Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (6)No categories available
7 C 93/2021-42
Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Lubošem Korandou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.</b>
1. Žalobkyně podala dne datum žalobu o zaplacení částky částka s příslušenstvím, která byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela dne datum s předchůdcem žalobkyně Smlouvu o úvěru číslo Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem právnická osoba (později byla pohledávka převedena společnosti právnická osoba). Na základě této smlouvy byla žalované vyplacena částka ve výši částka. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v anonymizováno měsíčních splátkách. Celkem se žalovaná zavázala vrátit částka, když poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky ve výši částka, která je tvořena dlužnou jistinou částka, neuhrazeným úrokem částka, neuhrazeným poplatkem za vyhodnocení úvěru částka a neuhrazeným inkasním poplatkem částka. Pohledávku za žalovanou žalobkyně nabyla smlouvou ze dne datum.
2. Soudem bylo bez vydání elektronického platebního rozkazu nařízeno jednání na den datum. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Svoji aktivní legitimaci žalobkyně doložila Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s právnická osoba ze dne datum.
4. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, z čehož má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalované vyplacena částka částka. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli náklady úvěru ve výši částka. Celková částka, kterou se zavázala žalovaná vrátit věřiteli, dosahuje tedy výše částka. Navýšení nad rámec zapůjčené částky ve výši částka tak činí 73% z poskytnuté jistiny.
5. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku platného v době uzavření smlouvy, je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). obec mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. příjmení způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).
6. Soud v daném případě posoudil Smlouvu uzavřenou mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou dne datum ve smyslu § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti.
7. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z.. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady číslo a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, náklady úvěru a další konkrétní údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena od jejího právního předchůdce. Je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku.
8. Soud považuje toto právní jednání (Smlouvu o úvěru) za neplatné pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalované úhradu nákladů úvěru částka, aniž by bylo uvedeno, jak byla tato částka určena a proč právě v této výši. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce, není patrné. Výši nákladů úvěru, které činí částka tj. 73% vztažmo k půjčené částce částka, soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, který žalobkyně resp. její předchůdce nazývá náklady spotřebitelského úvěru, nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu.
9. Z důvodů uvedených shora byla žaloba částečně zamítnuta vyjma rozsahu nároku na vydání bezdůvodné obohacení (viz níže), když pro absolutní neplatnost smlouvy rovněž nepřipadalo v úvahu vyhovět nároku i co se týče smluvního příslušenství, které bylo sjednáno rovněž neplatně.
10. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).
11. Pakliže bylo plnění ve výši částka žalované poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je namístě, aby žalovaná vrátila to, oč se obohatila. V tomto směru soud dovodil, že žalovaná zaplatila žalobkyni resp. jejímu právnímu předchůdci částka. Neuhrazená část poskytnuté částky částka, tj. částka je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalované, v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni uhradit ve lhůtě určené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. spolu se zákonným úrokem z prodlení, počítaným ode dne následujícího od podání návrhu. O úroku z prodlení soud rozhodl ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastník, který má ve věci úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci lze posoudit větší procesní úspěch na straně žalované, které však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že náhrada nákladů soudního řízení nebyla přiznána ani jedné z procesních stran.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.