Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 235/2020-76
Okresní soud ve Znojmě rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Lenkou Krčálovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou titul jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o 27.119 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14.920 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne
16. 4. 2020 do zaplacení.
II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku
8.671 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 16. 4. 2020 do zaplacení, částku 3.528,21 Kč a úrok ve výši 51,06 % ročně z částky 19.816,10 Kč ode dne 16. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky
43.545 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 14.920 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 16. 4. 2020 do zaplacení. II. Zamítá se žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8.671 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 16. 4. 2020 do zaplacení, částku 3.528,21 Kč a úrok ve výši 51,06 % ročně z částky 19.816,10 Kč ode dne 16. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 43.545 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 24. 9. 2020 se žalobkyně domáhala zaplacení dlužné částky 27.119 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23.591 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, smluvní pokuty 3.528,21 Kč, úroku ve výši 51,06 % ročně z částky 19.816,10 Kč od 16. 4. 2020
do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 43.545 Kč a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu úvěru číslo smlouva byla uzavřena dne datum, žalovanému byl poskytnut úvěr 25.000 Kč převodem na jeho bankovní účet, žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby
64,88 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách po 2.016 Kč vždy k 9. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem září 2019 podle splátkového kalendáře. Žalovaný provedl pouze částečné úhrady, zaplatil 5 měsíčních splátek, celkem 10.080 Kč, v důsledku prodlení žalovaného o délce 65 dnů došlo k zesplatnění celého úvěru automaticky ke dni
14. 4. 2020. Podle bodu 6. 4. smlouvy se stala splatnou celá nezaplacená jistina a veškeré nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 22.193,86 Kč. Ve smlouvě byla v článku 6. 1. sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení
o délce 30 dnů, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátky č. 6, 7 ve výši 998 Kč. Podle článku 6. 2. žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů v celkové výši 400 Kč, což jsou náklady ve výši 200 Kč za splátku č. 6, 7, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Podle článku 6. 5. smlouvy pro případ nezaplacení dluhu po zesplatnění vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala pouze přiznání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 22.193,86 Kč od 16. 4. 2020 do zaplacení, pouze částku 3.528,21 Kč. Žalovaný nereagoval na předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se k návrhu písemně nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti na základě výsledků provedeného dokazování.
3. Žalobkyně u jednání soudu dne 17. 2. 2021 potvrdila, že po podání žaloby nedošlo k žádným změnám, žalovaný neprovedl ani částečnou úhradu na žalovanou částku, žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného všemi dostupnými prostředky a navrhla, aby soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. Žalobkyně odkázala na konstantní judikaturu, zejména rozhodovací praxi senátu 30 Cdo Nejvyššího soudu, věřitelka je oprávněna ověřovat příjmy dlužníka a dle toho vyhodnocovat jeho úvěruschopnost, v případě žalovaného byl řádně prokázán měsíční příjem, žalobkyni nepřísluší a není oprávněna zkoumat výdajovou stránku dlužníka, ověřování úvěruschopnosti znamená nespoléhat se na pouhá tvrzení dlužníka o jeho příjmu, ale jeho příjem řádně ověřit, žádná další povinnost v rámci ověřování úvěruschopnosti věřiteli uložena není
a nelze ji extenzivně dovozovat.
4. Po provedeném řízení a na základě výsledků provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně ohledně nesplacené jistiny 14.920 Kč, ve zbývající části ohledně zaplacení smluvního poplatku, smluvní pokuty a části kapitalizované smluvní pokuty ve výši 3.528,21 Kč a částky 8.671 Kč (rozdíl mezi žalovanou částkou 23.551 Kč a přiznané nesplacené jistiny 14.920 Kč) byla žaloba podána nedůvodně.
5. Z písemného návrhu smlouvy o úvěru ze dne datum a písemného oznámení o schválení úvěru číslo ze dne datum, jehož součástí byl splátkový kalendář, bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva
o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, s roční procentní sazbou nákladů ve výši 64,88 %, zápůjční úrokovou sazbou ve výši 64,88 % ročně, žalovaný se zavázal žalobkyni zaplatit celkovou částku 36.288 Kč tak, že zaplatí 18 měsíčních splátek po 2.016 Kč, počínaje dnem 9. 9. 2019 do 9. 2. 2021, žalovaný se zavázal splátky hradit na bankovní účet žalobkyně. Každá měsíční splátka zahrnovala splátku úroků a splátku jistiny v poměru uvedeném ve splátkovém kalendáři. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť
i části kterékoli měsíční splátky vzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku (článek 6. 1.), v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky o délce 15 dnů vzniklo žalobkyni právo požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku (článek 6. 2.). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou byť i části kterékoli splátky bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru u prodlení žalovaného o délce 65 dní (článek 6. 3.). V případě zesplatnění závazku se veškeré dosavadní závazky staly novou jistinou, v případě, že po zesplatnění úvěrovaný nezaplatil dlužnou částku, vznikl žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny (článek 6. 5.).
6. Ze splátkového kalendáře bylo prokázáno, že žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splácet v měsíčních splátkách po 2.016 Kč s tím, že každá z měsíčních splátek zahrnovala pohyblivou platbu na sjednaný úrok a na jistinu. Z dokladu o vyplacení úvěru žalobkyně bylo prokázáno, že úvěrová částka 25.000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Z karty klienta bylo prokázáno, že žalovaný řádně a včas zaplatil splátky č. 1 – 5, počínaje 6. splátkou splatnou
9. 2. 2020 se dostal do prodlení s úhradami, poslední splátku zaplatil 7. 1. 2020, po tomto datu neprovedl žádnou další úhradu. Z písemných upomínek ze dne 11. 3. a 9. 4. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužných splátek s odkazem na sjednané smluvní sankce, oznámením ze dne 14. 4. 2020 mu bylo oznámeno zesplatnění dluhu ke dni 14. 4. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu do 10 dnů ode dne odeslání dopisu. Předžalobní výzvou ze dne 2. 9. 2020 byl vyzván k zaplacení dluhu před podáním žaloby.
7. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila provedený výsledek lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, výpis z nebankovního registru klientských informací a výpis z registru SOLUS, kartu klienta, kopii občanského průkazu, výpisy z bankovního účtu žalovaného u právnická osoba anonymizována dvě slova za období duben až červenec 2019
a hodnocení klienta. Žalobkyně dále předložila předsmluvní formulář standartních informací
o spotřebitelském úvěru, kterým prokazovala poskytnutí veškerých informací o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy.
8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne datum, žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil.
11. Dle § 86 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Dle § 86 odstavec 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odstavec 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Z předložených listinných důkazů bylo prokázáno, že při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy žalobkyně nepostupovala řádně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalovaný v průběhu soudního řízení zůstal nečinný, nevznesl vůči uplatněnému nároku žádnou námitku ohledně její platnosti a nedovolal se neplatnosti smlouvy nebo její části, proto soud posoudil předložené doklady a platnost jednotlivých smluvních ujednání.
15. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným měla být uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč na jeho bankovní účet, žalovaný podle splátkového kalendáře uhradil 5 měsíčních splátek v celkové výši 10.080 Kč, počínaje 6. splátkou se dostal
do prodlení, proto podle článku 6. 4. uzavřené smlouvy došlo k zesplatnění úvěru. Po komplexním zhodnocení předložených předsmluvních dokumentů, dokladů k prokázání úvěruschopnosti žalovaného a úvěrové smlouvy dospěl soud k závěru, že smlouva nebyla uzavřena platně. Sodní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
16. Z předložených důkazů je nepochybné, že žalovaný předmětnou smlouvu uzavíral jako spotřebitel, pro účely zkoumání jeho úvěruschopnosti předložil žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu za čtyři měsíce bezprostředně předcházející měsíci uzavření smlouvy, tedy za období od dubna 2019 do července 2019. Z výpisu z bankovního účtu bylo nepochybně prokázáno, že žalovanému na jeho bankovní účet byla připisována jeho mzda od zaměstnavatele společnosti právnická osoba v měsíční výši od 32.000 do 38.000 Kč, v měsíci červnu 2019 byla vyplacena mzda ve výši 51.700 Kč, bylo jednoznačně prokázáno, že bankovní účet žalovaného pravidelně na počátku měsíce a na jeho konci vykazoval debetní zůstatky přes značně vysoké měsíční obraty, žalovaný pravidelně platil výživné částkou 3.000 Kč měsíčně, splácel předchozí úvěry pravidelně částkou na úrovni 5.000 Kč měsíčně, průběžně čerpal i jiné úvěry a zápůjčky od nebankovních subjektů (právnická osoba anonymizováno, právnická osoba), zcela zásadní pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly jeho měsíční výdaje poukazované prostřednictvím portálu webová adresa, během několika dnů v měsíci byl schopen pravděpodobně prosázet nebo bezúčelně vydat částky v řádu desítek tisíc korun. Zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti spotřebitele nelze bez dalšího omezit pouze na zkoumání jeho měsíčního příjmu, je nutné zohlednit rozumné náklady na běžné živobytí (bydlení, výživné, krytí základních životních potřeb) a celkovou finanční situaci spotřebitele, pokud ji má věřitel k dispozici. V daném případě žalovaný poskytl věřiteli před uzavřením smlouvy výpisy ze svého bankovního účtu, kterými prokázal nejenom výši svého měsíčního příjmu, ale i jeho další měsíční výdaje, žalovaný měl na bankovním účtu sjednán kontokorent, pravidelně čerpal zápůjčky u nebankovních subjektů, v měsíci červenci 2019 před uzavřením smlouvy jeho účet vykazoval záporný zůstatek 14.845 Kč a v tomto měsíci žalovaný vydal bez rozumného účelu částku 10.000 Kč. Poskytovaný spotřebitelský úvěr byl bezúčelový, nezajištěný, tedy vysoce rizikový a s ohledem na předložené výpisy z bankovního účtu žalovaného bylo žalobkyni zřejmé, že žalovaný má značné finanční problémy, pravidelně měsíčně vydává vyšší částky než je jeho poměrně vysoký příjem a v případě poskytnutí spotřebitelského úvěru nebude schopen řádně plnit další peněžitý dluh na úrovni 2.016 Kč měsíčně. Žalobkyně jako věřitelka měla od žalovaného spolehlivé, dostatečné
a přiměřené informace k tomu, aby žalovanému předmětný úvěr neposkytla, předložené doklady jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako věřitele úvěr splácet. Předmětný úvěr byl poskytnut žalovanému jako spotřebiteli v rozporu
s § 86 odstavec 1 zákona o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva je s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora EU neplatná.
17. Žalovanému byla poskytnuta celá úvěrová jistina 25.000 Kč, žalovaný na splátky úvěru zaplatil 10.080 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ohledně zaplacení nesplacené jistiny 14.920 Kč (poskytnutá jistina 25.000 Kč mínus 10.080 Kč uhrazených splátek), ve zbývající části ohledně zaplacení částky 14.920 Kč, tzv. nové jistiny, sjednaných poplatků a smluvní pokuty je žaloba nedůvodná, proto v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II).
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odstavec 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého měl-li účastník
ve věci úspěch jen částečně, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na výsledek řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle poměru úspěchu ve věci (žalobkyně úspěch 55 %, žalovaný úspěch 45 %).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě, nám. Republiky 1. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu v rozsudku, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí/exekuce.