Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 24/2021-55
Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Chalupskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem trvale obec a číslo, PSČ obec
o zaplacení 54 015,74 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 500 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 22 515,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 664 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 31 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 500 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 22 515,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 664 Kč od 22. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 54 015,74 Kč s příslušenstvím s tím, že na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky byla žalovanému dne datum vyplacena částka 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 109 989 Kč, tj. vedle jistiny též obchodní úrok ve výši 44 989 Kč a administrativní poplatek ve výši 30 000 Kč, to vše v 59 měsíčních splátkách po 1 834 Kč a 60. splátce 1 783 Kč. První splátka byla splatná dne datum. Žalovaný hradil dluh pouze částečně a dostal se do prodlení. Dne 22. 2. 2021 došlo k zesplatnění dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, která činila 33 138 Kč, přičemž na jistině do zesplatnění žalovaný uhradil 196 Kč, poté neuhradil ničeho. Dále věřitel při zesplatnění započetl na jistinu částečnou úhradu 1 666 Kč. Dlužná částka dále sestává z neuhrazené jistiny 33 138 Kč a neuhrazených obchodních úroků ve výši 7 776 Kč s tím, že do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky, následující po datu zesplatnění, měl žalovaný uhradit celkem 8 914 Kč, do dne zesplatnění uhradil 1 138 Kč a ode dne zesplatnění neuhradil ničeho. Dále byly součástí dlužné částky neuhrazené administrativní poplatky ve výši 3 500, když žalovaný z celkové částky 4 000 Kč, jež měl žalovaný uhradit do dne splatnosti první měsíční splátky, následující po datu zesplatnění, uhradil 500 Kč. Dle čl. 13 obchodních podmínek se žalobkyně domáhala též smluvní pokuty ve výši 0,5% denně z dlužné částky, počítané do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne příslušného zákonného limitu, tedy 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce. Tuto smluvní pokutu do dne zesplatnění žalobkyně kapitalizovala na částku 3 040 Kč. Za porušení povinnosti uhradit dluh po zesplatnění požadovala žalobkyně v souladu s čl. 13 obchodních podmínek smluvní pokutu ve výši 4 471,24 Kč, a to za dobu od zesplatnění zápůjčky do 2. 6. 2021, kdy žalobkyně smluvní pokutu vyčíslila. Dále dlužnou částku tvořil nárok žalobkyně na uhrazení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 750 Kč s tím, že tato částka fakticky odpovídá skutečným nákladům na odeslání poslední písemné upomínky. Konečně se žalobkyně domáhala též zákonného úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 340,50 Kč, složené z částky 268,63 Kč za období do zesplatnění a z částky 1 071,87 Kč za období od zesplatnění do 2. 6. 2021. Zákonný úrok z prodlení požadovala žalobkyně též za období od 3. 6. 2021 do zaplacení z částky 45 164 Kč, tedy z neuhrazených částí zápůjčky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil.
3. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce navrhla při jednání, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Aby mohl soud rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, je nutné, aby ze skutkových tvrzení v žalobě obsažených vyplývala důvodnost uplatněného nároku. Neúplná žalobní tvrzení neumožňují návrhu na vydání rozsudku pro zmeškání vyhovět (viz rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 12. 1994, sp. zn. 15 Co 437/94, srov. též usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.4.2001, sp.zn. 20 Cdo 94/2000). Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla potřebná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakožto zákonného hmotněprávního předpokladu nároku, soud návrhu na rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání nemohl vyhovět.
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutečnosti. Ze Smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené účastníky dne datum včetně splátkového kalendáře, kopie občanského průkazu a standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi účastníky řízení byla uzavřena dohoda, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 35 000 Kč a žalovaný se zavázal kromě jistiny zaplatit žalobkyni celkové náklady ve výši 74 989 Kč, celkem tedy 109 989 Kč, v 60 měsíčních splátkách po 1 834 Kč s tím, že poslední splátka činila 1 783 Kč, se splatností první splátky dne 8. 8. 2020 Smlouva byla v souladu s čl. 7 obchodních podmínek uzavřena elektronicky s tím, že identita žalovaného byla ověřena skrze kopii jeho občanského průkazu. Strany si dohodly pevný úrok 39% ročně. Částka 35 000 měla být dle smlouvy o zápůjčce poskytnuta klientovi na bankovní účet č. bankovní účet. Dle čl. 11 smlouvy o zápůjčce byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit, nesplní-li klient povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti, a to ani v dále uvedené lhůtě 30 dnů. Dle čl. 9 smlouvy o zápůjčce, ve spojení s čl. 5, 5.3 obchodních podmínek, byl věřitel v případě prodlení klienta s úhradou v termínu splatnosti oprávněn účtovat klientovi smluvní pokutu dle Sazebníku, přičemž splatnost smluvní pokuty nastává dle čl. 5 následující den po doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Dle čl. 11 smlouvy o zápůjčce neuhradí-li klient po zesplatnění veškeré nároky, vzniká věřiteli právo na smluvní pokutu dle Sazebníku. Dle čl. 13 smlouvy o zápůjčce může smluvní pokuta činit maximálně 50% jistiny. Dle Sazebníku si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,5% denně z aktuální dlužné částky do okamžiku, kdy takto vypočtená výše smluvní pokuty dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v kalendářním roce, v němž došlo k prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z aktuální výše celkové částky, ohledně níž je klient v prodlení, přičemž nárok na tuto smluvní pokutu vzniklá za každý následující den po dni, v němž došlo k zesplatnění spotřebitelského úvěru. Dále si účastníci pro dobu trvání prodlení 2. měsíc sjednali nárok věřitele na zaplacení úhrady nákladů za komunikaci s klientem v důsledku prodlení, a to ve výši 750 Kč. Dle čl. 11 4 obchodních podmínek, neurčí-li klient jinak, budou platby na splátku úvěru započteny v pořadí úrok, administrativní poplatek, jistina, poté náhrada nákladů v souvislosti s prodlením klienta, smluvní pokuta. Z přehledu obratů soud zjistil, že dne datum byla z bankovního účtu vedeného na majitele právnická osoba odeslána částka 35 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet s poznámkou celé jméno žalovaného. Z výpisu splátkového kalendáře, přehledu úhrad splátek, vyčíslení smluvních pokut soud zjistil, že žalovaný věřiteli uhradil celkem 3 500 Kč. Z formuláře příjmů a výdajů k žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy o zápůjčce vyplnil ke svým příjmům čistý měsíční příjem částka s tím, že jde o příjem ze zaměstnání, do kterého nastoupil v anonymizováno rok. Co do měsíčních výdajů bylo vyplněno pravidelné splátky půjček částka, průměrné měsíční výdaje částka s tím, že žalovaný bydlí v anonymizováno, je anonymizováno, v domácnosti žije anonymizováno dospělý člen. Z výplatních pásek žalovaného ze společnosti anonymizováno právnická osoba bylo zjištěno, že za měsíc anonymizováno rok činil příjem žalovaného částka čistého, v měsíci anonymizováno rok činila mzda částka a částka čistého. Z elektronického výpisu informací ze systému uzavírání smluv online bylo zjištěno, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy nebyl v exekuci ani na jeho jméno nebylo vedeno insolvenční řízení. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet soud zjistil, že v období datum – datum přišlo na účet žalovaného celkem částka a odešlo anonymizována dvě slova, částka, přičemž datum přišla na účet žalovaného mzda 19 525 Kč. Nebylo provedeno celkem 5 plateb včetně platby označené jako„ anonymizováno – obec“ ve výši částka pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. V období datum – datum přišlo na účet žalovaného celkem částka a odešlo částka, přičemž dne datum je detekována příchozí úhrada mzdy ve výši částka, dne datum odchozí platba s poznámkou„ anonymizováno – obec“ ve výši částka. Za období od datum – datum přišlo na účet žalovaného částka a odešlo částka s tím, že dne datum přišla na účet žalovaného mzda ve výši částka a částka, nebylo provedeno celkem anonymizováno platby pro nedostatek disponibilního zůstatku na účtu. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena, dojde ke dni datum k zesplatnění. Dopisem ze dne datum oznámila žalobkyně žalovanému, že ke dni datum došlo k zesplatnění dluhu s tím, že dlužná částka činí 49 421,70 Kč. Předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum.
