Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 263/2020-105

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Bílou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 29 295 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 758,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 491,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 ve výši 10,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 7. 2. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,3 % p. a. z částky 19 799,43 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 454,74 Kč, z částky 14 799,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 ve výši 10,10 Kč a z částky 11 799,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 32 413,54 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 3 959,36 Kč, a to vše to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 13 200,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 26. 10. 2019 do zaplacení, co do částky smluvní pokuty 2 377 Kč a co do úroku z úvěru ve výši 94,36 % p. a. z částky 3 881,72 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020, co do úroku ve výši 94,36 % p. a. z částky 6 762,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 a co do úroku z úvěru ve výši 94,36 % p. a. z částky 9 762,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, a dále co do omezení výše úroku v části převyšující částku 32 413,54 Kč až do částky 59 853,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 9 758,43 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 491,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 ve výši 10,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 758,43 Kč ve výši 10 % p. a. od 7. 2. 2020 do zaplacení, spolu s úrokem z úvěru ve výši 8,3 % p. a. z částky 19 799,43 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 454,74 Kč, z částky 14 799,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 ve výši 10,10 Kč a z částky 11 799,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 32 413,54 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 3 959,36 Kč, a to vše to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do částky 13 200,57 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. od 26. 10. 2019 do zaplacení, co do částky smluvní pokuty 2 377 Kč a co do úroku z úvěru ve výši 94,36 % p. a. z částky 3 881,72 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020, co do úroku ve výši 94,36 % p. a. z částky 6 762,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 a co do úroku z úvěru ve výši 94,36 % p. a. z částky 9 762,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, a dále co do omezení výše úroku v části převyšující částku 32 413,54 Kč až do částky 59 853,60 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení z titulu Smlouvy o úvěru číslo kterou mezi sebou uzavřely dne datum (dále jen smlouva o úvěru). Na jejím základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, k jeho vyplacení došlo dne 9. 5. 2019. Žalovaná se smlouvou o úvěru zavázala poskytnutý úvěr splácet včetně úroku ve výši efektivní úrokové sazby 167,78 % p. a. měsíčními splátkami po 2 771 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem červnem 2019 dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaná však sjednané podmínky smlouvy řádně neplnila a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalovaná žalobkyni pouze 2 splátky, první dne 20. 6. 2016, druhou dne 19. 7. 2019, vždy ve výši 2 771 Kč. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou splátky o délce více jak 65 dnů, a to u splátky č. 3 splatné dne 20. 8. 2019, v důsledku čehož došlo v souladu s bodem 6.3 smlouvy bez dalšího k zesplatnění celého úvěru k datu 24. 10. 2019. Dle bodu č. 6 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 29 561,86 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále si smluvní strany v bodě 6.5 smlouvou sjednaly, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 26. 10. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění celého úvěru zaplatila žalovaná dne 3. 2. 2020 částku 5 000 Kč a dne 6. 2. 2020 částku 3 000 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaná dlužila žalobkyni novou jistinu úvěru v celkové výši 21 561,86 Kč (když k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru 29 561,86 Kč, což odpovídalo zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 23 681,15 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 880,71 Kč) s příslušenstvím. Dále žalovaná dlužila smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje od 26. 10. 2019 do data sepisu žaloby, tj. do 7. 7. 2020, kapitalizovaná v částce 6 336,36 Kč. Zároveň žalobkyně nárokuje i úrok z úvěru do zbývající dlužné původní jistiny úvěru od 26. 10. 2019 do zaplacení, tj. úrok 102,66 % p. a. z částky 23 681,15 Kč od 26. 10. 2019 do 6. 2. 2020 ve výši 6 654,96 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 21 561,86 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení. Ke dni podání žaloby nezaplatila žalovaná ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy, která jí byla žalobkyní zaslána.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět s ohledem na názor ustálené judikatury k problematice smluvního ujednání účastníků o úrocích z úvěru ve výši, která by neodporovala dobrým mravům. Nově se tak žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 22 959 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 959 Kč ve výši 10 % p. a. od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020 ve výši 859,97 Kč, z částky 25 959 Kč ve výši 10 % p. a. od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 ve výši 21,63 Kč, z částky 22 959 Kč ve výši 10 % ročně od 7. 2. 2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 6 336,36 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 26. 10. 2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 23 681,15 Kč od 26. 10. 2019 do 6. 2. 2020, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 35 % p. a. z částky 21 561,86 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 10. 2019 dosáhne částky 59 853 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, o jímž bude o této povinnosti rozhodnuto. Co do úroku ve výši 67,66 % p. a. z částky 23 681,15 Kč od 26. 10. 2019 do 6. 2. 2020 a úroku ve výši 67,66 % p. a. z částky 21 561,86 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení, navrhla žalobkyně zastavení řízení. Jelikož však platební rozkaz v dané věci byl zrušen, soud při rozhodování o předmětu žaloby k částečnému zpětvzetí žalobkyně nepřihlédl a rozhodoval o celém původním nároku žalobkyně žalobou uplatněném.

