Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 192/2021-70
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupeného advokátkou Mgr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
v řízení o zaplacení 9 562,72 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 9 562,72 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení úroku ve výši 1 104,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 657,60 Kč, úroku z prodlení z částky 9 562,72 Kč za dobu od 22.9.2020 do 29.9.2020 a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 9 562,72 Kč za dobu od 22.9.2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 028 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 9 562,72 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30.9.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení úroku ve výši 1 104,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 657,60 Kč, úroku z prodlení z částky 9 562,72 Kč za dobu od 22.9.2020 do 29.9.2020 a úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 9 562,72 Kč za dobu od 22.9.2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 2 028 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 9 562,72 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 104,60 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 657,60 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 562,72 Kč od 22.9.2020 až do zaplacení a smluvním úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 9 562,72 Kč od 22.9.2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne datum uzavřel s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. bankovní účet, jejíž součástí byly i Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Žalobce se zde zavázal poskytnout žalovanému úvěr (kontokorent) až do sjednaného limitu ve výši 8 000 Kč. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 18,9 % a poplatky za služby dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý Kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Žalobce svou povinnost ze smlouvy splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl tím, že mu umožnil na účtu č. bankovní účet realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky, žalovaný však své povinnosti nedodržel. V souladu se Smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byl žalobce oprávněn úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu žalobce ze dne 1.2.2020, v níž žalobce současně vypověděl předmětnou smlouvu o sporožirovém účtu. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný žalobci částku 9 562,72 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 104,60 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 18,90 % ročně počítaného z jistiny za období od 2.2.2020 do 21.9.2020, částku 657,60 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od 2.2.2020, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 21.9.2020 a dále smluvní úrok a úrok z prodlení, jak jsou shora specifikovány. Žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k úhradě dluhu včetně upomínky předžalobní avšak bezvýsledně.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Z předžalobní výzvy ze dne 23.9.2020
5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 5.1.2018 mezi účastníky řízení vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 8 000 Kč žalovanému, který se jej žalobci zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 18,9 % ročně. Jako nedílná součást smlouvy byly dále sjednány všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobce, které tento rovněž soudu doložil.
6. Ze žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 5.1.2018 podepsané žalovaným vyplynulo, že tento zde prohlásil, že jeho měsíční příjmy činí 10 136 Kč, když tyto byly ověřeny z daňového přiznání, jiné příjmy nemá a výdaje jsou uvedeny ve výši 0 Kč.
7. Z výpisu z úvěrového účtu ohledně úvěru předmětného vyplynulo, že z tohoto bylo čerpáno celkem 9 562,72 Kč.
8. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobce žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle poštovního archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 23.9.2020.
9. Z výzvy ze dne 3.2.2020 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalovanému, když tohoto vyzval k neprodlené úhradě dluhu z předmětné smlouvy, který byl zesplatněn k 2.2.2020. Zároveň zde žalobce sděluje, že odstupuje od předmětné smlouvy a upozorňuje na případné soudní vymáhání pohledávky a s tím spojené další náklady.
10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovaným uzavřel dne 5.1.2018 smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel celkem 9 562,72 Kč. Žalovaný před uzavřením smlouvy podepsal žádost o poskytnutí úvěru, kde specifikoval své příjmy a výdaje shora uvedeným způsobem. Žalobce adresoval žalovanému shora uvedené listin y, dne 23.9.2020 mu odeslal předžalobní upomínku.
11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník ), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
13. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
14. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
16. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
17. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
21. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 9 562,72 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Zákon o SP pak poskytovateli spotřebitelského úvěru ukládá, aby se schopností úvěrovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP . K tomu však v daném případě nedošlo, resp. žalobce netvrdil a tím méně pak prokázal, že by k dané činnosti došlo. Poskytoval spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí sp. zn. spisová značka a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP , tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
23. Žalobce sice dle doložených důkazů disponoval prohlášením žalovaného o jeho příjmech, není však zřejmé, že tyto byly skutečně ověřeny. Dané prohlášení pak působí zcela nevěrohodně v tom ohledu, že žalovaný neuvádí žádné výdaje, a to dokonce ani na léky, bydlení apod. Je zcela nepravděpodobné, že by skutečně žalovaný žádné výdaje neměl, a to dokonce ani se základními životními potřebami. K tomu je nutné také doplnit, že deklarované příjmy žalovaného jsou velice nízké a s ohledem na obvyklou cenu bydlení, stravy či obvykle využívaných služeb (telefon, internet, TV) apod. nemusí tyto příjmy ani postačit k pokrytí zmíněných potřeb. Bylo tedy na místě, aby se žalobce otázkou příjmů a výdajů žalovaného podrobně zabýval. Pokud měl žalobce dostatečné informace z účtu vedeného pro žalovaného, tak s těmito v žalobních tvrzeních nijak neoperuje a žádné důkazy v daném ohledu nedoložil. Svou neúčastí při jednání se žalobce vzdal možnost být v daném ohledu poučen o nutnosti doplnit tvrzení a důkazy.
24. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 9 562,72 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). V řízení nebylo tvrzeno a tím méně pak prokázáno, že by žalovaný z daného titulu cokoliv uhradil, je tedy povinen vydat obohacení v dané výši. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Jako první výzvu k zaplacení lze kvalifikovat až předžalobní výzvu, jejíž odeslání žalobce doložil, a která byla odeslána dne 23.9.2020. Tuto je pak třeba mít s odkazem na § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 29.9.2020. Jelikož pak žalovaný v tento den neplnil, je ode dne následujícího v prodlení s úhradou dluhu, tím tedy neplnil řádně a včas a je tedy s úhradou v prodlení a žalobci náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1968 , § 1970 občanského zákoníku ), tedy dle nařízení vlády č. č. 351/2013 Sb. Shora uvedeným závěrům pak odpovídají výroky č. I a II tohoto rozsudku, kdy soud žalobě vyhověl pouze ohledně zaplacení 9 562,72 Kč se shora specifikovaným příslušenstvím a ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl.
25. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. dle poměrného úspěchu žalobce. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. Dle § 7 bod 4 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „tarif “) činí v daném řízení odměna advokáta za jeden úkon právní služby 1 500 Kč. Právní zástupkyně žalobce v řízení účelně vykonala dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé – žaloba). Předžalobní výzvu nelze bez dalšího kvalifikovat jako účelně vykonanou, neboť žalobce doložil, že s výstrahou soudního vymáhání již žalovaného upomínal sám. Dle § 13 odst. 3 tarifu pak advokátu náleží paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý úkon právní služby. Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 756 Kč. Tehdy nezastoupenému žalobci pak náleží za procesní úkon v podobě předžalobní upomínky paušální náhrada nákladů ve výši 300 Kč s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených položek činí 4 056 Kč (400 + 2 x 1 500 + 2 x 300 + 756 + 300). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 9 562,72 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím celkem 10 210,61 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 3 308,13 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 13 518,74 Kč tak představuje úspěch žalobce 75 %, úspěch žalovaného 25 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 50 % svých účelně vynaložených nákladů, z částky 4 056 Kč tedy ve výši 2 028 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Nesplní-li povinný dobrovolně uloženou povinnost, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozsudku.