Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
13 C 189/2021-31
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Zavadilovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 34 938,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 480 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 18 458,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 352,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 370 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 178,73 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 178,73 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 440,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 147,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 193,33 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 193,33 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 480 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 18 458,07 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 352,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 370 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 17 178,73 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 17 178,73 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 440,32 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 147,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 193,33 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 3 193,33 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdce (právnická osoba) uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o půjčce znějící na částku 18 000 Kč a dne datum na částku 7 000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná dále zavázala zaplatit s těmito půjčkami poplatky následovně: u půjčky z datum ve výši 14 683 Kč (úrok 4 411 Kč, odměna za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení 6 307 Kč, vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 965 Kč), u půjčky z datum ve výši 5 330 Kč (úrok 932 Kč, odměna za zpracování a doručení 2 194 Kč, administrativní činnost 2 204 Kč). Na základě smluv poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a 7 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření jednotlivých smluv. Žalovaná se zavázala uhradit sjednané půjčky vč. poplatků následovně: na smlouvu z datum v 18 měsíčních splátkách po 1 816 Kč, na smlouvu z datum v 45 týdenních splátkách po 274 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni, a to s účinností k témuž dni. Žalovaná zaplatila celkem částku 1 820 Kč na prve uvedenou smlouvu, 6 700 Kč na druhou uvedenou smlouvu. Ke dni postoupení činila pohledávka na prve uvedené smlouvě 17 178,73 Kč na jistině, 12 246,27 Kč na poplatku, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a úroku z prodlení, částečně kapitalizované; na druhé uvedené smlouvě 3 193,33 Kč na jistině, 2 319,74 Kč na poplatku, úroku z úvěru ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a úroku z prodlení, částečně kapitalizované. Žalobkyně o úhradě dlužných částek žalovanou upomínala. Úvěruschopnost žalované zkoumal právní předchůdce žalobkyně prostřednictvím vyplnění formulářů (zákaznických karet) a žalovanou doložených listin ve formuláři uvedených.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Soud provedl dokazování smlouvami o půjčce ze dne datum a ze dne datum, smluvními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum, zákaznickými kartami, tabulkami umoření a předžalobní výzvou k úhradě ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum.
4. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Dne datum a datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvy o půjčce, na základě nichž se věřitel zavázal poskytnout žalované v hotovosti částku 7 000 Kč a 18 000 Kč, a tak učinil, a žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté částky společně s poplatky. U prve uzavřené smlouvy v částce 5 330 Kč (932 Kč úrok, 2 194 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení, 2 204 Kč administrativní činnost a komfortní splácení), u smlouvy z datum poplatek 14 683 Kč (4 411 Kč úrok, 6 307 Kč za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, 3 965 Kč administrativní činnost a komfortní splácení). Dlužné částky měly být splaceny v 45 týdenních splátkách po 274 Kč u smlouvy z datum, v 18 měsíčních splátkách po 1 816 Kč (poslední 1 811 Kč) u smlouvy z datum s tím, že první splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy z datum, u smlouvy z datum ke konci splátkového období, kdy první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila částku 6 700 Kč na smlouvu z datum, částku 1 820 Kč na smlouvu z datum, tyto byly částečně započteny na jistinu a částečně na poplatek. Pohledávky byla na základě smlouvy o postoupení postoupeny žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužných částek upomínala.
5. Žalobkyně (resp. právní předchůdce žalobkyně) zjišťovala od žalované její úvěruschopnost vyplněním zákaznických karet s tím, že žalovaná měla jediný příjem - pracovala při uzavírání obou smluv jako servírka v restauraci anonymizována dvě slova, právnická osoba, s čistým měsíčním příjmem 9 774 Kč ke dni datum, ke dni datum ve výši 11 369 Kč (uvedla v obou zákaznických kartách další příjem domácnosti, k němuž soud nepřihlížel, neboť nebyl ničím doložen). Bydlela v nájmu, byla svobodná, celkové výdaje činily měsíčně částku 12 000 Kč ke dni datum, částku 6 000 ke dni datum. Dalším výdajem ke dni datum byly interní splátky u právního předchůdce žalobkyně 1 200 Kč. Důvod půjčky byl uveden ke dni datum„ svátky“, ke dni datum„ jiné“. V prosinci 2017 měla údajně základní vzdělání, ke dni datum středoškolské. V kartě bylo zaškrtnuto, že žalovaná předložila výplatní pásky a pracovní smlouvu.