3. Na ústní jednání soudu konaném dne datum se žalovaná nedostavila, z jednání se neomluvila a ani nepožádala o odročení jednání. Předvolání k ústnímu jednání bylo přitom žalované doručeno vyvěšením na úřední desce soudu, neboť žalovaná na adrese bydliště, vyplývající z centrální evidence obyvatel, nemá schránku a nelze jí proto zanechat oznámení s výzvou o vyzvednutí doporučené zásilky. Soud měl tak splněny předpoklady pro to, aby jednal bez osobní účasti žalované dle (dále ).

4. Existenci smluvního vztahu mezi účastníky má soud prokázánu Smlouvou o úvěru číslo uzavřenou jimi dne datum (dále jen smlouva o úvěru). Oznámením věřitele o schválení úvěru, včetně dodejky prokazující doručení žalované, předsmluvním formulářem, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta, jakož i dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum má soud dále prokázáno, že na základě smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný efektivní úrok ve výši 167,78 % p. a. zavázala splácet v 18. měsíčních splátkách po 2 771 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje od června 2019. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaná se zavázala hradit úrok 167,78 % p. a., úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V článku 2.2 smlouvy o úvěru se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné náhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy u úvěru jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Dne 9. 5. 2019 byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 25 000 Kč, na úhradu poskytnutého úvěru uhradila žalovaná dne 20. 6. 2019 částku 2 771 Kč, dne 19. 7. 2019 částku 2 771 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru, jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy o úvěru se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy k zaplacení ze dne 20. 9. 2019 a ze dne 21. 10. 2019 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, tj. splátek č. 3, 4, 5 a které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také smluvní pokuty ve výši 998 Kč a nákladů vzniklých z prodlení žalované ve výši 400 Kč. Na základě těchto výzev žalovaná ničeho nezaplatila, a proto dne 24. 10. 2019 žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 18. 6. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z výpisu ze systému příjmení a hodnocení klienta před poskytnutím úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky – úrokové sazby korunových úvěru poskytnutých bankami v domácnosti v ČR vyplývá, že za měsíc květen 2019 činila průměrná sazba úroku z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,3 % ročně.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru hradit v dohodnutých splátkách po 2 771 Kč. Žalovaná smluvní ujednání však nedodržela, splátky úvěru nehradila včas a řádně a ocitla se tak v prodlení s jejich splácením, proto žalobkyně v souladu s ustn. , (dále jen o. z.) od úvěrové smlouvy odstoupila. Po zesplatnění zaplatila žalovaná ještě dvě splátky, a to dne 3. 2. 2020 5 000 Kč a 6. 2. 2020 3 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly zbývající dlužné částky uhrazeny, uplatňuje žalobkyně dlužnou jistinu ve výši 22 959 Kč, když ke dni zesplatnění činila nová jistina částku 29 561,86 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině ve výši 23 681,15 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 880,71 Kč. Dále smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.5 smlouvy vyčíslená k datu vyhotovení žaloby, tj. k datum v částce 6 336,36 Kč a úrok z úvěru ve výši 102,66 % p. a. z částky 23 681,15 Kč za dobu od 26. 10. 2019 do 6. 2. 2020 ve výši 6 654,96 Kč a z částky 21 561,86 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení.

6. Soud v souladu s ustn. § 3028 odst. 1 o. z. při právní kvalifikaci uzavřené smlouvy o úvěru ze dne datum vycházel z ustn. § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustn. § 751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojil k nabídce nebo které jsou stranám známy. Ustanovená ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustn. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení.

7. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

8. V dané věci bylo pro rozhodnutí soudu podstatné to, že obdobné spory vedené žalobkyní byly již předmětem přezkoumání níže podepsaného soudu, jakož i soudu odvolacího, a to Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře. V souladu s právními závěr v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná toliko částečně (např. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře č. j. -93, -129, -64 a další). Ve všech rozhodnutích Okresního soudu v Táboře, jakož i v rozhodnutích jeho nadřízeného odvolacího soudu byl odkaz na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věci sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , od kterých neshledal soud v dané věci žádný důvod se od nich odchylovat. Zejména pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. vyslovuje právní názor, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Nejvyšší soud zároveň uzavřel, že vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků ve sporu, který byl předmětem jeho přezkumu (ve výši 60 % ročně) podstatně – téměř čtyřnásobně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů, přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srovnání shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008 sp. zn. a obdobně rovněž rozsudek ze dne 11. 8. 2005 sp. zn. ). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve vědci sp. zn. uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky k obvyklé výši a to za účinnosti ve smyslu o. z. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i na účinnost o. z..

9. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána efektivní úroková sazba úvěru ve výši 167,78 % p. a., což představuje nominální úrokovou sazbu 102,66 % p. a.. Obvyklá výše úroku dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období květen 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průběhu 8,3 % p. a.. Dohodnutá výše úroků 102,66 % p. a. tedy podstatně převyšuje (více jak dvanáctinásobně) tuto obvyklou úrokovou míru, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a je tedy neplatné. Tento závěr je v souladu i s předchozími rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky i ve výši 86,21 % p. a. nebo 97,12 % p. a.. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků z důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní jednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání ve spojení s ustn. § 588 je třeba dospět k závěru, že je jedná vždy o neplatnost absolutní. Na toto posouzení nemá žádný vliv ustn. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy o úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 102,66 % p. a.. I zde se jedná o shodný právní závěr, který je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala, avšak řádně jej nesplácela, bylo zesplatnění úvěru po právu a žalované vznikla povinnost jej zaplatit zcela, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut, i co do úroků. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné a žalobkyně má v souladu s výše citovaným ustanovením § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,3 % p. a., musel soud provést přepočet částek, které žalovaná zaplatila a žalobkyně je započítala na nemravně vysoké úroky.

10. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započítávala platby žalované, se rozumí dohodnutý úrok 102,66 % ročně. Tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti sjednaných úroků nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), a proto soud vypočítal u zaplacené splátky, jakou část z ní lze zahrnout na tyto úroky v obvyklé výši s tím, že ve zbývající části je třeba platbu žalované posoudit jako úhradu jistiny. V dané věci žalovaná zaplatila 2 splátky, proto je výpočet obvyklého úroku náležejícího žalobkyni následující. První splátka 172,90 Kč (2 138,62: 102,66 x 8,3), druhá splátka 168,53 Kč (2 084,53: 102,66 x 8,3). Celkem tedy náleží žalobkyni z těchto splátek úroky v součtu ve výši 341,43 Kč. Žalobkyně si však účtovala z těchto splátek celkem 4 223,15 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na úhradu jistiny žalovaná při výše uvedeném právním posouzení zaplatila ve skutečnosti o 3 881,72 Kč více. Co do této částky, kterou žalobkyně po žalované požadovala zaplatit na úrocích, tedy není nárok důvodný. Obdobně soudu přepočítal i žalobkyní uplatněné přirostlé úroky po zesplatnění. I zde totiž žalobkyně ve svém nároku vycházela z nemravného úroku z úvěru ve výši 102,66 % ročně a za důvodnou proto soud považuje toliko částku ve výši 322,53 Kč odpovídající úroku 8,3 % ročně. Tuto částku soud vypočet obdobně z třetí a čtvrté splátky (jedná se o splátky následující od poslední úhrady žalované do zesplatnění), které opět přepočetl na úrok ve výši 8,3 % ročně. Takže třetí splátka činila na úroku 163,86 Kč (2 026,80: 102,66 x 8,3), čtvrtá splátka činila na úroku částku 158,67 Kč (1 962,60: 102,66 x 8,3). Celkem tedy náleží žalobkyni z těchto splátek úroky v součtu ve výši 322,53 Kč, žalobkyně si však účtovala z těchto splátek celkem 3 987,86 Kč. Z uvedeného vyplývá, že na úhradu jistiny žalovaná při výše uvedeném právním posouzení zaplatila ve skutečnosti o 3 665,33 Kč více a co do této částky, kterou požadovala žalobkyně zaplatit na úrocích, není nárok důvodný. Ve skutečnosti tedy činil dluh žalované ke dni zesplatnění částku v součtu dlužné jistiny ve výši 19 799,43 Kč (tj. původní dlužná jistina ve výši 23 681,15 Kč – částka zaúčtovaná žalobkyní na nemravné úroky po odečtení obvyklých úroků, tj. - 3 881,08 Kč) a s přičtením obvyklého úroku přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 341,43 Kč (žalobkyně se v této části domáhala přirostlého úroku ke dni zesplatnění v nemravné výši 4 223,15 Kč). Oproti žalobnímu tvrzení o nové jistině úvěru ve výši celkem 27 904,30 Kč (23 681,15 Kč + 4 223,15 Kč) je podle názoru níže podepsaného soudu vzhledem k výše uvedeným právním závěrům a výpočtům správnou novou dlužnou jistinou částka 20 274,87 Kč (19 799,43 Kč + 475,44 Kč). Žalovaná po zaslání oznámení o zesplatnění celého úvěru zaplatila celkem 8 000 Kč, a proto jí soud s ohledem na shora uvedené výpočty uložil povinnost zaplatit částku 9 758,43 Kč (nová jistina včetně úroků přirostlých do zesplatnění po odečtení 8 000 Kč) a ve zbývající částce 13 200,57 Kč, kterou žalobkyně požadovala na jistině a přirostlých úrocích, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Následně se soud zabýval výší požadované smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % za každý den prodlení z dlužné jistiny. Dlužnou jistinou byl součet dlužné jistiny, tj. částka 20 274,87 Kč (tj. původní jistina 19 799,43 Kč plus 3. – 5. splátka úroků ve výši 475,44 Kč). Za žalobkyní požadovanou dobu od 26. 10. 2019 do 7. 7. 2020 (datum vyhotovení žaloby) pak správně činí smluvní pokuta (při zohlednění částek zaplacených žalovanou po zesplatnění) částku 3 959,36 Kč namísto žalobkyní požadované 6 336,36 Kč. Ohledně rozdílu těchto částek ve výši 2 377 Kč tedy soud žalobu zamítl.

