Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 248/2020-34
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 20 056,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 056,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 386,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 248,73 Kč, úrok 28 % ročně z částky 12 255,76 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 12 255,76 Kč od datum do datum ve výši 8,05 % a zákonný úrok z prodlení z částky 1 255,76 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,05 %, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 9 056,25 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 386,71 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 248,73 Kč, úrok 28 % ročně z částky 12 255,76 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 12 255,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,05 % a zákonný úrok z prodlení z částky 1 255,76 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 20 056,25 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, s žalovanou dne datum uzavřela smlouvu o zápůjčce číslo jejíž nedílnou součástí byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 12 961 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 586 Kč, s úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 3 680 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 6 695 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 467 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum, čemuž žalovaná nedostála, jelikož nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platbu provedla dne datum a do postoupení pohledávky uhradila pouze částku 4 000 Kč. Ke dni datum činila dlužná jistina částku 12 255,76 Kč a dlužný poplatek 7 800,49 Kč. Po tomto datu žalovaná na předmětnou pohledávku ničeho neuhradila, proto se neuhrazená jistina 12 255,76 Kč úročila úrokem 28 % ročně od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky, do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno písemně dopisem ze dne datum. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství 28 797,27 Kč a od tohoto data žalobkyně do sepisu žaloby ničeho neuhradila. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky 20 056,25 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 12 255,76 Kč a dlužného poplatku 7 800,49 Kč, kapitalizovaných úroků 1 248,73 Kč (úrok 28 % ročně počítaný z dlužné jistiny od datum do data postoupení, datum), kapitalizovaných úroků z prodlení 1 386,71 Kč (úrok 8,05 % ročně z dlužné jistiny od datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení), úroku ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 12 255,76 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 12 255,76 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní upomínku, přesto však žalovaná dlužnou částku nezaplatila.
2. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila při uzavírání úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalované, tak, že informace získané od žalované, která byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, a to konkrétně z výměry důchodu za anonymizována tři slova, z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku. Právní předchůdkyně žalobkyně toto posoudila kladně, protože žalovaná uvedla, že má stálý příjem ze státní podpory, žije ve vlastním bez zástavy, nemá vyživovací povinnost a dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, posoudila předchůdkyně žalobkyně, že žalovaná je schopna tuto zápůjčku splácet. K prokázání svých tvrzení předložila zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že anonymizováno před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka – tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v dané věci s odbornou péčí.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a přitom byla poučena, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty, a následně jí bylo vhozeno do domovní schránky. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum a ze Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, jako nedílné součásti této smlouvy, bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poskytla žalované při podpisu dohody částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit anonymizováno za tyto finanční prostředky poplatek ve výši 12 961 Kč, který byl vypočten jako součet úroku ve výši 2 586 Kč (úroková sazba 28 % ročně), částky 3 680 Kč za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnosti a komfortního splácení ve výši 6 695 Kč, z čehož vyplývá, že celková dlužná částka, kterou měla žalovaná zaplatit anonymizováno činila 27 961 Kč. Tuto částku se žalovaná zavázala platit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 467 Kč s tím, že poslední splátka činí 408 Kč RPSN činí 231,04 %. Podle ujednání ve smlouvě se součástí smlouvy staly i Smluvní podmínky, které se nacházely na formuláři smlouvy.
6. Ze zákaznické karty ze dne datum, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalované, bylo zjištěno, že žalovaná bydlí ve vlastním, má učňovské vzdělání, je vdovou s příjmem ze starobního důchodu a jako důvod půjčky uvedla„ svátky“. Žalovaná v době prohlášení neměla žádnou vyživovací povinnost. Příjem žalované byl částka a další blíže neurčené příjmy částka, které byly ověřeny jednak z výměrů důchodu za anonymizována tři slova a dále měly být ověřeny doplatkem vdovského důchodu. Výdaje žalované tvoří splátky ve výši částka a další výdaje ve výši odhadem částka, které nebyly blíže specifikovány. Žalovaná v té době měla zápůjčku u jiné společnosti.
