Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
9 C 229/2021-26
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 21. 6. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 29. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 21. 6. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč za dobu od 29. 6. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou podanou dne 6. 5. 2021 se žalobkyně domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne 11. 5. 2020 a dne 19. 5. 2020 použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy číslo v obou případech se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní přepravu a Smluvních přepravních podmínek PID zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému. Žalobkyně se domáhá zaplacení přirážky k jízdnému, která činí 1 500 Kč. Žalovaný ani na základě písemné výzvy ze dne 2. 12. 2020 dlužnou částku žalobkyni neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání.
4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Povinnost ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tvrdit a prokázat skutečnosti vyvracející oprávněnost nároku uplatněného žalobkyní v žalobě ležela na žalovaném, který však tuto povinnost nesplnil. Za této procesní pasivity žalovaného, který ani v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, korespondujícího s listinnými důkazy a zjistil skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný dne 11. 5. 2020 v 16:24 hod. a dne 19. 5. 2020 v 15:55 hod. použil k přepravě vozidlo veřejné hromadné dopravy na žalobkyní provozované lince městské hromadné dopravy číslo v obou těchto případech se na základě výzvy dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil přepravní řád a smluvní přepravní podmínky dopravce. Žalovaný byl dopravcem pověřenou osobou vyzván k úhradě přirážky k jízdnému, tuto však neuhradil. O provedených přepravních kontrolách byly pořízeny hlášenky číslo. Soud má za prokázané, že žalovaný má povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou uvedenou jízdu, tedy celkem 3 000 Kč, což neučinil ani na základě písemné předžalobní upomínky žalobkyně.
6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. o. z. za podmínek stanovených § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, resp. § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve vztahu k poskytované dopravě městskou hromadnou dopravou, podle kterých vznikla žalobkyni povinnost přepravit cestující do místa určení a žalovanému povinnost mít u sebe platný cestovní doklad, když za předpokladu nesplnění této povinnosti žalovaným má žalobkyně právo požadovat po něm vedle jízdného také přirážku k jízdnému v maximální výši 1 500 Kč. Soud proto žalobě vyhověl, včetně povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
7. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí dle § 142 odst. l o. s. ř. vůči žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, a to soudního poplatku 400 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady (dále jen„ PN“) za 2 úkony (žalobu a předžalobní výzvu) po 100 Kč, celkem v částce 200 Kč, když v daném případě je žalobkyně ve smyslu § 1 PN účastníkem, jenž není v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých či jiného svého zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.