Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 264/2020-58

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

insolvenční správce dlužníka jméno příjmení, narozeného dne 3. 7. 1990, IČO

bytem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 299 000 Kč

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 156 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 143 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 156 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, se zamítá. II. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 143 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky 299 000 Kč s odůvodněním, že tato se zavázala v darovací smlouvě přispívat po dobu pěti let od vydání rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníka jméno příjmení na oddlužení měsíčně částkou 13 000 Kč. Tuto povinnost však nesplnila za období od 1. 1. 2019 do 30. 11. 2020, což představuje právě částku 299 000 Kč (23 x 13 000 Kč).

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že za ní přišel manžel s právníkem, aby podepsala darovací smlouvu, protože je to nezbytné pro jeho oddlužení. Podepsat jí nechtěla, neboť věděla, že nemá peníze, ale bylo jí řečeno, že je to jen formalita. Chtěla manželovi pomoci, tento jí řekl, že kdyby bylo třeba něco platit, bude to platit on sám, a proto, i když darovací smlouvu vážně nemyslela, tuto podepsala.

3. Podle , (dále jen obč. zák.), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle obč. zák. se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle obč. zák. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Podle , (dále jen ), ve znění účinném do 31. 5. 2019, není-li dále stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se nevyžaduje. Jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

4. Soud má v dané věci za prokázané z žalobcem předložené smlouvy o daru (číslo listu, dále jen č. l., 51), a bylo to mezi účastníky i nesporné, že mezi dlužníkem jméno příjmení (dále jen dlužník) a žalovanou došlo k uzavření písemné smlouvy o daru, která je datovaná dnem 6. 6. 2018 (dále jen darovací smlouva). Podpis žalované jako dárce je úředně ověřen a na straně obdarovaného je uveden a podepsán dlužník. Podle darovací smlouvy se žalovaná dohodla s dlužníkem, že bude po dobu pěti let od vydání rozhodnutí o oddlužení přispívat na oddlužení měsíčně částkou 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník již dne 26. 9. 2019 před insolvenčním soudem výslovně prohlásil, že darovací smlouva,,byla sepsána tehdy jeho právníkem a on celou dobu k situaci přistupoval tak, že by ji stejně hradil on,“ jak je prokázáno protokolem o jednání z uvedeného dne (č. l. 38 spisu), musel se soud zabývat tím, zda byly při uzavření darovací smlouvy splněny podmínky, které zákon klade na řádné právní jednání, neboť tyto musí být splněny u darovací smlouvy stejně jako u každého jiného právního jednání. Pokud by totiž bylo v řízení prokázáno tvrzení žalované, že její vůle ve skutečnosti nebyla při uzavření darovací smlouvy plnit dar do majetkové podstaty, jak se zavázala, jednalo by se o simulované právní jednání, tedy o jednání nicotné. Nicotnost přitom působí ze zákona (ex lege) a soud k ní přihlíží i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti (ex officio) - viz příjmení, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1984. Jednalo by se o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží, přestože by splňovalo veškeré formální náležitosti řádného právního jednání, v daném případě darovací smlouvy.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že v dané věci byla darovací smlouva právě takovým simulovaným právním jednáním. Z výslechu svědka jméno příjmení, který vypovídal po poučení podle , má soud za prokázané, že žalovaná je jeho manželkou a při uzavření darovací smlouvy jí bylo sděleno, že jde jen o formalitu. Nemyslel si, že by žalovaná reálně do majetkové podstaty platila ze svých příjmů částku 13 000 Kč měsíčně, neboť tyto měla nízké; jeho představa byla taková, že by tyto peníze do domácnosti přinesl on a pak by je manželka poslala na účet. Takto sdělil i své manželce (č. l. 55 p. v.). Jeho výpověď soud považuje za věrohodnou, neboť je plně v souladu s jeho výpovědí před insolvenčním soudem ze dne 26. 9. 2019 (č. l. 38), kdy svědek nemohl vědět, že dojde k zahájení nyní vedeného řízení (žaloba došla soudu dne 2. 12. 