Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
34 C 67/2021-31
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Tomášem Kamenickým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částky ve výši 2 936 Kč s přísl.
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 936 Kč od 12. 11. 2016 do zaplacení, se zamítá.
II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 936 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 936 Kč od 12. 11. 2016 do zaplacení, se zamítá. II. Nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný procesní nárok na zaplacení částky 2 936 Kč s příslušenstvím rozepsaným ve výroku z titulu smlouvy o půjčce.
2. Soud vzal za prokázané, že účastníci dne 10. 10. 2011 projevili v písemné formě vůli zavázat se na straně žalobkyně přenechat žalované peníze ve výši 8 000 Kč a na straně žalované tyto peníze vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek ve výši 6 136 Kč, který je součtem tří kalkulačních položek a to úroku ve výši 868 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 144 Kč a služby zabezpečení výběru splátek ve výši 4 124 Kč. Žalovaná částku 8 000 Kč převzala dne 10. 10. 2011 v hotovosti. Mezi 8. 11. 2011 - 11. 11. 2016 zaplatila žalobkyni celkem ve 20 splátkách částku 11 200 Kč.
3. Po právní stránce soud posoudil věc podle § 657 obč. zák. ve spojení s § 39 obč. zákoníku, neboť projevy vůle žalobkyně a žalované směřovaly k tomu, aby se žalobkyně zavázala přenechat žalované peníze a žalovaná se chtěla zavázat peníze po uplynutí dohodnuté doby vrátit, zaplatit úroky a vedle toho zaplatit též další plnění označená jako poplatek za zpracování a za službu zabezpečení výběru splátek. Žalovaná předmět půjčky převzala. Žalovaná se chtěla zavázat zaplatit úroky, což § 658 odst. 1 obč. zákoníku výslovně umožňuje, ovšem v souzeném případě se jedná o úrok nepřiměřený, tedy příčící se dobrým mravům podle § 39 obč. zákoníku, a proto je smlouva neplatná. Co se týká nepřiměřené výše úroků, je třeba uvést, že soud na rozdíl od žalobkyně za úrok nepovažuje pouze kapitalizovaný úrok vyjádřený jako první z kalkulačních položek vypočtených shora a jak je výslovně označen ve smlouvě. Materiálně (obsahově) vzato je úrokem odměna věřitele za poskytnutí půjčky dlužníkovi. V souzeném případě touto odměnou není toliko položka označena jako úrok, ale touto odměnou je součet všech kalkulačních položek„ poplatku“. Tento„ poplatek“ je třeba chápat celý jako kapitalizovaný úrok. Takové posouzení v obdobném případě přesvědčivě odůvodnil Krajský soud v Praze, v rozsudku ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003, s nímž se zdejší soud ztotožňuje. Co se týká položek odměny, které smlouva označuje jako„ poplatek za zpracování“ a„ poplatek za služby zabezpečení výběru splátek“, materiálně se jedná o odměnu za sjednání závazku. Sjednání takové odměny však občanský zákoník ke smlouvě o půjčce, na rozdíl od obchodního zákoníku, který ve svém § 499 odměnu za sjednání závazku výslovně připouštěl u smlouvy o úvěru, neumožňuje. Taková úprava u smlouvy o úvěru je odůvodněna tím, že se jedná o poplatek za udržování zdroje prostředků, které budou v budoucnu úvěrem poskytnuty. U smlouvy o půjčce k zapůjčení prostředků nedochází na požádání dlužníka, a proto nutnost udržovat volné prostředky věřiteli nevzniká. Další kalkulační položky„ poplatku“ tedy nejsou ekonomicky vzato ničím jiným, než odměnou věřitele za poskytnutí půjčky, a proto je třeba na ně hledět jako na součást úroku. V dané věci byla předmětem půjčky částka 8 000 Kč a k ní byl sjednaný úrok ve výši 6 136 Kč, tj. nominálně cca 76,7 % ročně. ulice procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem na spotřebu činila v říjnu 2011 průměrně 14,52 %. Sjednaný úrok tedy daleko přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných peněžními ústavy. Z toho důvodu ji soud považuje za rozpornou s dobrými mravy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jelikož dle názoru soudu nelze předpokládat, ani z ničeho dovozovat, že by žalobkyně uzavřela smlouvu se žalovanou i bez sjednání vedlejších ujednání týkajících se poplatku za zpracování a poplatku za zabezpečení výběru splátek, nelze část smlouvy týkající s úroků oddělit od zbytku smlouvy ve smyslu § 41 obč. zákoníku. Jelikož je smlouva neplatná, jsou účastníci si povinni podle § 457 obč. zákoníku vrátit vše, co podle ní dostali. Jelikož je v dané věci zřejmé, že žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč a žalovaná jí vrátila 11 200 Kč, žalobkyni na bezdůvodném obohacení přeplatila, a proto soud žalobu zamítl.
4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela procesně úspěšná žalovaná by měla proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož jí však žádné náklady nevznikly, soud povinnost k jejich náhradě žalobkyni neukládal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.