Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 C 192/2021-36

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 9 565,86 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 565,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení

ve výši 1 064,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 247,32 Kč

od 22. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 565,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 064,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 247,32 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Podle , , v účinném znění (dále jen„ “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu

a stručné právní posouzení věci.

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 29. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční hotovost ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství ve výši 11 452 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem tedy částku ve výši 25 452 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 818 Kč. Žalovaný uhradil částku 16 420,02 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 9 565,86 Kč představuje podle žaloby jistinu

ve výši 5 247,32 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 318,54 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 559,40 Kč představující zůstatek neuhrazeného úroku

ve výši 197,32 Kč, zůstatek nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 986,55 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 359,19 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 241,60 Kč a smluvní úrok za období po konečné splatnosti ke dni postoupení ve výši 1 774,74 Kč, dále požaduje žalobkyně úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 30. 11. 2020 tento úrok kapitalizovala

částkou 1 064,85 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení ).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 29. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 11 452 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 348 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 5 600 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 004 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek)

ve výši 3 500 Kč (celkem tedy částku 25 452 Kč) splatit v 14 splátkách ve výši 1 818 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně pouze částku ve výši 16 420,02 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, příloha ke smlouvě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).

5. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,

a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti

v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 25 452 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 818 Kč.

9. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje

10. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Poskytnuté informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“, konkrétně výplatními lístky a pracovní smlouvou. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem 18 000 Kč, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí celkem 7 000 Kč měsíčně a spočívají v nákladech na bydlení a energie ve výši 4 000 Kč a ve výdajích za dopravu, jídlo a v osobních nákladech ve výši 3 000 Kč. Z předložených výplatních lístků lze vyčíst, že čistá mzda žalovaného za měsíc březen 2017 činila 19 994 Kč, za měsíc duben 2017 činila 16 844 Kč a za měsíc květen 2017 činila 12 071 Kč, tedy v průměru cca 16 300 Kč. Žalovaným tvrzený průměrný příjem tak neodpovídá mzdě, která mu byla skutečně vyplacena. Co se pak týče výdajů tvrzených žalovaným (náklady na bydlení, na dopravu a náklady spojené s péčí o děti), žalobkyně soudu nepředložila žádné y prokazující tvrzené výdaje, kdy ani ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by tyto byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci žádosti o úvěr bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.

11. Byť si je soud vědom toho, že naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní

a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.

13. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 29. 6. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 16 420,02 Kč, na jistině tak již žalovaný nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

14. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).