Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 144/2021-45
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 19 906 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 400 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč, kapitalizované úroky ve výši 13 367,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do 24. 5. 2021 a z částky 11 506 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a s 23,72 % ročním úrokem z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč, s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 8 400 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 506 Kč, kapitalizované úroky ve výši 13 367,02 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do 24. 5. 2021 a z částky 11 506 Kč od 25. 5. 2021 do zaplacení a s 23,72 % ročním úrokem z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 19 906 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 369,57 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 997,45 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 14 904,91 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným byla dne 12. 1. 2016 uzavřena smlouva o půjčce číslo. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr především na základě informací získaných od žalovaného, které se týkaly jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, a tyto informace byly ověřeny na základě předložených dokladů a zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. V souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalobkyně poukázala na rozsudek název soudu, č. j. číslo jednací, podle nějž postačí, pokud má věřitel listiny k ověření úvěruchopnosti žalovaného k dispozici při sepsání smlouvy a jejich poskytnutí potvrdí i sám žalovaný podpisem zákaznické karty. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 457 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 21. 2. 2017. Žalovaný se dále zavázal zaplatit za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 406 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena dne 8. 4. 2016. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně pouze 6 600 Kč, zbývající část neuhradil. Pohledávka byla dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Na dlužnou částku nebylo od postoupení ze strany žalovaného ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v České republice. Z listiny označené jako smlouva o půjčce číslo vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 12. 1. 2016 se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti při uzavření smlouvy částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, inkasním poplatkem ve výši 6 000 Kč a částkou 406 Kč za životní pojištění. Celkem se žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 26 506 Kč v 58 týdenních splátkách po 457 Kč Součástí smlouvy byly smluvní podmínky upravující postup při případném prodlení žalovaného.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně přílohy a oznámením o postoupení pohledávky spolu s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni a žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020 k úhradě dluhu.
5. Ke způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného daný úvěr splatit, žalobkyně soudu doložila pouze kartu zákazníka. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy zaměstnán u právnická osoba, s. r. o., na pozici anonymizována dvě slova s měsíční čistou mzdou ve výši částka. Mzda představovala jediný příjem žalovaného. Jeho výdaje tvořil nájem ve výši 3 768 Kč, výdaje domácnosti ve výši 4 000 Kč, výdaje na spoření/pojištění ve výši 1 000 Kč a výdaje na telefon ve výši 750 Kč, celkem 9 518 Kč. Dále bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá jinou půjčku či spotřebitelský úvěr a nevlastní žádný vůz. Ve smlouvě byla odškrtána políčka dokumentů, které byly doloženy při podpisu smlouvy k ověření příjmů žalovaného, a to občanský průkaz, výplatní pásky, výpis z účtu, pracovní smlouva, nájemní smlouva a SIPO. Žádný z těchto dokumentů však soudu předložen nebyl.
6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s právní předchůdkyní žalobkyně dne 12. 1. 2016 listinu s názvem smlouva o půjčce, na základě níž mu byla převodem na bankovní účet poskytnuta částka 15 000 Kč. Listina obsahovala ujednání, podle něhož byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též úrok a poplatky za vymezené a specifikované služby. Do dnešního dne žalovaný dle tvrzení žalobkyně právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částku 6 600 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla dne 6. 12. 2019 postoupena žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila. Ani přes výzvu k plnění žalovaný ničeho dalšího neuhradil. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě jeho tvrzení a odškrtnutých dokumentů v zákaznické kartě, které však soudu nebyly předloženy.
7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
16. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení.
17. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala.
18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
19. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru se dále opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- právnická osoba GK (C číslo). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že byly řádně zhodnoceny informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy tak, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům a zaznamenány do zákaznické karty. Žádné důkazy však žalobkyně (s výjimkou zákaznické karty) v tomto ohledu v žalobě neoznačila. Zkoumání úvěruschopnosti vydlužitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje uvedené vydlužitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu doloženy objektivními podklady. Odkaz žalobkyně na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. číslo jednací, je tak nepřípadný, neboť dle názoru zdejšího soudu je tam uvedený právní názor v rozporu se shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu, která naopak zdůrazňuje povinnost ověřování informací poskytnutých vydlužitelem, jež bez objektivních podkladů není možné. Ve své podstatě by pak tento názor vedl k opětovnému zúžení zkoumání úvěruschopnosti jen na ničím nedoložené prohlášení vydlužitele, což zcela odporuje právnímu názoru vyslovenému v judikatuře Nejvyššího soudu. Žalobkyně tak neprokázala, že by řádné přezkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a dospěla tak k jednoznačnému závěru o jeho úvěruschopnosti.
21. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu dle § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 6 600 Kč, zbyla mu tedy povinnost žalobkyni vydat částku 8 400 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny soud žalobu zamítl, a to včetně příslušenství sestávajícího z úroků (vše má oporu v neplatné smlouvě) a z úroků z prodlení (požadovaných za období, kdy jednotlivé částky nemohly být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatné). Shora uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu účastníků soud přihlédl rovněž k příslušenství pohledávky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).