Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 59/2021-57
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudcem Mgr. Radimem Slezákem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 823,99 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 3 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 052 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 3 052 Kč od 20. 11. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce částky 20 771,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 237,57 od 21. 5. 2020 do 19. 11. 2020 a od 20. 11. 2021 z částky 6 185,57 Kč, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 134,31 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce kapitalizovaného úroku ve výši 3 743,65 Kč, v této části se žaloba zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 745,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 3 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 052 Kč ve výši 8,25 % ročně z částky 3 052 Kč od 20. 11. 2020, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Domáhal-li se žalobce částky 20 771,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 237,57 od 21. 5. 2020 do 19. 11. 2020 a od 20. 11. 2021 z částky 6 185,57 Kč, v této části se žaloba zamítá. III. Domáhal-li se žalobce kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 134,31 Kč, v této části se žaloba zamítá. IV. Domáhal-li se žalobce kapitalizovaného úroku ve výši 3 743,65 Kč, v této části se žaloba zamítá. V. Domáhal-li se žalobce úroku ve výši 15 % ročně z částky 8 745,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá. VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020 domáhala na žalované zaplacení částky 23 823,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 134,31 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 743,65 Kč, zákonným úrokem z prodlení z částky 9 237,57 od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % p.a., úroku 15 % p.a. z částky 8 745,53 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 9 500,80 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne 22. 10. 2016 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutý úvěr, úrok v pevné výši 1 444 Kč, paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru ve výši 6 000 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 078 Kč, úhradu za umožnění splácet v hotovosti ve výši 3 750 Kč.
3. Celkem tak měla žalovaná uhradit částku 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč nejpozději do 22. 12. 2017 Poslední splátka však byla ze strany žalované uhrazena dne 12. 3. 2018 ve výši 600 Kč.
4. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020. Žalovaná byla písemně k úhradě dluhu vyzývána doporučeně dopisem dne 5. 11. 2020.
5. Ve svém doplnění ze dne 27. 4. 2021 pak žalobkyně uvedla, že administrativním pochybením pracovníka při sepisu žaloby došlo v rámci skutkových tvrzení žaloby k zaměnění částek zůstatku na úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti. Na výši dluhu však toto nemělo vliv.
6. Na výzvu soudu žalobkyně podáním ze dne 27. 4. 2021 (č.l. 38-39) svou žalobu dále doplnila tak, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Dle žalobce žalovaná mj. uvedla, že pobírá starobní a vdovský důchod, výše jejího celkového měsíčního příjmu činí 12 545 Kč, měsíční výdaje 8 635 Kč, vyživovací povinnost vůči dalším osobám nemá. Původní věřitel dospěl po ověření předložených dokladů a tvrzení žalované k závěru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostačující.
7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště, což je ulice a číslo, obec. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10 ). Žaloba i předvolání k prvnímu jednání byly zaslány žalované na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i předvolání za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 23. 6. 2021 bez omluvy nedostavila a žalobce, resp. jeho právní zástupce byl řádně omluven (č.l. 54).
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. právnická osoba poskytla žalované dne 22. 10. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to na základě smlouvy o úvěru anonymizována dvě slova půjčka téhož dne (viz žádost o úvěr č.l. 40-42, smlouva o úvěru č.l. 15-16 spisu). Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 15 000 Kč a úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 3 750 Kč (celkem poplatky 12 272 Kč), a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč. Dle rozpisu plateb na č.l. 17 spisu pak žalovaná uhradila v období od 22. 10. 2016 do 12. 3. 2018 celkem 17 splátek ve výši 11 948 Kč.
10. právnická osoba postoupila pohledávku za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 18-27 spisu) s účinností ke dni 8. 7. 2020. Toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020 (č.l. 28).
11. Předžalobní výzva byla na adresu žalované odeslána dne 5. 11. 2020 doporučeně (č.l. 29-31).
12. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází žádný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitel řádně zjišťoval a posuzoval majetkové a osobní poměry žalované. Na výzvu soudu žalobce sdělil pouze zcela obecně, že původní věřitelka ověřovala příjmy a výdaje žalované na základě tvrzení žalované a jí předložených dokladů. Sám žalobce pak uvedl a doložil, že žalovaná v době uzavření smlouvy měla příjem 12 545 Kč, který byl tvořen starobním a vdovským důchodem. Bydlí v nájmu. Výdaje celkem činily 8 635 Kč, kdy v poznámce žádosti o úvěr byly uvedeny srážky ze mzdy„ exe“. Použitelný měsíční příjem činil 3 910 Kč. Z této částky pak měla hradit měsíčně 14 x 1 948 Kč, na život jí tak měsíčně mělo zůstat 1 962 Kč). Ani přes výzvu soudu žalobce však nedoložil, že by byla žalovaná lustrována v jakékoli evidencích dlužníků (např. příjmení, NRKI apod.).
13. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
14. Původní věřitelka společnost právnická osoba poskytla žalované dne 22. 10. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na základě smlouvy o úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit poskytnutý úvěr a zaplatit poplatky v celkové výši 12 272 Kč (úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 078 Kč a poplatek za inkaso v hotovosti ve výši 3 750 Kč), a to vše ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, nejpozději do 22. 12. 2017. Žalobce však neprokázal, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
15. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
16. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:
22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
23. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka nedostatečně ověřovala příjmy žalované, ani se blíže nezabývala jejími osobními a majetkovými poměry. Nebyly provedeny lustrace v elektronických evidencích stran bezdlužnosti žalované. Za podstatnou považuje soud skutečnost, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalované splácet úvěr. Z doložených příjmů a výdajů muselo být žalobci (právnímu předchůdci) zřejmé, že zde existuje reálná pravděpodobnost, že žalovaná bude v prodlení se splácením úvěru. Hodnocení příjmové stránky bylo nedostatečné a v souvislosti s neprovedením lustrace v registrech dlužníků vedlo k nesprávnému závěru o schopnosti splácet. Soud proto pokládal smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 85 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o.z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy o úvěru poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná částečně uhradila. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o.z., a žalovaná je povinna zbylé bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobce, které žalovaná nijak nezpochybnila, ohledně jejího plnění. Je třeba připomenout, že žalovaná má břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a v jaké výši dluh splatila. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 3 052 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zbylých poplatků, neboť poplatky nemohly být v neplatné smlouvě platně sjednány.
24. Žalobkyni byly přiznány úroky z prodlení z dlužné jistiny dle § 1970 o.z., a to ve výši stanovené vyhláškou č. 351/2013 Sb. , přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
25. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění č.l. 29-30 byla žalované odeslána doporučeně dne 5.11.2020, nejpozději třetím dnem se výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána, aby dluh uhradila do 19.11.2020. Pokud žalovaná v uvedené lhůtě dluh neuhradila, je v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , tedy ve výši 8,25 % ročně.
26. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , podle míry úspěchu ve věci.
27. Výrok o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci výše uvedenou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku má oporu v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , kde se uvádí, že uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost rozsudkem uložená splněna, lze ji vymáhat soudním výkonem rozhodnutí.