2020) a tedy nemohl tehdy vypovídat účelově ve snaze odvrátit povinnost žalované, které se domáhá žalobce až v nyní probíhajícím řízení. Pokud dlužník opakovaně před soudem uváděl, že ve skutečnosti předpokládal, že by peníze do majetkové podstaty neplnila dle darovací smlouvy ze svého příjmu žalovaná, ale plnil by je ze svých příjmů on sám, je logické, že to samé sdělil i žalované. Soud proto považuje výpověď žalované v tomto směru za věrohodnou, neboť shodně uvedla, že dlužník jí sdělil, že pokud bude třeba, bude dle darovací smlouvy platit do majetkové podstaty on sám. Žalovaná (po řádném poučení) se své výpovědi shodla s dlužníkem též v tom, že jí bylo řečeno, že se jedná o pouhou formalitu a tak ona sama vážnou (skutečnou) vůli platit do majetkové podstaty částku 13 000 Kč měsíčně při uzavření darovací smlouvy neměla (č. l. 55). V té době a ani dosud neměla a nemá dostatek peněz, aby mohla takto vysokou částku darovat každý měsíc (tamtéž). Lehkovážný přístup dlužníka k uzavření darovací smlouvy, jaký plyne z výše uvedených okolností, se ostatně projevuje v celém insolvenčním řízení, kdy právě pro neplnění podmínek oddlužení bylo schválené oddlužení zrušeno a na majetek dlužníka prohlášen konkurz, neboť dlužník na výzvy žalobce nijak nereagoval a i podle žalobce jeho jednání vykazuje znaky nekalého záměru (č. l. 39). Pro neplnění povinností dlužníkem pak byl insolvenčním soudem dán podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení z důvodu prověření, zda dlužník svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu (č. l. 40). Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplývá, že i když předmětná darovací smlouva vykazuje na první pohled veškeré náležitosti řádné darovací smlouvy, a to včetně ověření podpisu dárce v souladu s tehdy platným výše citovaným , ve skutečnosti zcela chyběla vůle obou jednajících osob – dárkyně a obdarovaného - takovéto právní jednání učinit. Ze samotného obsahu darovací smlouvy toto zjistitelné není, jelikož se strany právního jednání úmyslně snažily vzbudit dojem, že zde vůle k plnění dle darovací smlouvy je, ačkoli taková ve skutečnosti nebyla. Celá darovací smlouva byla uzavřena jenom proto, aby u třetích osob (konkrétně pracovníků insolvenčního soudu) vzbudila přesvědčení, že právě takové právní jednání, které bylo simulováno, bylo reálné, ačkoli tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jsou tak naplněny veškeré znaky toho, že se jednalo o právní jednání nicotné, tedy neexistující, což má za důsledek, že se k němu nepřihlíží. Vysvětlení účastníků smlouvy, co bylo počátkem a důvodem tohoto jednání, je zcela pochopitelné a logické. Žalovaná se jako manželka dlužníka snažila manželovi pomoci splnit podmínky pro povolení oddlužení. I když v průběhu řízení též uvedla, že kdyby později získala výhodnější práci s dostatečnými příjmy, tak by podle darovací smlouvy plnila, nic to nemění na skutečnosti, že v okamžiku uzavření darovací smlouvy bylo oběma jejím účastníkům zřejmé, že podle ní plněno nebude, což opravdu nebylo - podle darovací smlouvy dosud do majetkové podstaty žalovaná vůbec nic nezaplatila. Je tedy možné shrnout, že darovací smlouva trpí vadou nedostatku vážné vůle při jejím uzavření podle této darovaní smlouvy reálně plnit a jednalo se tedy o simulované právní jednání. Vzhledem k tomuto právnímu závěru o nicotnosti darovací smlouvy nelze než uzavřít, že darovací smlouva byla jen zdánlivým právním jednáním, ke kterému nelze přihlížet, a proto žalobci, který spravuje majetkovou podstatu dlužníka, z něj nemůže vyplynout žádné právo vůči žalované a tak nezbylo, než jeho žalobu zamítnout.

6. Soud současně zastavil řízení v části, ve které vzal žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to v souladu s  , 4

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce, i zcela úspěšná žalovaná, se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.

8. Pro úplnost je třeba doplnit ohledně poplatkové povinnosti, že žalobce byl od placení soudních poplatků ze zákona zcela osvobozen ( o soudních poplatcích, dále jen příjmení), a pak tedy obecně přechází poplatková povinnost podle SOP na žalovaného. Je tomu však pouze v případě, pokud soud návrhu takového žalobce vyhoví a výše poplatků se určuje podle konkrétního výsledku řízení. Protože v dané věci soud návrh žalobce v části zamítl a v části bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem, nebylo žalobě v žádné části vyhověno a žalované tedy nevznikla povinnost zaplatit soudu jakýkoli poplatek.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.