Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 192/2021-36
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 9 565,86 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 565,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení
ve výši 1 064,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 247,32 Kč
od 22. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 565,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 559,40 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 064,85 Kč a úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 247,32 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , v účinném znění (dále jen„ o. s. ř. “), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu
a stručné právní posouzení věci.
2. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 29. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl finanční hotovost ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu a zaplatit příslušenství ve výši 11 452 Kč spočívající v kapitalizovaném úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku (celkem tedy částku ve výši 25 452 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 818 Kč. Žalovaný uhradil částku 16 420,02 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka 9 565,86 Kč představuje podle žaloby jistinu
ve výši 5 247,32 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 318,54 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 5 559,40 Kč představující zůstatek neuhrazeného úroku
ve výši 197,32 Kč, zůstatek nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 986,55 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 359,19 Kč, nesplacený inkasní poplatek ve výši 1 241,60 Kč a smluvní úrok za období po konečné splatnosti ke dni postoupení ve výši 1 774,74 Kč, dále požaduje žalobkyně úrok z prodlení z dlužné jistiny za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 30. 11. 2020 tento úrok kapitalizovala
částkou 1 064,85 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z účasti u jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 29. 6. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 11 452 Kč sestávajícími z úroku ve výši 1 348 Kč, z úplaty (úhrady za poskytnutí úvěru) ve výši 5 600 Kč, z nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 004 Kč a z poplatku za inkaso plateb v hotovosti přímo ve svém bydlišti (inkasní poplatek)
ve výši 3 500 Kč (celkem tedy částku 25 452 Kč) splatit v 14 splátkách ve výši 1 818 Kč, přičemž první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (smlouva o úvěru číslo). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně pouze částku ve výši 16 420,02 Kč právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020, příloha ke smlouvě, potvrzení o zaplacení kupní ceny, oznámení o postoupení pohledávky).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky,
a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti
v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29. 6. 2017 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit sjednaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové částce 25 452 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 818 Kč.
9. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
10. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení uvedla, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Poskytnuté informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“, konkrétně výplatními lístky a pracovní smlouvou. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný je svobodný, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem 18 000 Kč, bydlí v nájmu a jeho výdaje činí celkem 7 000 Kč měsíčně a spočívají v nákladech na bydlení a energie ve výši 4 000 Kč a ve výdajích za dopravu, jídlo a v osobních nákladech ve výši 3 000 Kč. Z předložených výplatních lístků lze vyčíst, že čistá mzda žalovaného za měsíc březen 2017 činila 19 994 Kč, za měsíc duben 2017 činila 16 844 Kč a za měsíc květen 2017 činila 12 071 Kč, tedy v průměru cca 16 300 Kč. Žalovaným tvrzený průměrný příjem tak neodpovídá mzdě, která mu byla skutečně vyplacena. Co se pak týče výdajů tvrzených žalovaným (náklady na bydlení, na dopravu a náklady spojené s péčí o děti), žalobkyně soudu nepředložila žádné listin y prokazující tvrzené výdaje, kdy ani ze žádosti o úvěr nevyplývá, že by tyto byly právnímu předchůdci žalobkyně předloženy. Soud tak nemá v daném případě prokázané, na základě jakých dokumentů a jakým konkrétním způsobem si právní předchůdce žalobkyně schopnost splácet úvěr žalovaným ověřil, kdy pouhé vyplnění údajů v rámci žádosti o úvěr bez bližšího označení dokumentů, kterými by byly jednotlivé údaje ověřeny, soud zhodnotil jako úkon čistě formální, a posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným.
11. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní
a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.
12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy o úvěru. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvě o úvěru.
13. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč (viz smlouva o úvěru ze dne 29. 6. 2017). Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 16 420,02 Kč, na jistině tak již žalovaný nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).
14. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).