6. Sjednání úvěru je třeba posoudit podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a také podle zákona číslo Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZsÚ“), neboť v daném případě jde zjevně o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se ú00věrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 ZsÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Zakotvením § 86 ZsÚ do právního řádu došlo k implementaci směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, podle níž musí věřitel před uzavřením smlouvy posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (čl. 8).
9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jak pregnantně rozvedl Krajský soud v Praze v rozhodnutí ze dne 5. 1. 2021, č. j. 22 Co 230/2020- 156, v němž vystupovala žalobkyně také na straně žalující:„ Vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Při jeho výkladu je třeba si uvědomit, že spotřebitel je skutečně slabší stranou, a je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Nemá na rozdíl od poskytovatelů před uzavřením smlouvy znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, když smlouvy bývají uzavírány jako adhezní, apod. Současně již z podstaty věci si peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají takové osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají mnoho nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají, a jejich cílem je úvěr (někdy za každou cenu) získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Také proto je zákonem povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána nikoli spotřebiteli samotnému, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Pro naznačené nerovné postavení smluvních stran je tedy na místě tuto nerovnováhu účinně v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje, ba naopak by se v jejím důsledku stala pouze relativní i celá zákonem stanovená ochrana spotřebitele jako taková. Bez toho, aniž by soud sám ex offo mohl přihlédnout k tomu, zda poskytovatel dostál své zákonné povinnosti, či zda naopak nastaly zákonné důsledky jejího porušení v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele touto úpravou zamýšlená pouze iluzorní (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019 č. j. 27 Co 143/2019 - 113).“ Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
13. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného půjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy. Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny (rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost aj.). Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány mj. i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.).
14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Rovněž aktuální judikatura Ústavního soudu tak stojí na tom, že by obecné soudy„ měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.“
15. S ohledem na shora uvedené tak soud předmětné úvěrové smlouvy posoudil jako absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté úvěry. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované vyplněním zákaznických karet, předloženy byly při sepisu zákaznických karet pracovní smlouva a výplatní pásky (bez specifikace měsíců). Uvedený„ další příjem domácnosti“ bez doložení je pouhé tvrzení. Dále nebyly blíže zkoumány výdaje žalované. Např., jaké konkrétní výdaje žalovaná vynakládala na poplatky za služby poskytované v souvislosti s bydlením (voda, elektřina, příp. plyn), které lze doložit poměrně snadno (např. výpisem z účtu). Nebyly zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalované jako např. na jízdné, platby mobilnímu operátorovi, záliby, ošacení, atd. Za tímto účelem nebyl vyžádán např. úplný výpis z běžného účtu žalované. Neověření výdajů uváděných ze strany žalované právním předchůdcem žalobkyně tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů žalované tak, aby na požadované úvěry dosáhla. Poskytovatel úvěru je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace, případně nahlédnout do příslušných databází. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně. Stejně tak je překvapivé uvedení odlišného dosaženého vzdělání s ohledem na pouhé 4 měsíční rozmezí v uzavírání smluv.
16. Právní předchůdce žalobkyně však poskytl žalované peněžní prostředky, které žalovaná v plném rozsahu nevrátila. Žalovaná se tak na úkor právního předchůdce žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky na úkor žalobkyně, bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 16 480 Kč (7 000 Kč – 6 700 Kč = 300 Kč, dále 18 000 Kč – 1 820 Kč = 16 180 Kč, zaplacené žalovanou), žalobkyni také vrátit, co do této částky bylo žalobě vyhověno. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalované rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z částky, o niž se bezdůvodně obohatila, úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to a to od datum, neboť ve výzvě podle § 1958 o. z. ze dne datum podané poštovní přepravě dne 14. 2 2020 byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení do deseti dnů ode dne doručení výzvy, domněnka doručení ve smyslu § 573 o. z. nastala dne datum, od datum v souladu s uvedenou výzvou tak je v prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle míry úspěchu za situace, kdy úspěch žalobkyně (47 %) a žalované (53 %) je v zásadě shodný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.