7. Z tabulky umoření vzdal soud za prokázané, že žalovaná uhradila na svůj závazek 4 000 Kč.
8. Listinou označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalované oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byla žalovaná zároveň vyzvána, aby dlužnou částku částka bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatila na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum.
9. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovanou k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 30 509,47 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy číslo zároveň žalovanou upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Částka měla být zaplacena na účet č. bankovní účet (pozn. soudu: účet shodný jako v dopise s oznámením o postoupení pohledávky). Upomínka byla dána k poštovní přepravě dne datum.
10. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
11. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o zápůjčce číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, jako právní předchůdkyně žalobkyně, žalované při podpisu smlouvy částku 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná si tyto finanční prostředky převzala a zavázala se jmenované společnosti vrátit částku celkem 27 961 Kč, z toho 15 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále 12 961 Kč jako poplatek, který tvořil jednak kapitalizovaný 28 % roční úrok ve výši 2 586 Kč, jednak částka 3 680 Kč jako částka za zpracování, doručení a flexibilní splácení, jakož i částka 6 695 Kč, představující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení. Uvedenou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 467 Kč, přičemž poslední splátka byla ujednána ve výši 408 Kč. Před sjednáním dohody právnická osoba anonymizováno zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovanou vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jejích osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaná byla starobní důchodkyní a příjemkyní vdovského důchodu, která neměla žádnou vyživovací povinnost a bydlela ve vlastním domě. Mezi příjmy žalované patřil starobní důchod částka, jehož výši si společnost právnická osoba ověřila nahlédnutím do výměrů důchodu za měsíce číslo a jiných dokumentů s poznámkou, že se jedná o doplatek vdovského důchodu, která soudu nedoložila. Další blíže nespecifikované příjmy měla žalovaná ve výši částka, k těmto však nebyl předložen žádný důkaz. Pokud se jedná o výdaje žalované, pak tyto tvořily splátky externí půjčky ve výši částka a další blíže nespecifikované výdaje v odhadované výši částka. Za účelem prověření schopnosti žalované splácet, společnost právnická osoba nahlédla také do insolvenčního rejstříku. Z těchto všech údajů právní předchůdkyně žalobkyně usoudila, že žalovaná je schopna poskytnuté finanční prostředky splácet. Žalovaná na svůj závazek uhradila celkem částku 4 000 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou za sjednanou úplatu a tuto skutečnost omámila žalované dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovanou, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatila na tam uvedený účet žalobkyně do 10 dnů od doručení tohoto dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
15. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSU poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
20. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
21. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
22. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto zkoumala, jen co se týká výše důchodu, ať už vdovského nebo starobního. Nicméně je potřeba dodat, že tyto doklady žalobkyně soudu nepředložila, ačkoliv § 78 odst. 2 písm. b) ZSU ukládá tyto dokumenty uchovávat. Pokud se jedná o další nespecifikovaný příjem, pak tento nebyl nijak konkretizován, natož nějak ověřován. Ze zákaznické karty vyplývá pouze to, že předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výměry důchodů, nic více. V případě výdajů pak žalobkyně (její předchůdkyně) zcela rezignovala na jakékoliv ověření uváděných dat, když k dispozici zjevně neměla žádné doklady a ani netvrdila z čeho jiného, než z tvrzení žalované, vycházela.
23. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného, než prohlásit uzavřenou smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
24. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně plnila žalované, aniž by tady byl právní důvod takového plnění. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč a žalovaná jí vrátila pouze částku 4 000 Kč, pročež jí stále dluží částku 11 000 Kč, když tato částka představuje majetkový prospěch žalované na úkor žalobkyně. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 000 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
25. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ji k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. V souladu s § 573 o. z. došlo k doručení zásilky dne datum. Od té doby měla žalovaná 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 11 000 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,05 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř.), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
26. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř., když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 11 000 Kč s příslušenstvím z celkového předmětu řízení ve výši 20 056,25 Kč s příslušenstvím, které učinila předmětem řízení. Již z tohoto pohledu, s ohledem na výši požadovaného jen kapitalizovaného příslušenství, je tedy zřejmé, aniž by soud konkrétně kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), že procesně úspěšnější byl v daném řízení žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.