Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 140/2021-12

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ladislavou Olbrechtovou ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 4 900 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 405,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 149,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 773,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %,

úrok 23,66 % ročně z částky 3 773,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Návrh žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 900 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 405,86 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 149,36 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 773,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 23,66 % ročně z částky 3 773,75 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky 4 900 Kč s odůvodněním, že mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec, a žalovaným došlo dne 28.3.2014 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce číslo (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky obsažené na další straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“).

2. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba, IČO, společnost právnická osoba (dnes pod názvem právnická osoba), IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, tj. právní předchůdce žalobce. Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Odstavec 3 téhož ustanovení pak stanoví povinnost spotřebitele poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva.

3. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč.

4. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8.5.2015.

5. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy.

6. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 12.500 Kč, z toho:

-) na jistinu 6.226,25 Kč,

-) na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 1.400 Kč,

-) na poplatek za administrativní činnost 2.000 Kč a

-) na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.873,75 Kč.

Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 5.3.2019.

7. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 8.5.2015. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky.

8. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 8.5.2015 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 3.773,75 Kč ode dne 9.5.2015 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,66 % ročně sjednaným v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaný byl v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z jeho strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání.

9. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti právnická osoba, IČO, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6.12.2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci.

10. Ke dni postoupení 6.12.2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 4.900 Kč, skládající se z:

-) dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč,

-) dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0 Kč,

-) dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0 Kč a

-) dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.126,25 Kč,

(dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady za služby“).

11. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení.

12. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho.

13. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení:

-) celkové dlužné částky ve výši 4.900,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1.126,25 Kč,

-) kapitalizovaných úroků ve výši 4.149,36 Kč,

-) kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.405,86 Kč,

-) úroků ve výši 23,66 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč od 07.12.2019 do zaplacení a

-) úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč od 07.12.2019 do zaplacení.

14. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 4.149,36 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,66 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč od 9.5.2015 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6.12.2019.

15. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.405,86 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 3.773,75 Kč od 16.5.2015 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6.12.2019.

16. Před podáním žaloby byl žalovaný dle žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

17. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

18. Soud ve věci výzvou ze dne 10.5.2021 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle předpokládat, že s tímto postupem soudu souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 24.5.2021 uložením u pošty. Žalovaný na výzvu nereagoval. Proto soud vycházel z předpokladu, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, stejně jako žalobce, který s tímto postupem vyslovil souhlas již v samotné žalobě.

19. Soud provedl dokazování listinnými důkazy založenými žalobcem, a to:

-) Smlouvou o půjčce ze dne 28.3.2014, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný se dohodli na poskytnutí částky 10.000 Kč žalovanému a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17.400 Kč v 58 splátkách po 300 Kč,

-) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019, včetně Seznamu pohledávek, ze které soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalobce se dohodli na postoupení pohledávek uvedených Seznamu pohledávek – v příloze uveden žalovaný,

-) Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019, včetně podacího lístku s datem podání 7.1.2020, ze kterých soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že se žalobce stal věřitelem pohledávky vůči žalovanému ze smlouvy o půjčce číslo výše pohledávky činí 4 900 Kč bez příslušenství,

-) Výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 11.12.2020, ze které soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě pohledávky 11 688,45 Kč nejpozději do 26.12.2020.

20. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaný se dne 28.3.2014 dohodli na tom, že právní předchůdce poskytne žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zaváže vrátit tuto částku a zaplatit poplatky ve výši 7.400 Kč, sestávající z úroku ve výši 1.400 Kč, poplatku ve výši 2.000 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 4.000 Kč. Žalovaný svým podpisem na smlouvě stvrdil převzetí částky 10.000 Kč v hotovosti od právního předchůdce žalobce a zavázal se vrátit celkovou dlužnou částku sestávající z jistiny a poplatků ve výši 17.400 Kč v 58 splátkách v hotovosti, kdy výše každé splátky činí 300 Kč.

21. Žalobce se domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 4 900 Kč s příslušenstvím specifikovaným v petitu žaloby. Žalovaný dle skutkových tvrzení žalobce vrátil žalobci 12 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce a žalovanému bylo ze strany právního předchůdce žalobce postoupení oznámeno. Žalobce je tak aktivně legitimován k podání žaloby.

22. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

23. Podle § 419 o.z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 420 odst. 1 o.z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

25. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům.

26. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Po právní stránce soud právní jednání účastníků posoudil jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše citovaných ustanovení, když právní předchůdce žalobce přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný peněžní prostředky ve výši 10000 Kč převzal a zavázal se je v dohodnuté době vrátit.

