Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (17)No categories available
12 C 77/2020-27
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 3 758 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 758 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 3 758 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení. II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 22. 9. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 3 758 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 8. 6. 2018 uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu číslo jejímž předmětem byl pojistný produkt„ Pojištění vozidla“ k osobnímu automobilu Ford Mondeo, registrační značka, s počátkem pojištění od 8. 6. 2018, přičemž žalovaný se předmětnou smlouvou zavázal platit žalobkyni sjednané pojistné ve výši 10 827 Kč ročně, a to s čtvrtletní splatností. Žalovaný však neuhradil žalobkyni pojistné splatné dne 8. 12. 2018 a zůstal jí dlužen pojistné za období od 8. 12. 2018 do 12. 4. 2019 ve výši 3 758 Kč. Dlužné pojistné žalovaný nezaplatil ani přes opakované upomínky žalobkyně a předžalobní výzvu odeslanou prostřednictvím jejího zástupce. Vedle uvedené dlužné částky (jistiny) uplatnila žalobkyně rovněž úrok z prodlení ve výši 9 % ročně, a to z částky 3 758 Kč za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval.
3. Soud účastníky vyzval k vyjádření, zda souhlasí, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně s takovým postupem souhlasila již v žalobě. Žalovaný se v určené lhůtě nevyjádřil, proto soud předpokládal, že s tím také on souhlasí /srov. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “) /.
4. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání.
5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a skutkovému závěru: Dne 8. 6. 2018 uzavřeli žalobkyně (pojišťovna) a žalovaný (pojistník) smlouvu číslo jejímž předmětem bylo komplexní pojištění vozidla příjmení jméno, registrační značka, VIN kód, s počátkem pojištění od 8. 6. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit žalobkyni pojistné ve výši 10 827 Kč ročně, splatné ve čtvrtletních splátkách, počínaje 8. 6. 2018. Jelikož žalovaný sjednané pojistné řádně a včas neplatil, dluží jí na pojistném za období od 8. 12. 2018 do 12. 4. 2019 celkem částku 3 758 Kč, která byla splatná co do částky 2 706 Kč dne 8. 12. 2018 a částky 1 052 Kč dne 8. 3. 2019. Dopisem ze dne 16. 10. 2019 žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného vyzvala, aby dlužné pojistné (včetně příslušenství) uhradil do 15 dnů od odeslání výzvy, s tím, že v opačném případě pohledávku uplatní soudní cestou; dopis byl předán k poštovní přepravě téhož dne.
6. Po právní stránce soud poměr mezi účastníky posoudil jako právní vztah z pojistné smlouvy uzavřené podle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), v platném znění, na základě které vznikla žalovanému povinnost platit žalobkyni sjednané pojistné. Této své povinnosti však žalovaný nedostál a žalobkyni zůstal dlužen pojistné v celkové výši 3 758 Kč za období od 8. 12. 2018 do 12. 4. 2019. V řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo či jen zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že pojistná smlouva byla řádně uzavřena a žalovaný své smluvní povinnosti neplacením pojistného porušil. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení odpovídá § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění účinném k prvnímu dni prodlení žalovaného se zaplacením dluhu – výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením dluhu – jeho části – vždy v den následující po dni splatnosti příslušné čtvrtletní splátky pojistného, pročež tak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení z částky 2 706 Kč od 9. 12. 2018 do zaplacení ve výši 9 % ročně (repo sazba vyhlášená Českou národní bankou k 1. 7. 2018 činila 1 %) a z částky 1 052 Kč od 9. 3. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % ročně (repo sazba vyhlášená Českou národní bankou k 1. 1. 2019 činila 1,75 %). Žalobkyně však úrok z prodlení žádala až za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení, a to ve výši 9 % ročně z celé dlužné částky, čímž byl soud při svém rozhodování vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
7. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 758 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky za dobu od 13. 4. 2019 do zaplacení.
8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud ve věci úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, podle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále – jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
9. Odměnu advokáta soud určil podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč.
10. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. advokátem, neboť tento náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou (pojišťovnou) a jistě je (nebo alespoň má být) personálně i technicky vybavena k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku ustanovení § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tj. aby dlužníka – předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení – sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení (a přitom bude zastoupena advokátem, což výrazně zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
11. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
12. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalovanému třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).