Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 97/2021-58
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Lehnertovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 39 650 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 974,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 534,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 743,86 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30 534,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 978,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, advokáta se sídlem adresa žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 974,05 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 534,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku ve výši 17 743,86 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30 534,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 978,64 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa žalobkyně].
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 39 650 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 25. 4. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba, v den uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky a dále kapitalizovaný úrok v roční sazbě 23,72 % ve výši 3 500 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba, uhradit 58 týdenními splátkami ve výši 750 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 5. 6. 2017. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek, když společnosti právnická osoba, vrátil pouze částku 20 800 Kč, zůstal společnosti právnická osoba, dlužen na jistině částku 17 481,50 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 5 218,50 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od společnosti právnická osoba, postoupením, a to ke dni 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému také sjednaný úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný za dobu od 6. 6. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (tj. do 6. 12. 2019) v částce 10 527,79 Kč a z částky 17 481,50 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 13. 6. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 3 545,52 Kč a nadále z částky 17 481,50 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaný se společností právnická osoba, uzavřel dne 9. 7. 2016 další smlouvu, a to Smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba, v den uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky a dále kapitalizovaný úrok v roční sazbě 23,72 % ve výši 2 100 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba, uhradit 58 týdenními splátkami ve výši 450 Kč, z nichž poslední měla být splatná dne 19. 8. 2017. Jelikož žalovaný své smluvní povinnosti řádně a včas neplnil a dostal se do prodlení s placením dohodnutých splátek, když společnosti právnická osoba, vrátil pouze částku 9 150 Kč, zůstal tak společnosti právnická osoba, dlužen na jistině 13 053,48 Kč a na poplatku za hotovostní inkaso splátek 3 896,52 Kč. Pohledávku z předmětné smlouvy nabyla žalobkyně od společnosti právnická osoba, postoupením, a to rovněž ke dni 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem z téhož dne. Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému také sjednaný úrok v sazbě 23,72 % ročně kapitalizovaný za dobu od 20. 8. 2017 (tj. od dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do dne postoupení pohledávky (tj. do 6. 12. 2019) v částce 7 216,07 Kč a z částky 13 053,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši, a to za dobu od 27. 8. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do postoupení pohledávky kapitalizovaný v částce 2 428,53 Kč a nadále z částky 13 053,48 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 29. 6. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Z provedených listinných důkazů předložených žalobkyní, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
Z Karty zákazníka podepsané žalovaným dne 24. 4. 2016 soud zjistil, že společnost právnická osoba, ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 25 000 Kč, o jehož poskytnutí žádal.
Ze Smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 25. 4. 2016 vyplývá, že společnost právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba, vrátit spolu s poplatkem ve výši 18 500 Kč, který sestával z úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 3 500 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 750 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy (tj. 2. 5. 2016) a poslední dne 5. 6. 2017.
Z listiny označené jako Smluvní podmínky vyplývá, že úroková sazba byla stanovena ve výši 23,72 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (viz č. l. 1 smluvních podmínek), přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou s účinností od data jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v prodlení s úhradou jakékoli splátky, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (viz č. l. 9 smluvních podmínek). Předmětná listina není datována ani podepsána žádnou ze smluvních stran.
Z přehledu plateb žalovaného ke smlouvě uzavřené pod číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti právnická osoba, jednotlivými splátkami částku v celkové výši 20 800 Kč, přičemž jí zůstal dlužen na jistině částku 17 481,50 Kč a na poplatku částku 5 218,50 Kč.
Z Karty zákazníka podepsané žalovaným dne 9. 7. 2016 soud zjistil, že společnost právnická osoba, ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 15 000 Kč, o jehož poskytnutí žádal.
Ze Smlouvy o půjčce číslo uzavřené dne 9. 7. 2016 vyplývá, že společnost právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal společnosti právnická osoba, vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč, který sestával z úroku stanoveného pevnou částkou ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč s tím, že první splátka byla splatná sedmý kalendářní den od uzavření smlouvy (tj. 16. 7. 2016) a poslední dne 19. 8. 2017.