30. Soud se zabýval otázkou platnosti ujednání o tzv. poplatku, který v tomto případě činí 7.400 Kč za zapůjčení částky 10.000 Kč na 58 týdnů a dospěl k závěru, že tento poplatek je vlastně úrokem peněžité zápůjčky, neboť představuje úplatu zapůjčitele za poskytnutí zápůjčky. S ohledem na výši jistiny 10.000 Kč a na dobu splatnosti zápůjčky představující 58 týdnů odpovídá zmiňovaný poplatek ročnímu úroku přesahujícímu více než 66 % jistiny, 74% celkové částky za 58 týdnů. Taková výše úroku je zcela nepřiměřená. Z tohoto důvodu soud ujednání o poplatku vyhodnotil jako právní jednání v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jako neplatné. Žalobci tak právo na úroky v podobě poplatků nevzniklo.

31. Jak již dovodil Nejvyšší soud ČR například v rozhodnutí sp. zn. , a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích totiž platí, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nepřiměřeně vysoké úroky sjednané jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení o.z., je vždy třeba učinit po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu účinného do 31.12.2013 (nyní obdobně o.z.), která podstatně překračuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček.

32. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o úvěru (zápůjčky), z povahy věci ani z jeho obsahu neplyne, že by tuto část nebylo možno oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o úvěru je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (shodně se závěry Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud se tedy zabýval, zda neplatnost ujednání o úrocích nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru a uzavřel-li smlouvu o úvěru v postavení spotřebitele, smlouva o úvěru má povahu spotřebitelské smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce ji uzavíral v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele.

33. Co se týče právního posouzení věci, soud posoudil smluvní vztah žalobce a žalovaného podle a násl. , , přičemž vzhledem ke skutečnosti, že žalobce, resp. právní předchůdce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení násl. a Sb , podle kterého věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Soud zkoumal, zda žalobce splnil svou zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

36. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci z výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Žalobce doložil zákaznickou kartu, z níž soud zjistil, že obsahují údaje o žalovaném s tím, že žalovaný pracuje jako profese s čistou mzdou 18 000 Kč, nájem/inkaso činí 2 000 Kč, výdaje na domácnost činí 8 000 Kč, spoření 800 Kč, splátky 1 300 Kč, výdaje na telefon 300 Kč, celkem 12 400 Kč, použitelný příjem činí 5 600 Kč. Příjmy a výdaje nebyly nikterak doloženy. Žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) netvrdil a ani nedoložil, že by provedl např. kontrolu žalovaného ohledně bonity klienta v úvěrových registrech SOLUS a NRKI, že by provedl lustraci z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, EUCB.

37. Výdaj určený na„ nájem, inkaso, energie“ ani rámcově neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, a přesto nebyl nijak prověřován. V hodnocení klienta bylo uvedeno, že náklady na nájem, inkaso a energie činí 2 000 Kč, avšak doklad SIPO či nájemní smlouva nebyla doložena. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa) lze doložit poměrně snadno. Žalobce (právní předchůdce žalobce) si tedy vystačil jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními. Pokud má být zachován smysl a účel dané právní úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a případně dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů navozuje účelovost ze strany věřitele - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. V případě osobních výdajů (je uvedena částka 8 000 Kč, což představuje možnou útratu 266 Kč/den, což rovněž neodpovídá obvyklým výdajům pravděpodobně 3 lidí (žalovaný a 2 nezaopatřené děti ročník 2007, 2014), jak vyplývá ze zákaznické karty. Přes tyto informace, které měl věřitel k dispozici, úvěr s výše uvedenými parametry poskytl, aniž se však jakkoli přesvědčivě dále vypořádal s tím, zda bude dlužník schopen skutečně reálně dluh splácet a splatit.

38. Soud se pro účely posouzení splnění povinnosti žalobce posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy nemohl spokojit toliko s doplněním tvrzení v rozsahu shora a doložením pouhé karty zákazníka se žádostí o zápůjčku v kontextu s uzavřenou smlouvou o zápůjčce téhož dne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018, sp. zn. ).

39. Soud tak uzavírá, že žalobce dostatečným způsobem nesplnil svou zákonnou povinnost zkoumat před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, a to navíc s odbornou péčí, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou podle , a to v souladu s nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019.

40. Plnil-li proto žalobce z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 10.000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu a násl. v rozsahu této částky, ale s ohledem provedené platby žalovaným ve výši 12 500 Kč pak žalovaný žalobci již ničeho nedluží. Žaloba tak byla v celém rozsahu zamítnuta, když byla koncipována jako plnění ze smlouvy, která byla soudem shledána absolutně neplatnou.

41. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. , žalovaný měl ve sporu převážný úspěch, z obsahu spisu však vyplývá, že mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné ( ). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.