Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
8 C 110/2020-49
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Coufalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 640 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud žalobu pro částku 2 640 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 640 Kč od datum do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 684,94 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Soud žalobu pro částku 2 640 Kč se zákonným 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 2 640 Kč od [datum] do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 684,94 Kč, k rukám zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne datum, ve znění jeho doplnění ze dne datum, domáhá zaplacení částky 9 640 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Původní věřitel, společnost právnická osoba, registrační číslo anonymizováno číslo anonymizováno, DIČ: anonymizováno, uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný však svému závazku nedostál a peněžité prostředky nevrátil. K poskytnutí úvěru došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů (včetně telefonního čísla a e-mailové adresy), čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a po prověření úvěruschopnosti žalovaného mu byl zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy na výši úvěru 8 000 Kč se splatností dne datum. Úvěr byl žalovanému poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet (variabilní symbol bylo rodné číslo žalovaného). Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 640 Kč splatný v den splatnosti úvěru dne datum. Žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 1 000 Kč, přestože byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky upomínkami. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne datum. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum ze společnosti právnická osoba, na právnická osoba anonymizována dvě slova a tato pohledávku dále postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
2. Žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Z listin y nazvané prohlášení pro stávajícího klienta soud zjistil, že společnost právnická osoba, tímto poskytuje žalovanému (klientovi) úvěr ve výši 8 000 Kč, a to bankovním převodem na č. ú. bankovní účet. Za poskytnutí úvěru je sjednán poplatek ve výši 2 640 Kč, roční úroková sazba činí 401,50 %, RPSN činí 3 112,64 %, celková částka k úhradě 10 640 Kč, úvěr je splatný datum. Klient se zavazuje splatit veškeré dlužné částky v souvislosti s úvěrovou smlouvou na jeden ze tří bankovních účtů právnická osoba uvedený v této listin ě. Žalovaný je v této listin ě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu (bankovní účet).
4. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum soud zjistil, že dne datum z účtu společnosti právnická osoba, byla provedena platba ve výši 8 000 Kč za účet č. bankovní účet označený jako účet žalovaného. Ze sdělení právnická osoba, ze dne datum poté soud zjistil, že majitelem shora uvedeného účtu je žalovaný a dne datum byla na tento účet připsána platba ve výši 8 000 Kč z účtu původního věřitele.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že touto byla žalovaná pohledávka postoupena ze společnosti právnická osoba, reg. č. anonymizováno číslo, sídlem adresa, anonymizována čtyři slova číslo, země, na právnická osoba anonymizována dvě slova, reg. č. anonymizováno číslo anonymizováno, sídlem adresa, země, a tato následně žalovanou pohledávku postoupila na žalobkyni, a to smlouvou ze dne datum. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.
6. Předžalobní upomínkou ze dne datum, předanou k poštovní přepravě téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání.
7. Závazkový vztah, který vznikl mezi původním věřitelem, společností právnická osoba, a žalovaným, se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016.
8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
10. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobce splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy její solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
16. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že pohledávka za žalovaným byla platně postoupena na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Vztah mezi původním věřitelem a žalovaným byl vztahem, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Žalobkyně ani k výzvě soudu konkrétně nedotvrdila a nedoložila, že bylo vyhověno zákonným požadavkům dle zákona č. 145/2010 Sb. Povinností původního věřitele bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Existuje několik informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele, které jsou poskytovateli nebankovních úvěrů využívány k prověření úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 , čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila toliko o obecné tvrzení, jakým způsobem původní věřitel plnil svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru ničeho nedoložila. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovaného v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaný kterou konkrétní databází prošel, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaný dostatečně solventní. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Pokud žalobkyně není v tomto ohledu schopna splnit svoji povinnost uvést pro rozhodnutí významné skutečnosti (§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ), ani plnit důkazní povinnost (§ 101 odst. 1 písm. b) , § 120 o. s. ř. o. s. ř. ), neunesla v tomto procesní břemeno tvrzení ani důkazní. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit z této částky úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 o. z.). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 1 000 Kč. Soud tuto částku započetl na částku 8 000 Kč představující poskytnuté peněžité prostředky. Žalovanému tedy vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 7 000 Kč (poskytnuté peněžité prostředky ve výši 8 000 Kč – žalovaným uhrazená částka 1 000 Kč). S ohledem na shora uvedené je tedy žaloba důvodná pro vydání částky 7 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení včetně zákonného úroku z prodlení v sazbě, jak je požadována žalobkyní 8,05 % ročně. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 7 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji pro částku 2 640 Kč a pro 8,05% úrok z prodlení z této částky od datum do zaplacení zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 73 %, v rozsahu 27 % úspěšná nebyla. Žalobkyni přísluší náhrada v rozsahu 46 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 400 Kč dle položky 2 bod 1. písm. a) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 200 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3 × 100 Kč dle § 14b odst. 5 této vyhlášky, 21% náhrada za daň z přidané hodnoty 189 Kč; celkem 1 489 Kč. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 684,94 Kč (46 % z 1 489 Kč).
18. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).