Z listiny označené jako Smluvní podmínky vyplývá, že úroková sazba byla stanovena ve výši 23,72 % ročně, a to jako pevná pro celou dobu trvání smlouvy (viz č. l. 1 smluvních podmínek), přičemž smlouva byla uzavřena na dobu určitou s účinností od data jejího podpisu do dne splatnosti poslední splátky s tím, že bude-li žalovaný v prodlení s úhradou jakékoli splátky, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky (viz č. l. 9 smluvních podmínek). Předmětná listina není datována ani podepsána žádnou ze smluvních stran.
Z přehledu plateb žalovaného ke smlouvě uzavřené pod číslo soud zjistil, že žalovaný uhradil společnosti právnická osoba, jednotlivými splátkami částku v celkové výši 9 150 Kč, přičemž jí zůstal dlužen na jistině částku 13 053,48 Kč a na poplatku částku 3 896,52 Kč.
Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 12. 2019 a její přílohy číslo (seznamu postupovaných pohledávek) je zřejmé, že společnost právnická osoba, resp. její právní nástupkyně podnikající pod stejnou obchodní firmou (společnost právnická osoba, IČO), postoupila žalobkyni pohledávky za žalovaným vyplývající ze smluv uzavřených pod číslo (vyčíslena na částku ve výši 22 700 Kč) a pod číslo (vyčíslena na částku ve výši 16 950 Kč).
Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 vyplývá, že společnost právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení předmětných pohledávek žalobkyni; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020, jak je zřejmé z podací lístku.
Z dopisu ze dne 3. 9. 2020, nadepsaným„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“, vyplývá, že žalobkyně, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 70 697,55 Kč ve lhůtě do 18. 9. 2020, a současně ho upozornila, že nedojde-li k úhradě dlužné částky ve stanoveném termínu, přistoupí k soudnímu vymáhání pohledávek; dopis byl předán k poštovní přepravě dne 4. 9. 2020, jak je zřejmé z podací lístku.
5. Ze shora uvedeného má soud za zjištěné, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, dvě písemné smlouvy, a to dne 25. 4. 2016 smlouvu číslo na základě níž mu právnická osoba poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 18 500 Kč (sestávající z úroku ve výši 3 500 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 750 Kč, a dále dne 9. 7. 2016 smlouvu číslo na základě které mu společnost právnická osoba, poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se jí žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem v souhrnné výši 11 100 Kč (sestávající z úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný neplnil své povinnosti hradit sjednané splátky řádně a včas a zůstal dlužen společnosti právnická osoba, ze smlouvy číslo na jistině částku 17 481,50 Kč a na poplatku částku 5 218,50 Kč a ze smlouvy číslo na jistině částku 13 053,48 Kč a na poplatku částku 3 896,52 Kč. Pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv nabyla žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně, byť byl upozorněn na soudní uplatnění nároku.
6. Při právním posouzení věci vycházel soud z následujících ustanovení právních předpisů:
Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Podle ust. § 1968 věty první občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.
Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
7. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru v souladu s výše citovanými ustanoveními občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smluv řádně splnila, ale žalovaný svým povinnostem nedostál, když řádně a včas nevrátil poskytnuté peněžní prostředky a nezaplatil sjednané úroky (poplatky). Žalovaný tak zůstal dlužen právní předchůdkyni žalobkyně peněžní prostředky v celkové výši 39 650 Kč, jejichž vrácení se žalobkyně, jež pohledávky za žalovaným nabyla postoupením dle ust. § 1879 a následujících občanského zákoníku, důvodně domáhá. Úrok z prodlení žalobkyně uplatnila v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku a ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z částky 17 481,50 Kč (dlužná jistina ze smlouvy o úvěru číslo) za dobu od 13. 6. 2017 do zaplacení a z částky 13 053,48 Kč (dlužná jistina ze smlouvy o úvěru číslo) za dobu od 27. 8. 2017 do zaplacení, když k počátku jednotlivých období byl žalovaný prokazatelně v prodlení se zaplacením uvedených dlužných částek a je v prodlení dosud.
8. Z výše vyložených důvodů soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 39 650 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení celkem ve výši 5 974,05 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 30 534,98 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 481,50 Kč a z dlužné jistiny ve výši 13 053,48 Kč) za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.
