Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
13 C 228/2021-12
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Oldřichem Umlaufem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 3.014 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 21.4.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 29.08.2020 do 20.04.2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 291,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.014 Kč, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 21.4.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2.000 Kč od 29.08.2020 do 20.04.2021, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 291,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.014 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3014 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 13.12.2018, číslo. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, na základě této smlouvy poskytnula žalované úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit úvěr do 14.1.2019. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku. Žalovaná na dluh neuhradila ničeho.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
Ze smlouvy o úvěru ze dne 13.12.2018, číslo soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytnula žalované úvěr ve výši 3.000 Kč a žalovaná měla úvěr splatit do 14.1.2019. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky a náhrada nákladů upomínání ve výši 50 Kč za upomínku.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.08.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO, sídlem adresa, postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
Z dopisu žalobkyně ze dne 12.04.2021 soud zjistil, že před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu.
Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.
Soud dospěl k následujícím právním závěrům:
Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o.z. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaná své povinnosti vyplývající z úvěrové smlouvy řádně nesplnila. Ujednání o smluvní pokutě soud přezkoumal z hlediska ochrany spotřebitele. Na předmětnou smlouvu dopadá spotřebitelské právo (§ 1810 a násl. o.z.). Soud zvažoval, zda smlouva o úvěru, která byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena, jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Ústavní soud uzavřel, že soudní ochrany se nemá dostávat subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Dále uvedl, že ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní (jako příklad byly uvedeny smluvní pokuty ve výši 30 – 40 % za prodlení v řádech jednotek týdnů, smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek). Na tomto závěru nemůže nic změnit souhlas klienta s uvedenými podmínkami. V konkrétním případě Ústavní soud (v prvním uvedeném nálezu) shledal za nepřípustné podmínky týkající se úvěru 4.950 Kč při úroku 79 % a RPSN 115,32 %, za současného vystavení dvou biankosměnek, smluvní pokuty 7 % z jistiny v případě prodlení po dobu 4 dnů, zesplatnění všech závazků při prodlení v délce 10 dnů, sankce ve výši 100 Kč za každou upomínku, pokuta 500 Kč v případě každého jednotlivého opomenutí nahlášení změny osobních údajů klientem věřiteli.
Srovnání podmínek půjček (úvěrů), které byly prohlášeny za zjevně nespravedlivé (a nehodné soudní ochrany) s podmínkami posuzovaného úvěru vede soud k závěru, že sjednané podmínky se vyznačují řadou shod, zejména vedou k nežádoucímu důsledku uváděnému Ústavním soudem, že celková splácená částka může být několikanásobně převyšující částku poskytnutou. Předmětná smlouva je jako celek neplatná pro významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran (RPSN dle smlouvy činí 299,7 %, sankce 50 Kč za upomínku, smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení), dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy, jednotlivá ujednání nelze oddělit od celku pro provázanost vedoucí ke konečnému závěru o nevyváženosti a není možné k případným ujednáním zakázaným ustanovením § 1813 občanského zákoníku pouze nepřihlížet dle § 1815 občanského zákoníku .
V posuzovaném případě si účastníci smlouvou o úvěru sjednali úvěr ve výši 3.000 Kč, přičemž se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr splatit do 14.1.2019. Žalovaná obdržela plnění ve výši 3.000 Kč dle neplatné smlouvy a proto je povinna poskytnuté plnění žalobkyni vrátit podle § 2993 věta první o.z. S ohledem na shora uvedené žalobkyně požadovala všechna ostatní plnění podle neplatné smlouvy a proto v této části soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul.
Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny s poukazem na ust. § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 12.04.2021, kde byl stanoven termín plnění dne 20.04.2021. Zákonný úrok za období tomuto datu předcházející jako nedůvodný zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.