Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 63/2021-46

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Šmicovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa, obec a číslo - část obce

; zastoupené advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem: adresa, obec

o zaplacení 10 752 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 6 152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 454,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 268,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 3 400 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 600 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 6 152 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 454,36 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 268,86 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 3 400 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení, úrok 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalované domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 752 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 16. 1. 2015 s právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 120 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 23,72 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Dále žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění ve výši 232 Kč. Celkovou částku se zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátka byla stanovena na 26. 2. 2016. Uhradila pouze částku 3 400 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně po žalované požaduje jistinu ve výši 8 000 Kč, dlužné úhrady za služby ve výši 2 752 Kč (celkem 10 752 Kč), kapitalizované úroky ve výši 7 268,86 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 000Kč od 27. 2. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 454,36 Kč (z dlužné jistiny od 5. 3. 2016, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty od splatnosti poslední sjednané splátky do 6. 12. 2019). Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalované, a to i na základě informací získaných od žalované, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě, z insolvenčního rejstříku. Žalované byla zaslána předžalobní výzva dle ustanovení

2. Ve věci vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.

3. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti účastníků, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

4. Ze smlouvy o půjčce o půjčce číslo ze dne 16. 1. 2015 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované půjčku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 14 152 Kč, která zahrnuje půjčku 8 000 Kč, úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a pojištění ve výši 232 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkovou dlužnou částku v 58 týdenních splátkách po 244 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že převzala celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako fixní po celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalované. Z karty zákazníka podepsané žalovanou soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalované z výplatních pásek, pracovní smlouvy (příjmy), nájemní smlouvy, dokladu SIPO (výdaje), kdy žalovaná potvrdila příjem ve výši 12 018 Kč a výdaje na nájem/inkaso ve výši 2 235 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 700 Kč, splátky/půjčky/alimenty 3 200 Kč a výdaje na telefon 200 Kč celkem výdaje ve výši 9 335 Kč, z toho použitelný měsíční příjem ve výši 2 683 Kč (rozdíl příjmy-výdaje). Žalovaná potvrdila, že bydlí v nájemním bytě, má jinde půjčku/úvěr/spotřebitelský úvěr.

5. Dle , , přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku 8 000 Kč. Žalovaná částku převzala a zavázala se ji uhradit spolu s poplatkem za administrativní činnost, úroky, poplatkem za hotovostní inkaso splátek, platbou za životní pojištění v celkové výši 14 152 Kč v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky.

7. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý půjčku, o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejný závěr učinil k výkladu z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp.zn. , který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/2013 (právnická osoba v . jméno příjmení a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů.

8. Uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. , v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

9. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalované omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalované, z pracovní smlouvy, výplatních pásek, nájemní smlouvy, dokladů SIPO, z insolvenčního rejstříku. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně uváděných splátek/ půjček/alimentů ve výši 3 200 Kč. Ze zápisu v kartě zákazníka týkající se těchto výdajů nelze zjistit, o jaký konkrétní výdaj z předepsaných výdajů se jedná, nebyly k němu doloženy žádné doklady. Žalobkyně nepředložila soudu pracovní smlouvu, výplatní pásky žalované či doklady o výdajích žalované. Deklarované výdaje v kartě zákazníka spojené s bydlením neodpovídají normativním nákladům na bydlení určeným pro rok 2015 na základě zákona o státní sociální podpoře a V případě týdenních splátek ve výši 244 Kč představuje měsíční platba (za dobu čtyř týdnů) výdaj z domácího rozpočtu 976 Kč. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Žalobkyně soudu nepředložila žádný důkaz o tom, že se právní předchůdce žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně výdajů, neboť soudu nedoložila doklady o příjmech a výdajích. Pouze uvedla, že údaje z předmětných listin byly zaznamenány do zákaznické karty. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývají pochybnosti o schopnosti žalované půjčku splácet, věřitel nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

10. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaná ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpala. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle k předložení předmětných listin, z nichž při posouzení úvěruschopnosti žalované bylo vycházeno, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila 3 400 Kč a byla jí poskytnuta částka 8 000 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení částkou 4 600 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 podané k přepravě dne 7. 1. 2020. Dle ustanovení se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaná dostala dne 11. 1. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení ve výši dle

11. Ve zbývající části, tedy co do částky 6 152 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 454,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 268,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do 10. 1. 2020 a z částky 3 400 Kč od 11. 1. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

12. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením . V řízení tak byla převážně úspěšná žalovaná, které však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

13. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon soudního rozhodnutí, exekuci.