Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 103/2021-42
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa, anonymizována dvě slova
o zaplacení 15.700 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 7.400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.814,97 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.700 Kč za dobu od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8.300 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.350,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.300 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 7.400 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.814,97 Kč, s úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1.700 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8.300 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 1.350,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8.300 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 15.700 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem za dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1.400 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne datum. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 1.700 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 10.000 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 3.586,18 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z datum. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 10.000 Kč Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 1.400 Kč, poplatek ve výši 2.000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.000 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč, počínaje 7. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. V článku 1.4 smluvních podmínek si účastníci sjednali úrokovou sazbu 23,72 % ročně.
4. Z karty zákazníka k žádosti o zápůjčku z datum soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl svobodný, bydlel jako spoluvlastník, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u právnická osoba anonymizováno ve výši 12.399 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 2.500 Kč, osobní výdaje měl ve výši 3.500 Kč. K žádosti doložil pracovní smlouvu, doklad o výměře důchodu a výplatní pásky.
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy o půjčce a úvěru.
6. Oznámením o postoupení pohledávek z datum a podacím lístkem z datum má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru číslo na žalobce.
7. Výzvou k plnění z datum a podacím lístkem ze dne datum má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smluv o zápůjčce ve výši 24.901,98 Kč.
8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 300 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 1.700 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne datum a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné půjčky 10.000 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 3.586,18 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl svobodný, byl spoluvlastníkem, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u právnická osoba anonymizováno ve výši 12.399 Kč, jeho výdaje na bydlení činily 2.500 Kč, osobní výdaje měl ve výši 3.500 Kč. K žádosti doložil pracovní smlouvu, výplatní pásky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem z datum. Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.
9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené anonymizována dvě slova bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 3. 1. 2019 (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.
18. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.
19. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.
20. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 10.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 1.700 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 8.300 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 8.300 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy žalobce za dobu od datum, kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední sjednané splátky úvěru, do datum, kdy došlo k postoupení pohledávky, vyčíslil úrok z prodlení na částku 1.350,56 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.
21. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek na hotovostní inkaso splátek, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok I. rozsudku).
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.
23. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím zdejšího soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.