9. Pokud se jedná o žalobou uplatněný kapitalizovaný úrok ve výši 17 743,86 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 30 534,98 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, soud v tomto rozsahu neshledal žalobu oprávněnou a z dále uvedených důvodů žalobu v tomto rozsahu zamítl. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, společnost právnická osoba, a žalovaný sjednali za poskytnutí peněžních prostředků (úvěru) úrok v pevné částce 3 500 Kč (dle smlouvy číslo), resp. v částce 2 100 Kč (dle smlouvy číslo). Skutečnost, že jde o úrok vypočtený v sazbě 23,72 % ročně, soud v daných souvislostech považuje za nevýznamnou, jelikož procentní vyjádření úroku nebylo součástí ujednání v samotném těle smlouvy, nýbrž toliko jednostranně formulovaných smluvních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně, které nebyly opatřeny podpisem žalovaného stvrzujícím, že se žalovaný s těmito podmínkami poskytovatelky úvěru seznámil. Nadto platí zásada, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (viz ust. § 1812 odst. 1 občanského zákoníku), přičemž z obsahu jednotlivých smluv jednoznačně vyplývá, že je žalovaný uzavíral z pozice spotřebitele. Z tohoto důvodu je třeba na právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní, resp. právní předchůdkyní žalobkyně, aplikovat principy spotřebitelské ochrany dle příslušných ustanovení soukromého práva. Uvedenému závěru soudu rovněž odpovídá i právní názor Ústavního soudu vyjádřený v nálezu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011, který je i přesto, že se nález a priori vztahuje k ujednáním stran smluvní pokuty, aplikovatelný též v projednávané věci. Ústavní soud v označeném nálezu konstatoval, že zásada poctivosti se v praxi projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný; je třeba zdůraznit, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru; naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Dále Ústavní soud uzavřel, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Bude-li soud vycházet z premis přijatých Ústavním soudem, je jejich dopad širší nežli co do omezení ohledně smluvní pokuty ujednané ve všeobecných obchodních podmínkách. Aby byla ochrana spotřebitele efektivní, je namístě závěry Ústavního soudu vztáhnout též na jiná smluvní ujednání, která mají zavazovat (založit povinnost) spotřebitele, zvláště pak na ujednání týkající se úroku jakožto jeho povinnosti peněžité povahy. Pokud tak byla v textu smlouvy signované žalovaným sjednána výše úroku za poskytnutí úvěru pevnou částkou, aniž by byla jakkoli vyjádřena jeho procentní výše (způsob výpočtu), mohl žalovaný důvodně očekávat, že jde o úrok stanovený v konečném důsledku neměnnou částkou, byť součástí smluvních podmínek je mezi jinými inkorporována též informace o procentní sazbě úroku s tím, že úrok má žalovaný hradit po celou dobu trvání smlouvy, když smluvní podmínky jsou jednostranným právním jednáním poskytovatelky úvěru, kdy tyto nebyly opatřeny podpisem žalovaného. Z popsaných důvodů tedy soud žalobu ve shora vymezeném rozsahu zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 978,64 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 63 % předmětu řízení, žalovaný měl úspěch ve zbylé části, tj. v rozsahu 37 % předmětu řízení, kdy v rámci předmětu řízení soud zohlednil rovněž žalobkyní uplatněný úrok a úrok z prodlení ve výši vyčíslené ke dni rozhodnutí soudu. Žalobkyně má tak vůči žalovanému právo na náhradu poměrné části nákladů řízení, a to v rozsahu 26 % z celkové částky nákladů řízení. Pokud by měla žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení, přiznal by jí soud tuto náhradu v částce 3 764 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 586 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání ve věci samé) a daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Soud s ohledem na shora uvedené tedy přiznal žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 978,64 Kč, tj. 26 % z částky 3 764 Kč. K použití ust. § 14b advokátního tarifu pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud uvádí, že z lustrace provedené v rejstříku zdejšího soudu vyplývá, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.
11. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).
12. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když pro stanovení jiné lhůty k plnění či uložení povinnosti uhradit dluh ve splátkách nebyly splněny podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či exekuce.