Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 151/2021-26
Okresní soud v Hradci Králové rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Kavalírem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 7 338 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
10,00 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů
od právní moci rozsudku.
II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši
2 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši
10,00 % ročně z částky 2 338 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení (na kapitalizovaném úroku 1 587,92 Kč a 3x 250 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky), se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci</b> <b>částku ve výši 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>10,00 % ročně z částky 5 000 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení další částky ve výši 2 338 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši</b> <b>10,00 % ročně z částky 2 338 Kč od 24. 5. 2020 do zaplacení (na kapitalizovaném úroku 1 587,92 Kč a 3x 250 Kč na nákladech spojených s vymáháním pohledávky), se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce.</b>
Žalobou (návrhem na vydání el. platebního rozkazu sp. zn. EPR 39346/2021 ) se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení uvedené částky s přísl., když tvrdil, že žalovaný nezaplatil žalobci dluh vyplývající ze smlouvy o spotř. úvěru uzavřené mezi účastníky (resp. mezi žalovaným a původním věřitelem právnická osoba) dne 23. 1. 2020, na základě které právnická osoba poskytla žalovanému prostředky ve výši 5 000 Kč.
Na žalobce byla pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019.
Procesní stanovisko žalovaného k věci nebylo zjištěno.
Soud věc projednal a rozhodl při jednání konaném dne 22. 7. 2021 (č. l. 25) v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce (omluva na č. l. 23), neboť byly splněny podmínky dané ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. Podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
O skutkovém stavu věci nelze především učinit závěr, podle kterého by žalovaný podepsal (či jinak uzavřel) tvrzenou smlouvu (natož že by žalovaný„ čerpal“ tvrzenou částku 7 332,92 Kč). Každou skutečnost, podstatnou pro rozhodnutí, i skutečnost prokazovanou ev. pouze nepřímými důkazy, lze mít v souladu s poznatky právní teorie a praxe za prokázanou, pokud na základě výsledků hodnocení těchto důkazů lze„ bez rozumných pochybností nabýt jistoty (přesvědčení) o tom, že se tato skutečnost opravdu stala tak, jak je tvrzeno (že je pravdivá)“.
Z listin doložených žalobcem soud dále nezjistil (vše na dodatečnou výzvu žalobci, č. l. 5 p. v.), že by skutečně žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného.
O skutkovém stavu věci na tomto základě soud tedy nemohl dospět k jinému závěru, než že žalobce neuzavřel se žalovaným jako spotřebitelem platně uvedenou (tvrzenou) smlouvu, na základě které poskytl subjekt právnická osoba, založený dle právního řádu Malty, reg. č. C číslo, sídlem adresa, anonymizováno GZR číslo, Malta, žalovanému finanční prostředky ve výši 7 332,92 Kč – doloženo 5 000 Kč (č. l. 12 - 13). I pokud by žalovaný skutečně smlouvu uzavřel, došlo by k „ podpisu“ smlouvy, aniž by věřitel poskytující zápůjčku (resp. spotřebitelský úvěr) postupoval s obornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednání smlouvy o zápůjčce vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitel. úvěru). Dále soud věc posoudil dle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v platném znění (dále jen o. z.).
Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dříve § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitel. úvěru) věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí - popsanou v tomto ustanovení (tedy na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací) - zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 87 odst. 1 ).
Pouze jazykový výklad nové právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. by (zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 ) mohl nasvědčovat, že došlo ke změně zákonného důsledku porušení kontinuálně stanovené povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou, jako takovou, by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze pomíjet jejich účel a smysl, který není možné hledat jen ve slovech a větách toho kterého předpisu, ale je v něm třeba vždy nalézat i určité obecnější zásady. Mezi tyto pak náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy, ve shodě např. s odůvodněním rozhodnutí KS v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019 , již ze dne 12. 12. 2019 (s odkazem na zde rozebrané metody výkladu, citovanou důvodovou zprávu a v neposlední řadě národní i mezinárodní /EU/ judikaturu), ani v konečném důsledku tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil.
V souzené věci tak lze uzavřít, že žalobce (resp. právnická osoba) nesplnil svou povinnost stanovenou zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení (pokud vůbec) proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů; žalobce i přes výzvu (č. l. 5 p. v.) nevnesl do řízení skutečnosti nasvědčující tomu, že úvěruschopnost spotřebitele řádně zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost tvrzené úvěrové smlouvy a v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezení nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru„ v době přiměřené možnostem“ spotřebitele.
Z hlediska výpočtu dlužné částky je situace poměrně snadná. I podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Od celkového poskytnutého úvěru (žalobce prokázal tvrzené platby celkem ve výši 5 000 Kč) je třeba odečíst realizované platby (0 Kč). Žalovaný neprokázal (ani netvrdil) jakoukoliv platbu, ani nijak nevyšla najevo. Soud proto nemohl při zúčtování vzájemných plnění (v souladu s § 2993 o. z. a § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru) zohlednit jinou, než uvedenou vzájemnou platbu žalovaného (0 Kč). Procesní postup soudu při rozhodnutí je zde odůvodněn tím, že sporné občanskoprávní řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Platná právní úprava procesního práva současně vychází z toho, že iniciativa při shromažďování důkazů leží zásadně na účastnících, a ukládá jim označit důkazy k prokázání tvrzení. Účastník má tedy povinnost tvrzení (srov. ust. § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a povinnost důkazní. Ke splnění těchto povinností je zavázán každý účastník řízení. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání - ani nepřebírá soudní písemnosti (č. l. 7) a bylo mu tedy doručováno tzv. fikcí, postupem dle § 46b a § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád – nese si poté sám důsledky v podobě pro něj nepříznivého soudního rozhodnutí.
Žaloba je tedy pouze zčásti důvodná (výrok I.) a z uvedených důvodů a ve zbylém rozsahu soud tedy podanou žalobu v návaznosti na shledanou neplatnost smlouvy výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
Postoupení pohledávky upravuje občanský zákoník ve svých ustanoveních § 1879 a násl.. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). S postoupenou pohledávkou pak přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Případné námitky proti pohledávce, které dlužník mohl uplatnit v době postoupení, zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky (§ 1884 odst. 1 o. z.).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) Náklady řízení v řízení v převážné části úspěšného žalobce tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč podle pol. 2 sazebníku soudních poplatků (příloha zák. č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích. Dále soud žalobci přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za právní zastoupení advokátem. Výši těchto nákladů soud určil dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014. Takto soud žalobci přiznal odměnu advokáta za tři úkony právní služby dle této vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní upomínka), dále soud žalobci přiznal náhradu hotových výdajů citované vyhlášky za uvedené 3 úkony právní služby, to vše + DPH 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Lhůtu k plnění povinností výroků tohoto rozsudku soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. .
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí - návrh na exekuci.
Odůvodnění tohoto rozsudku bylo vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. .