Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 137/2021-67

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 57 194,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 175,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 33 175,95 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 24 018,59 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 244,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 516,52 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 33 175,95 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 2. 2020 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 33 175,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 572 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet číslo, variabilní symbol, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 175,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 33 175,95 Kč od 27. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 24 018,59 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 244,74 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 6 516,52 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 33 175,95 Kč od 21. 1. 2020 do 26. 2. 2020 a co do úroku ve výši 29 % ročně z částky 33 175,95 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 572 Kč Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet [číslo], [variabilní symbol], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 3. 2021 a doplněnou podáním ze dne 8. 6. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení:

- částky 25 483,44 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 870,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 439,38 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 14 700 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

- částky 13 907,90 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 986,42 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 119,27 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 676,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 7 676,43 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

- částky 17 803,20 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 387,74 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 957,87 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 799,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 10 799,52 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení,

- náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela

s žalovaným dne 17. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 12 162 Kč splatit v 45 týdenních splátkách po 649 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když dosud dluží na jistině částku 14 700 Kč a na poplatku částku 10 783,44 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z jistiny ve výši 29 % ročně, který žalobkyně požaduje za období od 29. 6. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

3. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 29. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když dosud dluží na jistině částku 7 676,43 Kč a na poplatku částku 6 231,47 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z jistiny ve výši 29 % ročně, který žalobkyně požaduje za období od 24. 7. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

4. Dále právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 21. 12. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 19 017 Kč splatit v 60 týdenních splátkách po 684 Kč. Žalovaný zápůjčku řádně nesplácel, když dosud dluží na jistině částku 10 799,52 Kč a na poplatku částku 7 003,68 Kč. Ve smlouvě byl sjednán úrok z jistiny ve výši 29 % ročně, který žalobkyně požaduje za období od 15. 2. 2019 do zaplacení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020.

5. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 28. 6. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 21. 7. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle

7. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

8. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

9. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2017 (č. l. 55 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 50 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, jeho dosažené vzdělání je vyšší odborné, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán jako dělník u společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 11 263 Kč a ostatním příjmem 4 000 Kč (blíže nijak nespecifikovaným). Výdaje žalovaného činí měsíčně 5 000 Kč, žalovaný nemá zápůjčku u jiné společnosti. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou v listopadu 2016 a výplatní pásky za poslední 3 měsíce. Tyto doklady však nebyly doloženy.

10. Ze zákaznické karty ze dne 29. 5. 2018 (č. l. 56 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, jeho dosažené vzdělání je vysokoškolské, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán jako umělecký truhlář v právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 17 923 Kč a ostatním příjmem 10 000 Kč (blíže nespecifikováno). Výdaje žalovaného činí měsíčně 6 000 Kč, dále má interní splátky anonymizována dvě slova ve výši 2 941 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou v lednu 2018 a výplatní pásky za poslední 2 měsíce. Tyto doklady však nebyly doloženy.

11. Ze zákaznické karty ze dne 17. 8. 2018 (č. l. 54 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původního věřitele právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 17 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, jeho dosažené vzdělání je vysokoškolské, má vyživovací povinnost ke třem osobám, je zaměstnán jako umělecký truhlář

v právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 13 521 Kč a ostatním příjmem 12 600 Kč (nijak nespecifikováno). Výdaje žalovaného činí měsíčně 6 000 Kč, dále má interní splátky anonymizována dvě slova ve výši 4 300 Kč, nemá zápůjčku u jiné společnosti. Z poznámek v zákaznické kartě vyplývá, že předchozí věřitel měl k dispozici pracovní smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou v lednu 2018 a výplatní pásku a výpis z bankovního účtu za červenec 2018 Tyto doklady však nebyly doloženy.

12. Smlouvami o zápůjčce (č. l. 18 až 23 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitel společnost právnická osoba a žalovaný podepsali ve dnech 21. 12. 2017, 29. 5. 2018 a 17. 8. 2018 smlouvy o zápůjčce, ve kterých se původní věřitel zavázal poskytnout a také poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 49 000 Kč a dále zaplatit celkovou částku 40 096 Kč. Zápůjčka ze dne 21. 12. 2017 měla být splacena spolu s poplatkem v 60 týdenních splátkách po 684 Kč, RPSN činila 230,58 %. Zápůjčka ze dne 29. 5. 2018 měla být splacena spolu s poplatkem v 60 týdenních splátkách po 316 Kč, RPSN činila 241,97 %. Zápůjčka ze dne 17. 8. 2018 měla být splacena spolu s poplatkem ve 45 týdenních splátkách po 649 Kč, RPSN činila 285,13 %.

13. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 20. 1. 2020 (srov. smlouvu o postoupení pohledávek č. l. 28 až 32 spisu, seznam postupovaných pohledávek č.l. 33 spisu, oznámení o postoupení pohledávky č. l. 34 spisu, podací lístek č. l. 36 spisu).

14. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 29. 1. 2021 (č. l. 26 a 38 spisu).

15. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

16. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě a důsledně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Jako jediný důkaz k tomu, že předchozí věřitelka zjišťovala poměry žalovaného, předložila žalobkyně zákaznické karty zachycující žalovaným tvrzené příjmy a výdaje. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by původní věřitelka zjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, zda má úvěry u jiných společností a zda tyto úvěry řádně splácí. Příjmy žalovaného nebyly taktéž řádně doloženy, zejména nebyl specifikován tzv.„ ostatní příjem“ žalovaného. Soud proto poučil žalobkyni u jednání dne 21. 7. 2021, že je povinna tvrdit a následně prokázat, že původní věřitel důsledně zjišťoval úvěruschopnost žalovaného, zejména aby byly doloženy skutečné příjmy a výdaje žalovaného, aby bylo doplněno, kolik měl žalovaný vyživovacích povinností s tím, že jinak nemusí být se svou žalobou v plném rozsahu úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování.

17. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

18. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě smluv o zápůjčce ze dne 21. 6. 2016, 29. 5. 2018

a 17. 8. 2018 peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvách zavázal uhradit zapůjčenou částku spolu s poplatkem v celkové výši 40 096 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel důsledně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

19. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

25. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr (resp. zápůjčku) poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

26. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitel nepostupoval důsledně dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, a proto jsou smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 12. 2017, 29. 5. 2018 a 17. 8. 2018 absolutně neplatné ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitel důsledně nezkoumal výdaje žalovaného, když se spolehl na tvrzení žalovaného, že jeho osobní měsíční výdaj činí 6 000 Kč (resp. 5 000 Kč v případě smlouvy ze dne 21. 12. 2017) a interní splátky původnímu věřiteli. Předchozí věřitel nezohlednil a žalobkyně ani nevysvětlila rozpor v údajích obsažených v zákaznických kartách stran počtu vyživovaných osob žalovaným, kdy v zákaznické kartě ze dne 21. 12. 2017 a dokonce i ze dne 29. 5. 2018 nejsou žádné vyživované osoby uvedeny, kdežto v zákaznické kartě ze dne 17. 8. 2018 (tj. o cca 2,5 měsíců později) jsou uvedeny hned 3 vyživované osoby. Taktéž není osvětleno, co představuje a z jakých položek se skládají tvrzené ostatní příjmy žalovaného, když původní věřitel objektivitu těchto ostatních příjmů blíže nezkoumal a ty tak zůstaly zcela nedoložené a neověřené. Opomenout přitom nelze ani skutečnost, že v době uzavření smluv o zápůjčce nebyly ze strany původního věřitele provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného (např. v některé z evidencí dlužníků), když provedení těchto lustrací z žádostí o úvěr ani ze smluv nevyplývá. Předchozí věřitel tak porušil ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytl spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. O tom svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný zaplatil ve všech třech případech poslední splátku v srpnu 2018, tj. v případě zápůjčky ze dne 17. 8. 2018 byl schopen uhradit jen jedinou splátku.

27. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému plnění na základě absolutně neplatných smluv o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 49 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud dluží na jistinu zápůjček částku 33 175,95 Kč. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 33 175,95 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

28. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána doporučeně dne 14. 2. 2020, dne 16. 2. 2020 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů, tj. do 26. 2. 2020. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 27. 2. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 10 % ročně.

29. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

30. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

31. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou , o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 2 860 Kč (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 288 Kč.

32. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 572 Kč, a to v kolcích nebo na účet soudu číslo variabilní symbol.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.