Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 129/2021-16
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované
o zaplacení 10 221,04 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 4 136 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 136 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 085,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 282,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 787,33 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 969,44 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 7 969,44 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 6. 2021 a z částky 833,44 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši 4 136 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 136 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení pohledávky ve výši 6 085,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 282,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 787,33 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 969,44 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 7 969,44 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 6. 2021 a z částky 833,44 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou ze dne 30. 3. 2021 na žalované domáhal zaplacení částky 10 221,04 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo (dále jen„ anonymizováno“) a žalovanou byla dne 27. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázala uhradit úrok ve výši 1 724 Kč, odměnu za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku zápůjčky spolu s úroky a uvedenými poplatky se žalovaná zavázala uhradit v celkem 60 týdenních splátkách po 314 Kč Poslední splátka byla stanovena na 21. 11. 2017. Žalovaná poskytnutou zápůjčku řádně nesplácela, když uhradila pouze 5 864 Kč. Pohledávku za žalovanou postoupila právnická osoba na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno.
2. Žalobce dále obecně uvedl, že anonymizováno s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva.
3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila.
4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela dne 27. 9. 2016 smlouvu o zápůjčce číslo na základě které jí právní předchůdce žalobce poskytl zápůjčku ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 1 724 Kč, poplatkem za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatkem za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč, to vše v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti (ze smlouvy o zápůjčce číslo). Žalovaný uhradila celkem 4 splátky v souhrnné výši 4 364 Kč (z transakční historie). Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne 24. 6. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky uvedené v příloze této smlouvy postoupeny na žalobce s účinností k témuž dni. Jednou z postoupených pohledávek je pohledávka za žalovanou (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek). Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne 24. 6. 2019 bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne 24. 6. 2019, včetně dokladu o odeslání). Dle tvrzení žalobce byly po postoupení pohledávky na dlužnou částku uhrazeny splátky ve výši 1 500 Kč. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání).
5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, soud provedl důkaz zákaznickou kartou. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaná při podpisu smlouvy prohlásila, že je svobodná, bydlí v nájmu, má dvě nezaopatřené děti a je na mateřské dovolené s příjmem ve výši 3 800 Kč měsíčně. Jako další blíže nespecifikovaný příjem uvedla částku 7 000 Kč. Výdaje uvedla v celkové výši 6 000 Kč. Dle odškrtnutých políček v kartě zákazníka žalovaná doložila k ověření svého příjmu a výdajů výpisy z účtu za tři měsíce, tyto listiny však soudu spolu s kartou doloženy nebyly.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru.
7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.
8. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 27. 9. 2016 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný spotřebitelský úvěr splatit. Pokud žalobce doložil formulář vyplněný žalovanou o jejích příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobce údaje uváděné žalovanou řádně neprověřil, kdy sice tvrdí, že měl k dispozici výpisy z účtu, nicméně tyto doklady jako důkaz soudu nepředložil a ani neuvedl, k jakým konkrétním zjištěním z předmětných výpisů dospěl. Ze samotného porovnání příjmu žalované ve výši 10 800 Kč (z toho částka ve výši 7 000 Kč bez bližší specifikace) a výdajů ve výši 6 000 Kč, při měsíční splátce zápůjčky ve výši 1 256 Kč, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce částku 10 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobci uhradila 5 864 Kč, má povinnost vydat žalobci zbývající částku 4 136 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná, ač byla ve věci převážně úspěšná, žádné náklady neuplatňovala.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).