Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
17 C 103/2021-18
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Petrou Filovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul jméno jméno
sídlem adresa, obec
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 1 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 498 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 498 Kč od 29.5.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 502 Kč od 29.5.2017 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 498 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 498 Kč od 29.5.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky ve výši 502 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 502 Kč od 29.5.2017 do zaplacení zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17.12.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované zaplatit žalobci částku ve výši 1.000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru dle smlouvy o úvěru ze dne 28.4.2017, který byl splatný dne 28.5.2017.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Z předložených listinných důkazů, a to smlouvy o úvěru ze dne datum vč. formuláře profil uživatele číslo příkazu k úhradě z účtu žalobce - otisku obrazovky o vyplacení, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum vč. přílohy a oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, předžalobní výzvy ze dne 26.7.2019 vč. podacího lístku, transakční historie učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovanou došlo elektronickými prostředky komunikace na dálku, prostřednictvím internetových stránek k uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Na základě uzavřené smlouvy byla dne 28.4.2017 na účet žalované uvedený ve smlouvě č. bankovní účet zaslána částka ve výši 1.000 Kč. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový a bezúročný. Žalovaná se zavázala částku ve výši 1.000 Kč zaplatit do 30 dní tj. do datum. Žalovaná však své povinnosti nesplnila a úvěr ve lhůtě splatnosti nesplatila resp. dne datum zaplatila částku ve výši 25 Kč, dne datum částku ve výši 35 Kč a dne datum částku ve výši 442 Kč Celkem žalovaná dluží částku ve výši 498 Kč. Následně byla pohledávka za žalovanou ve výši 498 Kč z titulu uzavřené smlouvy o úvěru postoupena dne datum žalobci, což bylo žalované oznámeno dne 26.7.2019. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, a to ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 26.7.2019, byť byla poučena o možnosti soudního vymáhání pohledávky a vzniku dalších nákladů.
5. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko v rozsahu částky ve výši 498 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla na základě smlouvy ze dne datum poskytnuta částka ve výši 1.000 Kč, kterou se zavázala splatit do 28.5.2017, což však neučinila, a dostala se do prodlení, kdy uhradila toliko částku ve výši 502 Kč a neuhradila částku ve výši 498 Kč. Soud uzavřenou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce resp. její právní předchůdce poskytl žalované peněžní prostředky v částce 1.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimována, neboť pohledávka ve výši 498 Kč byla poskytovatelem úvěru postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum žalobci.
6. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne 4 spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
7. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
9. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobce odkázal na smlouvu o úvěru, jehož součástí byl profil uživatele, z něhož bylo patrno, že žalovaná pobírá mzdu ve výši 20.941 Kč od zaměstnavatel anonymizována dvě slova a její měsíční výdaje činí 4.500 Kč. Uvedené skutečnosti nebyly ničím doloženy. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného vůbec posuzována a zkoumána. Pro úplnost soud uvádí, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ V projednávané věci nebylo zřejmé, z jakých údajů před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce vůbec vycházel. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobce resp. její předchůdce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). I přes výše uvedené však soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná v rozsahu žalobou uplatněné částky ve výši 498 Kč, když žalované byla prokazatelně datum poskytnuta částka ve výši 1.000 Kč a žalovaná uhradila částku ve výši 502 Kč. Žalovaná je tedy povinna vrátit žalobci částku 498 Kč (žalobci částka ve výši 1.000 Kč postoupena nebyla, ale byla postoupena toliko částka ve vši 498 Kč), neboť dle ust. § 2991 občanského zákoníku se žalovaná na úkor žalobce obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud vyhověl žalobě, i pokud jde o požadovaného příslušenství, kterým jsou úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2015 Sb. , a to z dlužné částky ve výši 498 Kč ode dne 29.5.2017 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba ze shora uvedeného důvodu výrokem II. zamítnuta.
10. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná byla ve věci zcela pasivní, neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok uplatněný žalobou je vůči mí z hlediska hmotně právního nedůvodný.
11. Výrok III. o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěch žalobce (výrok I.) činí 49,80 % a žalované činí 50,20% (výrok II.) tj. žalované by náležela náhrada nákladů řízení v rozsahu 0,40% (50,20 – 49,80), avšak žalované v projednávané věci žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
12. Lhůta k plnění je odůvodněna ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.