měla úvěr ze dne datum na částku 605 000 Kč (zůstatek jistiny činil 588 008 Kč), na který platila měsíční splátku 7 379 Kč. V části nesplátkové měla žalovaná uvedeno, že má úvěrový rámec do 100 000 Kč a že z něj vyčerpala 91 273 Kč. V části karty měla žalovaná uvedeno, že má revolvingový úvěr ze dne datum ve výši vyčerpané částky 36 958 Kč s měsíční splátkou 1 850 Kč. Žalovaná měla žalobkyni uvést, že je zaměstnancem a výše jejího čistého měsíčního příjmu činí 22 000 Kč a příjmy ostatních členů domácnosti činí 46 000 Kč.
5. Žalovaná byla vyzvána předžalobní výzvou ze dne datum k uhrazení částky 3 001,06 Kč do 30 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne datum. Ze zprávy obec spořitelny, a.s. vyplývá, že žalovaná byla majitelkou účtu č. bankovní účet a že na tento účet dne datum byla připsána částka 3 000 Kč od žalobkyně.
6. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (Úř. věst. L 133, datum, s. 66—92) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle odst. 2 téže směrnice členské státy zajistí, že pokud se strany dohodnou na změně celkové výše úvěru po uzavření úvěrové smlouvy, věřitel aktualizuje finanční informace týkající se spotřebitele, jež má k dispozici, a posoudí úvěruschopnost spotřebitele před jakýmkoli významným zvýšením celkové výše úvěru. Podle čl. 22 odst. 1 a 2 této směrnice platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice. Členské státy zajistí, aby se spotřebitelé nemohli vzdát práv, která jsou jim přiznána ustanoveními vnitrostátních právních předpisů provádějícími tuto směrnici nebo jí odpovídajícími. Podle čl. 23 téže směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
7. Transpozice uvedené směrnice do českého právního řádu je obsažena v zákoně č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 3 odst. 1 písm. d) a e) téhož zákona je poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, a zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
8. Podle § 588 věta první zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále též „o. z.“) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle ustanovení § 1968 o. z. platí, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2991 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Dle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
12. Soud zhodnotil zjištěný skutkový stav z hlediska výše uvedených ustanovení a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Otázku elektronických podpisů upravuje zákon č. 297/2016 Sb. , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce a Nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo ze dne datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999 číslo. Pro elektronický podpis platí, že musí být jednoznačně spojen s podepisující osobou, tak aby umožňoval identifikaci podepisující osoby ve vztahu k datové zprávě, byl vytvořen a připojen k datové zprávě pomocí prostředků, které podepisující osoba může udržet pod svou výhradní kontrolou, a byl k datové zprávě, ke které se vztahoval, připojen takovým způsobem, že bylo možno zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně předložila soudu pouze nepodepsaný dokument, nebylo prokázáno, že by žalovaná akceptovala (byť elektronicky) dokument právě v podobě, kterou žalobkyně předkládá. Není ani jinak prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy za podmínek tvrzených žalobkyní. Žalobkyně tedy neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru v podobě, jak tvrdila v žalobě. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohla být poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o tom, že dosud nenavrhla dostatečné důkazy k prokázání svého tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru v tvrzené podobě, neboť soud toto poučení činí zásadně při jednání. Na základě výše uvedeného proto dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo platně a účinně k uzavření smlouvy o úvěru.
13. I pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o úvěru, tak by na takový vztah byl plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, účinný od 1. 12. 2016, neboť žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaná v rámci tohoto právního jednání nevystupovala v rámci podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je povinnost úvěrujícího posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Součástí odborné péče úvěrujícího při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně. K tomu soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dostupný na stránkách www.nssoud.cz, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dostupný na stránkách www.nsoud.cz. I když tyto rozsudky vykládají dříve účinnou právní úpravu posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), jsou plně použitelné i na právní vztahy řídící se úpravou zákona č. 257/2016 Sb. Z hlediska rozsahu povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele totiž v nové právní úpravě nedošlo k žádné obsahové změně. Nadto oba zákony (č. 145/2010 Sb. a číslo Sb.) jsou transpozicí směrnice 2008 číslo, která rovněž z hlediska požadavků na prověření úvěruschopnosti spotřebitele nedoznala od svého přijetí žádných změn. Soudní dvůr Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) pak již v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo CA Consumer Finance (publikováno v elektronické Sbírce rozhodnutí – obecné Sbírce rozhodnutí dostupné z https:curia.europa.eu/jcms/jcms/P_106311/cs) vyložil čl. 8 odst. 1 směrnice tak, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (bod 37 rozsudku), s čímž jsou citované rozsudky českých nejvyšších soudů zcela v souladu.
14. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalobkyně se v tomto případě spokojila s pouhým tvrzením žalované ohledně výše příjmů a výdajů. Žalobkyně svá tvrzení, že k ověření správnosti údajů poskytnutých žalovanou byly využity i další zdroje soudu nijak neprokázala. Navíc z žalobkyní předložených dokumentů vyplývá, že žalovaná měla v rozhodné době několik aktivních úvěrů s relativně vysokými měsíčními splátkami včetně téměř zcela vyčerpaného kontokorentu. Žalobkyně tak nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Předmětnou smlouvu o zápůjčce by tak
bylo možno posoudit jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru.
15. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 3 000 Kč, z nichž žalovaná uhradila 447 Kč. Tuto úhradu žalované soud s ohledem na neexistenci smlouvy o zápůjčce započetl na dlužnou jistinu, a tudíž žalovaná dluží na jistině částku 2 553 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že tuto zbývající část poskytnuté jistiny bez souvisejících poplatků vrátila. Soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z. Soud tak žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 2 553 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení za období od datum do datum ve výši 22,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky 2 553 Kč od datum do zaplacení. Počátek prodlení soud určil podle předžalobní výzvy, kterou byla žalovaná vyzvána k vrácení poskytnutých finančních prostředků. Ve výzvě byla žalované poskytnuta 30 denní lhůta k plnění, a to ode dne sepsán výzvy. Výzva byla sepsána dne datum, a tudíž lhůta k plnění uplynula datum a od datum je žalovaná v prodlení. Jelikož žalobkyně kapitalizovala tento úrok za období od datum do datum, tak jí soud přiznal pouze část odpovídající prodlení od datum do datum a zbytek zamítl. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. pak bylo žalované uloženo, aby žalovanou částku zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu plnění soud neshledal důvody.
16. Zbývající část žaloby ohledně požadovaných smluvních úroků a poplatků soud s ohledem na výše uvedenou neexistenci smlouvy zamítl.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu . Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 3 184,63 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 2 694,91 Kč, tj. z 85%, zatímco žalovaná byla úspěšná co do zamítnuté částky 489,72 Kč tj. ze 15 %. Úspěch žalobkyně převýšil úspěch žalované o 70 procentních bodů, a tudíž má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 70 % Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty 2 997 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci podle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a § 151 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Celkem by tak náhrada nákladů činila částku 1 489 Kč, ale žalobkyně má nárok pouze na část ve výši 1 042,30 Kč (70 % z celkové částky). Podle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.