Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 291/2021-51

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Mackovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro 17 656 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši

8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5 656 Kč skládající

se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 556 Kč, zastavuje.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 522,19 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky

12 000 Kč od 2. 8. 2019 do 8. 11. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši

10 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení,

se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 559,20 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Řízení se v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 5 656 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 556 Kč, zastavuje. III. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 1 522,19 Kč představující kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 8. 2019 do 8. 11. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 21. 11. 2020 do 21. 12. 2020 a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 559,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 2. 2021 domáhala

po žalovaném zaplacení částky 12 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 3. 7. 2019 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný

se zavázal vrátit věřiteli částku 12 000 Kč s příslušenstvím do 2. 8. 2019. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalovaný se dále smlouvou zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení, když žalobkyně se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 12 000 Kč za dobu od 3. 8. 2019

do 18. 11. 2020, tj. částky 5 556 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena věřitelem na žalobkyni. Podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala žalobkyně částečně podanou žalobu zpět co do částky 5 656 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 556 Kč a nadále požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dané částky od 21. 11. 2020

do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 522,19 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 8. 2019 do 8. 11. 2020).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval.

3. Usnesením ze dne 21. 7. 2021, č. j. -46 vyzval soud žalovaného, aby se ve lhůtě

7 dnů od doručení usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto

bez nařízení jednání. Zároveň byl poučen o tom, že pokud se nevyjádří ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaný nijak nereagoval, soud vycházel z toho, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání,

v dané věci tedy bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením

4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:

ze smlouvy o úvěru číslo že nebyla uzavřena dne 3. 7. 2019 mezi žalovaným

a právním předchůdcem žalobkyně, kdy žalovaný svým podpisem potvrdil, že téhož dne převzal v hotovosti částku ve výši 12 000Kč;

z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je společností s ručením omezeným, zapsanou ke dni 21. 12. 2010;

z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že se jednalo

o krátkodobý spotřebitelský úvěr ve výši 12 000 Kč s dobou splatnosti 30 dní

(do 2. 8. 2019), kterou lze prodloužit až na 360 dní;

z oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu, že žalovanému byla dne

7. 12. 2020 zaslána informace o postoupení pohledávky na žalobkyni s výzvou k úhradě dlužné částky nejpozději do do 10 dnů po obdržení dopisu;

z dohody o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020, včetně potvrzení o přijetí platby, že pohledávka za žalovanou byla postoupena ze společnosti právnická osoba

na žalobkyni;

z výzvy před podáním žaloby ze dne 27. 1. 2021, včetně podacího archu, že žalovanému byla dne 29. 1. 2021 zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 2. 2021.

5. Z dalších předložených důkazů, tj. Obchodních podmínek soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

6. Na základě výše uvedených skutkových zjištění soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 12 000 Kč

s příslušenstvím do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve smlouvě se dále žalovaný zavázal zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny v případě prodlení s úhradou dluhu. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč hotovostně dne 3. 7. 2019. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil. Smlouvou

o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovaným z titulu předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 4. 12. 2020, odeslaným dne 7. 12. 2020, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení oznámení. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu i předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2020. Podáním ze dne 16. 7. 2021 vzala žalobkyně částečně podanou žalobu zpět co do částky co do částky 5 656 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč

a smluvní pokuty ve výši 5 556 Kč a nadále požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dané částky od 21. 11. 2020 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 522,19 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 2. 8. 2019 do 8. 11. 2020).

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí,

že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

9. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle , (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení nařízení vlády číslo výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí,

v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

15. Podle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

16. Podle ust. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

17. Podle ust. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.

18. Podle ust. jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení.

19. Podle ust. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo jde-li o zpětvzetí návrhu na rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není anebo o zpětvzetí návrhu na zrušení, neplatnost nebo neexistenci partnerství.

20. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací na straně žalobkyně, když v řízení bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena na základě předložených smluv o postoupení pohledávky, žalobkyně tak je v řízení aktivně věcně legitimována.

21. Protože žalobkyně ve shora označené věci vzala v částečném rozsahu v částce 5 656 Kč skládající se z kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 556 Kč představující primárně požadované příslušenství žalobu zpět, soud z jejího dispozitivního úkonu učinil patřičný procesní závěr ve smyslu ust. a v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok II. tohoto rozsudku).

22. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 3. 7. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytla hotovostně žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z věty druhé vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019,

sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn.

nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn.

). Z uvedených rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat

za použití § 588 o. z., jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím,

že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.

23. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět

i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008 /48/, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, nebo C -76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, k předběžné otázce vznesené českým soudem k předmětné právní úpravě Soudní dvůr v něm vyložil, že a 23 předmětné směrnice musí být vykládány v tom smyslu,

že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají

ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články

8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele,

tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky,

že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na základě výše uvedeného není pochyb o tom, že ust. je v části zakotvující pro případ porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankci relativní neplatnosti smlouvy v rozporu s unijním právem, a soud proto příslušné ustanovení v této části neaplikoval.

24. S ohledem na uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně zcela absentuje.

25. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobkyni pouze poskytnutou dosud nesplacenou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z.

26. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpané částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 12 000 Kč nerozporoval, nárok žalobkyně tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle ve spojení s  ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, ve kterém žalobkyně žalovaného prvně prokazatelně vyzvala k vrácení dlužné částky. Tato písemnost byla žalovanému odeslána dne 7. 12. 2020 a byla v něm stanovena lhůta pro zaplacení do 10 dnů od doručení. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému výzva doručena, má se s ohledem na

§ 573 o. z. za to, že se tak stalo 11. 12. 2020, pročež první den prodlení nastal 22. 12. 2020. Ve zbytku stran zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl (výrok III). Nad rámec výše uvedeného soud upozorňuje, že zamítl i část požadovaného zákonného úroku ve výši 1,75 % ročně od 22. 12. 2020 do zaplacení z částky 12 000 Kč, jelikož žalobkyně, snad omylem, nesprávně požadovala tento úrok ve výši 10 % jakkoli má nárok pouze na úrok ve výši 8, 25 % ročně.

27. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením věta před středníkem

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. Žalobkyně měla ve věci převážný procesní úspěch, náleží jí náhrada nákladů řízení určená podle míry jejího procesního úspěchu, která činí 63,50 % Náklady žalobkyně pak tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ,

a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 656 Kč, sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. (převzetí věci, sepis žaloby) a jeden půl úkon (jednoduchá výzva k plnění) v částce 150 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a 5 a. t. a 21 % DPH ve výši 221 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tak představují částku 2 071 Kč, při procesním úspěchu žalobkyně co do 27 % pak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 559,20 Kč. Podle ust.

je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil podle věta před středníkem jako třídenní.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu