Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 95/2021-31
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 7 557 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 58,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 2 540,20 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 498,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 958,22 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 58,58 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 9. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky z částky 2 540,20 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení zastavuje. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 498,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 958,22 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 18. 1. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 557 Kč spolu s příslušenstvím. Podáním ze dne 12. 7. 2021 žalobkyně doplnila skutková tvrzení a vzala žalobu částečně zpět. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 7 498,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 958,22 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 12. 2019 mezi společností právnická osoba, právnická osoba právnická osoba právnická osoba, adresa adresa adresa, adresa, adresa číslo, země, jako původním věřitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným prostřednictvím svých webových stránek adresa adresa dne 15. 7. 2019 smlouvu o revolvingovém úvěru. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 15. 7. 2019 částku 5 000 Kč a dne 3. 1. 2020 částku 1 653,26 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet s identifikací platby uvedením variabilního symbolu číslo. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději dne 27. 9. 2020. Žalovaný doposud žalobkyni neuhradil částku 7 498,42 Kč. Ke dni postoupení zbývalo splatit 4 958,22 Kč, smluvní úrok 1 790,20 Kč a náhradu účelně vynaložené náklady ve výši 750 Kč. Úroková sazba byla sjednána v článku II. a IV. smlouvy o revolvingovém úvěru, kde je uvedeno, že úroková sazba činí 11,99 % měsíčně. Úrok měl žalovaný platit způsobem popsaným v článku V. smlouvy o revolvingovém úvěru, tedy pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,50 % ze součtu nesplacené jistiny, úroku a poplatku za čerpání úvěru, nejméně však 1 000 Kč. Náhrady účelně vynaložených nákladů byly žalovanému účtovány podle čl. VI. smlouvy o revolvingovém úvěru v důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru. Konkrétně žalovaný na úvěr hradil následovně:
27. 8. 2019 částku 1 000 Kč (454,35 Kč započteno na jistinu, 295,65 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
30. 9. 2019 částku 1 000 Kč (194,79 Kč započteno na jistinu, 555,21 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
29. 10. 2019 částku 900 Kč (101,20 Kč započteno na jistinu, 548,80 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
28. 11. 2019 částku 1 000 Kč (264,25 Kč započteno na jistinu, 485,75 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
20. 12. 2019 částku 1 000 Kč (638,67 Kč započteno na jistinu, 361,33 Kč započteno na úroky),
23. 4. 2020 částku 100 Kč (započteno na náhrady nákladů z prodlení),
24. 4. 2020 částku 3 000 Kč (2 100 Kč započteno na úroky a 900 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
18. 5. 2020 částku 1 057 Kč (41,78 Kč započteno na jistinu, 765,22 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení),
29.06.2020 částku 1 000 Kč (750 Kč započteno na úroky a 250 Kč započteno na náhrady nákladů v důsledku prodlení).
V případě, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, žalobkyně navrhla, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva.
2. Podáním ze dne 12. 7. 2021 žalobkyně vzala částečně zpět co do částky 58,58 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 2 540,20 Kč a navrhla, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 7 498,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 958,22 Kč od 28. 9. 2020 do zaplacení. Soud proto v souladu s ust. § 96 odst. 1 , odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád v účinném znění (dále jen o.s.ř. ), řízení v rozsahu uvedeném ve výroku I. zastavil.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. K jednání se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “), v nepřítomnosti účastníků.
5. Soud provedl k důkazu všechny listin y předložené žalobkyní.
6. Ze Smlouvy o revolvingovém úvěru soud zjistil, že jako věřitel je v této smlouvě označena společnost právnická osoba a jako klient celé jméno žalovaného, identifikovaný svým rodným číslem a adresou trvalého bydliště, dále je uvedeno jeho telefonního číslo a emailová adresa. Touto smlouvou se věřitel zavazuje poskytnout klientovi úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a klient se zavazuje poskytnuté prostředky splatit spolu s úrokem 11,99 % měsíčně a platit věřiteli další smlouvou sjednané poplatky. Předložená smlouva je datována dne 15. 7. 2019 a není podepsána žádnou smluvní stranou. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že smlouvu uzavřel elektronicky. Základní informace o poskytovaném úvěru byly shrnuty v listin ě Standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z předložené listin y Loan application info soud zjistil, že číslo žádosti je číslo, referenční číslo datum podání žádosti 3. 1. 2020 11:06:03, požadovaná částka 1 653,26 Kč, jako žadatel je uveden celé jméno žalovaného právnická osoba poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 6 653,26 Kč. Tuto skutečnost učinil žalovaný nespornou a současně ji soud vzal za prokázanou z Platební bilance ve spojení s Historií transakcí ze dne 15. 7. 2019 a 3. 1. 2020 a se sdělením právnická osoba Žalovaný uhradil na svůj dluh částku v celkové výši 10 057 Kč (zjištěno z Platební bilance). právnická osoba vystavovala každý měsíc platební informace, v nichž vždy byla uvedena aktuální celková částka k úhradě k datu splatnosti a celková dlužná částka k datu splatnosti. Variabilní symbol byl ve všech případech číslo (zjištěno z Platební informace k 27. 9. 2020, 27. 8. 2020, 27. 7. 2020 a 27. 6. 2020). U žádné z těchto listin nebylo prokázáno její doručení žalovanému. Dne 27. 10. 2020 právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, v níž jej vyzval k úhradě dlužné částky spolu s náklady zastoupení v celkové výši 14 032,42 Kč.
7. Žádná skutková zjištění soud nečinil z Obchodních podmínek, neboť tato by byla s ohledem na níže uvedené právní hodnocení nadbytečná.
8. Podle ust. § 1879 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud zato, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti právnická osoba za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby. Tuto skutečnost vzal soud za prokázanou ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně Přílohy č. 1 ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky.
9. Po právní stránce soud zhodnotil uzavřenou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavřenou společností právnická osoba jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ ZoSÚ“).
10. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
11. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 /48/“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C -106/77, ECLI:EU:C: 1978). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 .
14. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
15. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 /48/ dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
16. Soud nevzal za prokázáno, že věřitel při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k doplnění žalobních tvrzení, zda věřitel dostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
17. Na základě provedených zjištění nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
18. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 6 653,26 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 obč. zák. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný postupně uhradil na svůj dluh částku v celkové výši 10 057 Kč, tedy uhradil více, než obdržel. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítnul (výrok II.).
19. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. , dle kterého soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).