12. Dále se soud zabýval požadovanou smluvní pokutou za splátky, se kterými se žalovaná dostala do prodlení v celkové výši 998 Kč (bod 6.1. smlouvy) a náhradou nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované sjednanou ve smlouvě, která činí celkem 400 Kč (bod 6.2. smlouvy). Tyto nároky jsou v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o úvěru a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu, neboť žalovaná se dostala do prodlení (dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy) se splátkami 3,4, proto byly žalobci uvedené částky přiznány.

13. Žalobce požadoval úroky z prodlení z tvrzené dlužné jistiny ponížené o dílčí splátky žalované po zesplatnění, ze smluvní pokuty ve výši 998 Kč a z náhrady nákladů ve výši 400 Kč. Nárok na úroky z prodlení je důvodný pouze ze soudem přepočtené nové jistiny a z této částky tedy soud žalobkyni úroky z prodlení přiznal v souladu s  o. z., a to dle ve výši 10 % ročně, tak jak se postupně ponižovala o zaplacené splátky žalovanou. Žalobkyní požadovaný úrok z prodlení z částky 13 200,57 Kč požadované od 26. 10. 2019 do zaplacení soud zamítl. Konečně soud zamítl rozdíl mezi žalobkyní požadovaným úrokem ve výši 102,66 % ročně a přiznaným obvyklým úrokem v době sjednání úvěru poskytovaným bankami ve výši 8,3 % ročně, tj. co do požadovaného úroku ve výši 94,36 % ročně z částky 19 799,43 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020, z částky 14 799,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 a z částky 11 799,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení. Pro vyčerpání předmětu řízení musel pak soud dále zamítnout též žalobkyní požadovaný úrok ve výši 102,66 % ročně z částek, jež převyšovaly jistinu, z nichž byly soudem přiznány žalobkyni úroky v obvyklé výši, tj. z částky 3 881,72 Kč od 26. 10. 2019 do 3. 2. 2020, z částky 6 762,43 Kč od 4. 2. 2020 do 6. 2. 2020 a z částky 9 762,43 Kč od 7. 2. 2020 do zaplacení. Dále byl soudem proveden přepočet celkové částky, kterou měla žalovaná uhradit dle smlouvy za účelem stanovení nové maximální výše úroku, který je žalovaná povinna platit dle bodu 2.2. smlouvy, kdy po zohlednění přiznané výše úroku 8,3 % ročně soud dospěl k částce 32 413,54 Kč. Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní uváděnou výší maximálního omezení (59 853,60 Kč) pak byl rovněž zamítnut.

14. O nákladech řízení bylo rozhodováno dle ustn. za situace, kdy poměr úspěchu obou stran sporu byl přibližně stejný, a proto soud rozhodl tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.