Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 61/2021-51
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení, titul.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 9.006 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.460 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 4. 3. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení
a) 3.546 Kč,
b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.310,81 Kč,
c) kapitalizovaného úroku ve výši 3.440,72 Kč,
d) ročního zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do 3. 3. 2021,
e) ročního úroku ve výši 20,98 % jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
f) ročního zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 540 Kč od 4. 3. 2021 nadále.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 5.460 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 4. 3. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení a) 3.546 Kč, b) kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1.310,81 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 3.440,72 Kč, d) ročního zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do 3. 3. 2021, e) ročního úroku ve výši 20,98 % jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, f) ročního zákonného úroku z prodlení jdoucího z částky 540 Kč od 4. 3. 2021 nadále. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 3. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 9.006 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.310,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.440,72 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku ve výši 20,98 % ročně jdoucího z částky 6.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení s tvrzením, že se jedná o nesplacenou část úvěru poskytnutého na základě smlouvy uzavřené dne 30. 5. 2016 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě této smlouvy úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit kromě jistiny také úrok ve výši 546 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1.200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.800 Kč, vše ve 43 pravidelných týdenních splátkách po 222 Kč. Celý úvěr měl být splacen do 27. 3. 2017, avšak žalovaný zaplatil pouze 540 Kč. Uplatněná částka sestává z 6.000 Kč na jistině a 3.006 Kč na dalších úhradách sjednaných ve smlouvě.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v obdobné věci téhož žalobce projednávané pod sp. zn. 6 C 127/2020 Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. 47 Co 56/2021 -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.
4. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, jenž na tuto věc dopadá, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
5. Jak uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se žalobce ani žalovaný nedostavili. Soud tak nemohl poučit žalobce podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o povinnosti prokázat své tvrzení (obsažené v obecné rovině v žalobě) o tom, že jeho předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Nepřítomnost žalobce na jednání jde z procesního hlediska k jeho tíži (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2528/2010 ).
7. Ze smlouvy (založené na č. l. 10-11 soudního spisu) soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, půjčil žalovanému dne 30. 5. 2016 částku 6.000 Kč vyplacenou v okamžiku podpisu smlouvy. Ve smlouvě byly dojednány poplatky v celkové výši 3.546 Kč za poskytnutí zápůjčky. Zápůjčka s poplatky měla být vrácena ve 43 týdenních splátkách po 222 Kč.
8. Téhož dne jako smlouva byla sepsána také karta zákazníka, obsahující údaje o žalovaném a jeho majetkových poměrech. Z karty (na č. l. 6-7 soudního spisu) vyplývá, že žalovaný při sjednávání půjčky uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr, avšak jen na dobu určitou do října 2016 a jeho čistý příjem činí 8.184 Kč. Ve sloupci„ měsíční výdaje“ byl původně uveden údaj 3.500 Kč u nájemného, ten byl přeškrtnut a opraven na částku 1.750 Kč. Přiznány byly také výdaje na domácnost ve výši 5.000 Kč. Karta obsahuje údaj, že finanční situace byla ověřena výplatními páskami, pracovní smlouvou, nájemní smlovou a výpisy SIPO; žádný z těchto dokumentů ale žalobce nepředložil.
9. Z uvedeného je zřejmé, že pracovní poměr žalovaného měl skončit někdy uprostřed doby splácení úvěru, že příjem žalovaného byl i tak velmi nízký, a že údaj o výši nájemného byl upravován, přičemž nájemné ve výši 1.750 Kč naprosto neodpovídá obecné zkušenosti. Žalobce nepředložil žádné listin y konkrétně svědčící o výši příjmu žalovaného nebo jeho výdajích na živobytí. Proto nelze než uzavřít, že předchůdce žalobce nevěnoval řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného.
10. Z výše uvedeného vyplývá, že smlouva o zápůjčce uzavřená mezi předchůdcem žalobce a žalovaným je absolutně neplatná.
11. Protože z provedených důkazů vyplynulo, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, avšak smlouva o zápůjčce byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo ke dni předání hotovosti k bezdůvodnému obohacení ve výši 6.000 Kč ve smyslu § 2991 o. z. (neboť žalovaný obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu). Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaný zaplatil na úvěr celkem 540 Kč. Žalovaný má tak nárok na vrácení rozdílu mezi částkou, kterou vyplatil žalovanému jeho právní předchůdce, a tím, co bylo na dluh uhrazeno, tedy na částku 5.460 Kč.
12. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce předložil soudu a soud provedl k důkazu dva podací lístky k zásilkám datovaným dny 7. 1. 2020 a 23. 2. 2021. První z nich (na č. l. 13) se zřejmě vztahuje k oznámení o postoupení pohledávky (na č. l. 12 soudního spisu). Soud zadal číslo zásilky z podacího lístku do systému track&trace České pošty, s.p., avšak s výsledkem, že zásilka nebyla vůbec nalezena (č. l. 45). Druhý lístek (č. l. 14 soudního spisu) se nejspíše vztahuje k předžalobní výzvě (na č. l. 8 soudního spisu). Ze systému České pošty, s.p. (č. l. 49), bylo zjištěno, že zásilka byla žalovanému marně doručována dne 2. 3. 2021.
13. Prvním okamžikem, kdy se žalovaný mohl prokazatelně seznámit s existencí dluhu vůči žalobci, je den 2. 3. 2021. Nejpozději další den mohl žalovaný na dluh plnit, a protože tak neučinil, dostal se od 4. 3. 2021 s plněním dluhu do prodlení. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne 4. 3. 2021 do zaplacení.
14. Ve zbytku, tj. co do poplatků spojených s úvěrem, úroku a úroku z prodlení, tedy všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, soud žalobu zamítl.
15. Právo na náhradu nákladů řízení by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání.
Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.