5. Zjištěný skutkový děj posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 588 věty prvé o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 1813 o.z., má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
12. Podle § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1968 věty prvé o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 1802 o.z., mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
16. Soud se předně zabýval tím, zda žalobkyně splnila podmínku dle zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda s náležitou pečlivostí před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
17. Soud přitom dospěl k závěru, že žalobkyně povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nedostála. Žalobkyně k prokázání své povinnosti předložila soudu vyplněný formulář žalovaného, výplatní pásky, výpisy z účtů a elektronický výpis informací. Avšak z dokazování bylo zjištěno, že údaje vyplněné ve formuláři neodpovídají dalším provedeným důkazům, nadto žalovaným tvrzené údaje ve formuláři nebyly nikterak prokázány. Žalovaný do formuláře uvedl měsíční výdaje částka na splátky a částka průměrné měsíční výdaje. Žalobkyně netvrdila, o jaké výdaje se má jednat, co jednotlivé položky představují a jak byly ověřeny. Z provedených důkazů výpisů z účtu však bylo zjištěno, že výdaje žalovaného dosahují zpravidla kolem částka měsíčně, což byla částka, která každý měsíc z účtu žalovaného vcelku odcházela. Soud dále zjistil, že z účtu žalovaného odchází platby nájemného částka, což samo o sobě je částka mnohem vyšší, než kolik žalovaný uvedl ve formuláři jako své měsíční výdaje. Důkazy předložené k doložení údajů tvrzených ve formuláři proto nejsou dostatečným podkladem pro ověření úvěruschopnosti žalovaného. Skutečnost, zda žalovaný je či není v exekuci nebo insolvenci, sama o sobě úvěruschopnost neprokazuje a vedle dalších tvrzení o schopnosti žalovaného splácet nevytváří dostatečně komplexní obraz o majetkové situaci žalovaného coby žadatele o spotřebitelský úvěr.
18. Soud proto žalobkyni podle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) vyzval k doplnění tvrzení a předložení důkazů k prokázání, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného zkoumána. Žalobkyně navrhla doplnění dokazování výstupem ze screeningového systému schváleného Českou národní bankou s tím, že tento systém je schopen identifikovat příjmové a výdajové složky ze žádosti žadatele o zápůjčku s tím, že tyto údaje vychází jednak z vlastní žádosti a jednak vychází z příjmových i výdajových položek, kterým je přidělen určitý koeficient. Následně dojde k přepočtu dle koeficientu a vypočte se maximální výše splátky, kterou je žadatel schopen splácet. Soud návrh na doplnění dokazování zamítl, neboť žalobkyní avizovaný důkaz vychází z položek vyplněných v žádosti o spotřebitelský úvěr, tj. z předmětného formuláře, kdy však již provedené důkazy svědčí o tom, že v něm vyplněné údaje nejsou dostatečné a neodpovídají pravdě. Dále pakliže screeningový systém vychází i z určitých obecných údajů a koeficientů, ani v takovém případě by nebylo lze dospět k údaji o úvěruschopnosti žalovaného do takové míry, aby odpovídal skutečným poměrům žalovaného. Žádná další tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti a významu jednotlivých položek vyplněného formuláře žalobkyně nedoplnila.
19. Žalobkyně tedy i přes výzvu soudu nedoplnila tvrzení a důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom z provedeného dokazování bylo zjištěno, že ani na bankovním účtu žalovaného nezůstávalo dostatečné množství finančních prostředků pro měsíční splátky úvěru, když opakovaně řada trvalých příkazů nebyla provedena pro nedostatek disponibilních prostředků na účtu. Žalobkyně tedy neprokázala, že by zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládají citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, což má za následek neplatnost uzavřené smlouvy. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Ačkoli samotný text ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. jeho jazykový výklad, naznačuje, že absence posouzení úvěruschopnosti lze sankcionovat toliko neplatností relativní, dospěla odborná i soudní praxe k převážnému závěru, že důsledkem nedostatečného, a v tomto případě dokonce žádného, posouzení úvěruschopnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Opačný výklad by byl v rozporu s vývojem zásad práv ochrany spotřebitele a narušil by tak dlouhodobou tendenci nejen české, ale rovněž celoevropské právní vědy i praxe směřující k vyvážení faktické nerovnosti mezi spotřebitelem a podnikatelem, projevující se ochranou slabší strany (viz rovněž směrnice č. 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a směrnice č. 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru). Relativní neplatnost by nemohla zajistit vyvážení nerovnováhy mezi spotřebitelem a podnikatelem, neboť spotřebitel jako osoba nepožívající odborných znalostí by zpravidla ani nebyl schopen neplatnost namítnout, a to právě s ohledem na to, že jako slabší smluvní strana nedisponuje potřebnými znalostmi, jakými disponuje profesionál. Setrval-li by výklad na relativní neplatnosti, došlo by ve svém důsledku k popření zásad ochrany spotřebitele. K obdobnému závěru již dospěla i judikatura vyšších soudních instancí (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019-75, usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10), v nedávné době rovněž stanovisko Generální advokátky SD EU stanovisku ze dne 14. 11. 2019 ve věci C -616/18, anonymizováno právnická osoba proti anonymizováno, podle níž„ v případě, že vnitrostátní soud zjistil z úřední povinnosti porušení článku 8 směrnice 2008 (jenž zakládá povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy – pozn. soudu), musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce stanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené“. Závěr o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti také zcela v souladu s aktuální judikaturou Ústavního soudu, podle nějž„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). I s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. 12. 2014 ve věci anonymizováno číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) v citovaném nálezu Ústavní soud uvedl, že„ poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“.
20. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že smlouva uzavřená mezi stranami, která je svou povahou smlouvou o spotřebitelském úvěru, jsou absolutně neplatným právním jednáním.
21. Žalobkyně však předloženými listinami prokázala, že poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako bezdůvodné obohacení. Jelikož je tato smlouva neplatným právním jednáním od počátku, žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a je tak povinen toto plnění vrátit. Žalovaný uhradil žalobkyni 3 500 Kč, je tedy povinen vrátit žalobkyni 31 500 Kč (35 000 – 3 500 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, soud mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení v požadované výši 8,25 %, z dlužné částky 31 500 Kč od 22. 2. 2021 dle požadavku žalobkyně do zaplacení. Soud vyšel z toho, že žalovanému byla výzva k úhradě odeslána již dopisem ze dne datum, tedy nejpozději touto výzvou se o dluhu dozvěděl. Tuto výzvu lze ve smyslu § 573 o.z. považovat za doručenou dnem datum. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění do 21. 2. 2021, následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení. Jelikož se soud dopustil při vyhlášení rozsudku administrativní chyby, když namísto 22. 2. 2021 vyhlásil počátek úroku z prodlení od 22. 1. 2021, opravil postupem podle § 164 o.s.ř. tuto zřejmou nesprávnost přímo do písemného vyhotovení rozsudku. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) jako třídenní.
22. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož je uzavřená smlouva neplatná, není zde smluvní podklad pro přiznání smluvního úroku, administrativního poplatku, smluvní pokuty ani nákladů spojených s prodlením žalovaného. Soud proto žalobu zamítl co do částky 22 515,74 Kč (35 000 – 3 500 Kč) a dále co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 664 Kč (45 164 – 31 500 Kč) od 3. 6. 2021 do zaplacení. Soud si je vědom numerické chyby, které se dopustil ve výroku II., když ve vyhlášeném znění je zamítavá částka 21 175,24 Kč. Jedná se však o zjevnou početní chybu, když zamítnutá částka správně výpočtem odpovídá částce 22 515,74 Kč (54 015,74 Kč – 31 500 Kč). Vedle toho se rovněž soud dopustil zjevné nesprávnosti v zamítavé části úroku z prodlení, když pro vyčerpání předmětu řízení se v souladu s návrhem mělo jednat o počáteční datum 3. 6. 2021 Tyto zřejmé nesprávnosti soud rovněž opravil postupem podle § 164 o.s.ř., neboť se jedná o písařské chyby zřejmé z obsahu spisu.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, žádné náklady mu však v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Při posuzování míry úspěchu a neúspěchu vyšel soud z výše přiznaného nároku včetně příslušenství žalobkyni, který činí 61,25 % žalované částky, výše zamítnutého nároku pak 38,75 % žalované částky. Žalobkyně tedy byla úspěšná pouze co do 22,5 % uplatněného nároku. Vzhledem k naprosto převážnému úspěchu žalovaného rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami ke Krajskému soudu v Praze.
Pokud by povinný dobrovolně neplnil povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, má oprávněná právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§251 o.s.ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem návrh na pověření soudního exekutora provedením exekuce (zák. č. 120/2001 Sb.).