Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 236/2021-30
Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Patrikem Kurzem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa žalovaného a žalované
2. celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalovaného a žalované
pro zaplacení 299 233,13 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 299 233,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 299 233,13 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 5,3 % ročně z částky 299 233,13 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 47 544 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 299 233,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 299 233,13 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 5,3 % ročně z částky 299 233,13 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 47 544 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaných domáhala zaplacení částky 299 233,13 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovanými uzavřeli Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo na jejímž základě žalobkyně dne 12. 8. 2019 žalovaným poskytla částku 299 233,13 Kč, kterou žalovaní v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátili. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:
- zákonného úroku z prodlení z částky 299 233,13 Kč
- smluvního úroku ve výši 5,3 % ročně z částky 299 233,13 Kč.
Žalovaní proti žalobě ničeho nenamítali.
Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanými uzavřela Smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření číslo na jejímž základě žalobkyně dne 12. 8. 2019 žalovaným poskytla částku 299 233,13 Kč, kterou žalovaní v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 31. 10. 2020 nevrátili. Dopisem naposledy ze dne 1. 4. 2021 byli žalovaní vyzváni k úhradě dluhu. Žalovaní se citovanou smlouvou zavázali k vrácení částky 300 000 Kč a dále:
- smluvního úroku ve výši 5,3 % ročně z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně z částky 299 233,13 Kč
- zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, aktuálně dle evidence žalobkyně z částky 299 233,13 Kč.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanými (žalobkyně coby podnikatel a žalovaní coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovaným byl poskytnut úvěr ve výši 299 233,13 Kč, který měli vrátit do 31. 10. 2020. Jelikož žalovaní poskytnuté peněžní prostředky nevrátili, uložil jim tuto povinnost soud rozsudkem.
Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.
Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
Sjednaný smluvní úrok ve výši 5,3 % ročně z částky 299 233,13 Kč (původní jistiny 300 000 Kč) je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Tyto žalobkyně nepožaduje.
Konečně žalobkyně požaduje po žalovaných placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 544 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 970 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 299 233,13 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.