Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 C 162/2021-17

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Motalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 6 320 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba doručená soudu dne 10. 9. 2020, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 320 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 28. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28. 11. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba doručená soudu dne 10. 9. 2020, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaná byla zavázána zaplatit žalobkyni částku 4 320 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 000 Kč za dobu od 28. 11. 2017 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 10. 9. 2020 domáhala po žalované zaplacení částky 6 320 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaná coby úvěrovaná uzavřela dne 2. 11. 2016 se společností právnická osoba, IČO Smlouvu o úvěru číslo dle , o spotřebitelském úvěru a dle ust. a násl. , . Žalobkyně coby postupník uzavřela dne 11. 12. 2019 se společností právnická osoba IČO coby postupitelem Smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Podle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové výši 10 140 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 27. 11. 2017. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne 2. 11. 2016, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a včas, ocitla se tak v prodlení. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaná musela pro získání úvěru předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady. Dále musela žalovaná k ověření úvěruschopnosti předložit další dokumenty, které původní věřitel požadoval, jako je např. výpis z účtu na jméno žalované za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu apod. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena.

2. Žalovaná se k věci nijak nevyjádřila.

3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle a věc projednal a rozhodl bez jednání.

4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti, při absenci jakýchkoliv jiných dalších důkazních návrhů ze strany žalované a při absenci jakékoliv procesní aktivity účastníků řízení, posoudil jako y způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o y nazvané: Notářský zápis NZ číslo ze dne 27. 9. 2018, smlouva o úvěru ze dne 2. 11. 2019 číslo smlouva o postoupení pohledávek, včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem.

5. Notářským zápisem NZ číslo ze dne 27. 9. 2018 bylo prokázáno, že společnost právnická osoba prodala společnosti právnická osoba část závodu, který byl tvořen spotřebitelskými úvěry. Výňatkem z přílohy Smlouvy o prodeji části závodu bylo prokázáno, že došlo k převodu pohledávky, která je předmětem řízení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 bylo prokázáno, že společnost právnická osoba postoupila žalobkyni pohledávku, která je předmětem řízení.

6. Smlouvou o úvěru ze dne 2. 11. 2016 číslo bylo prokázáno, že společnost právnická osoba při podpisu smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a částku 4 320 Kč jakožto náklady spotřebitelského úvěru, celkem tedy 10 320 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 780 Kč. Dále je ve smlouvě sjednána pro případ porušení povinnosti žalované řásně splácet smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky denně.

7. Předžalobní výzvou adresovanou žalované bylo prokázáno, že žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána, a to písemnou výzvou ze dne 26. 2. 2020 odeslanou žalované na adresu uvedenou ve smlouvě dne 27. 2. 2020.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně přílohy a oznámením bylo v řízení zjištěno, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno.

9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou dne 2. 11. 2016 písemnou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr – peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit, a to včetně částky 4 320 Kč jakožto nákladů spotřebitelského úvěru, celkem tedy 10 320 Kč, a to v 13 měsíčních splátkách po 780 Kč. Dále je ve smlouvě sjednána pro případ porušení povinnosti žalované řásně splácet smluvní pokuta ve výši 0,2 % z dlužné částky denně. Žalovaná nesplácela tak, jak se smluvně zavázala, dostala se do prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky. Pohledávka byla postoupena z původního věřitele na žalobkyni; tato skutečnost byla žalované oznámena. V řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by na částku, která je předmětem žaloby, bylo cokoli uhrazeno.

10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle , se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení , (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

11. Zjištěný závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným soud posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy tak, že mezi žalobkyní, jakožto úvěrujícím, a žalovaným, jakožto úvěrovaným, byla uzavřena platná smlouva o úvěru. Bylo rovněž prokázáno, že smlouva má charakter tzv. spotřebitelské smlouvy podle § 1810 o. z., neboť podle skutkového závěru soudu byla smlouva uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a jednotlivá práva a povinnosti je třeba poměřovat také podle ustanovení § 1810 a násl. o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalované byly předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve sjednané výši 6 000 Kč Smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem žaloby, uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalobkyní, soud rovněž posoudil jako platnou a účinnou smlouvu ve smyslu § 1879 a násl. o. z., na jejímž základě došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni; aktivní věcná legitimace tak byla v řízení prokázána.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“), ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008 číslo“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).

20. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

21. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008 číslo dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

22. V tomto konkrétním případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované úvěr splácet byla posouzena společností právnická osoba na základě vyplněné žádosti o úvěr na základě informací poskytnutých žalovanou, k tomuto svému tvrzení nedoložil žádný důkaz, který by tvrzení žalobkyně prokázal. Lustraci v dostupných databázích žalobkyně nedoložila. Soudu tak nezbylo, než dospět k závěru, že předchůdce žalobkyně nezkoumal s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Soudu tak dospěl k závěru o absolutní neplatnosti posuzované smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ustanovení § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (srov. § 588 o. z.).

23. V řízení soud vzal za prokázané, že společnost právnická osoba poskytla žalované plnění na základě neplatné smlouvy, a to částku 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, žalovaná tuto částku převzala. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila celkem 4 00 Kč. Jiné úhrady v řízení žádná ze stran ani netvrdila ani neprokazovala. Soud tedy konstatuje, že žalobkyni náleží v souladu se shora citovaným ustanovením § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované. Na základě uvedeného tak soud shledal žalobu důvodnou co do částky ve výši 2 000 Kč (tj. 6 000 Kč minus 2 000 Kč), tj. žalované poskytnuté a nevrácené finanční prostředky. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle a násl. , o. z., také právo na zákonné úroky z prodlení v zákonné výši, ve smyslu , tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

24. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl tak, jak uvedeno ve výroku II tohoto rozhodnutí.

25. Výrokem II. pak soud rozhodl v souladu s ust. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla v řízení neúspěšná a žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu žádné prokazatelné a účelně vynaložené náklady nevznikly, žalovaná sama náklady řízení nežádala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

26. Dlužnou částku byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě podle

27. Podle v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné ( ).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.