Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 135/2021-79

Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 46 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 21 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 139,55 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 040 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do 9. 2. 2021 a co do úroku ve výši 10,64 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25 000 Kč od 10. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 21 000 Kč, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 139,55 Kč, co do zákonného úroku z prodlení z částky 3 040 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do 9. 2. 2021 a co do úroku ve výši 10,64 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2021 a doplněnou podáním ze dne 27. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 139,55 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 28 040 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,64 % ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 27. 3. 2018 smlouvu o úvěru č. 9 2018, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl poskytnut za úplatu, poplatky a úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru. Celkové náklady na úvěr činily 17 250 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 250 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 27. 4. 2019 zesplatnila. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru ve výši 25 000 Kč, úrok ve výši 3 040 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 395 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 065 Kč. Vzhledem k tomu, že nebyl úvěr dosud uhrazen, požaduje žalobkyně obvyklý úrok z úvěru ve výši 10,64 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu, a to ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, která byla vyčíslena na částku 13 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti právnická osoba (právní nástupkyně původní věřitelky) na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020.

2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitel splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalovaného. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je na dobu neurčitou zaměstnán u právnická osoba příjmení jméno příjmení a jeho čistý měsíční příjem činí 22 047 Kč a výše jeho čistých měsíčních výdajů činí 11 800 Kč. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdce žalobkyně ověřil z výplatních pásek a pokladního dokladu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu , (dále jen „“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením odst. odst. 2 ve spojení s  , a to ke dni 2. 7. 2021. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 21. 7. 2021 bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Výpisem z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně.

6. Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (č.l. 67 spisu) bylo prokázáno, že žalovaný v žádosti o úvěr ze dne 27. 3. 2018 uvedl, že je zaměstnaný u právnická osoba příjmení – anonymizována dvě slova, IČO jako jeřábník na dobu neurčitou, přičemž jeho měsíční mzda činí 22 047 Kč. K žádosti byla žalovaným doložena jediná výplatní páska, a to konkrétně výplatní páska za únor 2018 (viz č.l. 69 spisu), ze které vyplývá, že čistá měsíční mzda žalovaného činí 15 223 Kč. Dále byl žalovaným doložen výdajový pokladní doklad ze dne 15. 12. 2017, ze kterého vyplývá, že žalovanému byla shora uvedeného dne vyplacena mzda za prosinec 2017 ve výši 18 361 Kč (viz č.l. 70 spisu). Dále žalovaný v žádosti uvedl, že je ženatý, počet výdělečně činných osob v domácnosti jsou 2 a počet vyživovaných osob v domácnosti je 2 (do 6 let) a že jeho měsíční výdaje (bydlení, energie, stravování, výživné činí 6 000 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč, splátky úvěru 3 800 Kč). Následně původní věřitelka provedla tzv. credit scoring (viz č.l. 71) a finanční analýzu (č.l. 68 spisu), přičemž ve finanční analýze vycházela z čistého měsíčního příjmu žadatele 22 047 Kč, jeho výdajů ve výši 11 800 Kč.

7. Smlouvou o úvěru (č.l. 16 až 17 spisu) a předpisem splátek (č.l. 18 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitelka společnost právnická osoba a žalovaný podepsali dne 27. 3. 2018 smlouvu o úvěru, ve které se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 25 000 Kč a dále zaplatit celkovou částku 17 250 Kč sestávající z úroků ve výši 28 % ročně, z poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a z poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč. Celková částka 42 250 Kč měla být splacena v 13 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, RPSN činila 189,38 %. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení.

8. Notářským zápisem na č.l. 44 až 66 spisu bylo prokázáno, že původní věřitelka společnost právnická osoba prodala společnosti právnická osoba část závodu, která zahrnovala i pohledávku ze shora popsané smlouvy o úvěru (viz seznam smluv, který tvoří přílohu notářského zápisu).

9. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 (viz smlouva č.l. 20 až 23 spisu + dodatek č.l. 32 až 33 spisu), doklad o zaplacení č.l. 19 spisu a seznam postupovaných pohledávek č.l. 26 spisu) a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 24. 7. 2020 (viz č.l. 30 spisu).

10. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 25. 1. 2021 (č.l. 24 a 31 spisu).

11. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

12. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně společnost právnická osoba náležitě a důsledně zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka se spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce činil 22 047 Kč, ačkoliv žalovaný doložil pouze jednu výplatní pásku a jediný výdajový pokladní doklad, přičemž ani z jednoho dokladu nevyplývá, že by čistý měsíční příjem žalovaného skutečně činil 22 047 Kč (naopak z doložených dokladů vyplývá, že tento příjem byl podstatně nižší). Ohledně výše příjmů manželky není doloženo ničeho. Z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by se původní věřitelka zabývala výdaji žalovaného, když vycházela pouze z tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje činí 11 800 Kč, a neprovedla důkladnou analýzu výdajů žalovaného (jaké jsou jeho skutečné náklady, zda a jaké má žalovaný úvěry, zda tyto úvěry řádně splácí apod. O nedůslednosti zjišťování poměrů žalovaného svědčí i to, že žádost o úvěr žalovaný podal dne 27. 3. 2018 a téhož dne mu byl úvěr poskytnut. Soud proto poučil žalobkyni u jednání dne 21. 7. 2021, že je povinna prokázat, že původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet, zejména jakým způsobem ověřovala pravidelné výdaje žalovaného, jeho závazky, jinak nemusí být se svou žalobou zcela úspěšná. Žalobkyně nenavrhla doplnění dokazování.

13. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

14. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 27. 3. 2018 peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit dlužnou částku spolu s poplatkem v celkové výši 42 250 Kč ve 13 měsíčních splátkách. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným nejprve přešla v souvislosti s prodejem části závodu na společnost právnická osoba a následně byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.

15. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení , (dále jen„ o. z.“), a rovněž dle , o spotřebitelském úvěru.

16. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných

a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje

k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle i ustanovení , o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997 sp. zn. ,„ … soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl naplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.

21. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr (zápůjčku) splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence

v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných

a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ).

22. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru ze dne 27. 3. 2018 absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně neověřila příjmy žalovaného a v podstatě nijak nezkoumala výdaje žalovaného, když se spolehla na tvrzení žalovaného, že jeho osobní měsíční výdaje činí 11 800 Kč. Předchozí věřitelka, ačkoliv věděla, že žalovaný má úvěr, nezjišťovala, o jaký úvěr se jedná, zda jej žalovaný řádně splácí atd. Opomenout přitom nelze ani skutečnost, že v době uzavření smlouvy o úvěru nebyly ze strany původní věřitelky provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalovaného (např. v některé z evidencí dlužníků), když provedení těchto lustrací z žádostí o úvěr ani ze smluv nevyplývá. Předchozí věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. O tom svědčí ostatně i skutečnost, že žalovaný dosud na jistinu ničeho neuhradil.

23. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 25 000 Kč. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud dluží na jistinu úvěru částku 25 000 Kč, přičemž je to žalovaný, kdo má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jakou částku žalobkyni dosud uhradil. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, poplatky či smluvní pokuta. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, jistinu ve výši 25 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.

24. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byl žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžaobní výzvě byla žalovanému odeslána doporučeně dne 25. 1. 2021, dne 27. 1. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do deseti dnů do 9. 2. 2021. Pokud neplnil, ocitl se počínaje dnem 10. 2. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené , tedy ve výši 8,25 % ročně.

25. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle , (dále jen „“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

26. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení věta první po středník

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.