Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 168/2021-19

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 148 939,26 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se pro částku 11 165,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 148 939,26 Kč od datum do datum a z částky 144 050,80 Kč od datum do datum zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 137 774,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 137 774,25 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Řízení se pro částku 11 165,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 148 939,26 Kč od [datum] do [datum] a z částky 144 050,80 Kč od [datum] do [datum] zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 137 774,25 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 137 774,25 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ve výši 148.939,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. Uplatněný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že se žalovaným dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo z jejíhož titulu mu poskytla žalovanému částku 400 000 Kč, kterou žalovaný měl i s úroky vrátit ve splátkách. Žalovaný řádně a včas poskytnuté plnění nesplácel a žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný s tím, že žalovaný na jistině zůstal dlužen částku 148.939,26 Kč s jejímž zaplacením se dostal do prodlení datum.

2. Žalobkyně podáními ze dne datum a datum vzala žalobu z části zpět co do částky 11 165,01 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky 148 939,26 Kč od datum do datum a z částky 144 050,80 Kč od datum do datum, a to s odůvodněním, že žalovaný po podání žaloby uhradil celkem částku 15.000 Kč, kterou započetla z části na jistinu a z části na úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpětvzetí provedla před zahájením jednání ve věci samé, soud, s odkazem na , řízení o uplatněném nároku v rozsahu navrhovaného zpětvzetí zastavil (výrok I.).

3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že žalobkyni již uhradil více než 500.000 Kč a namítal, že žalobkyně řádně nezkoumala jeho schopnost úvěr řádně splácet.

4. Ze smlouvy o úvěru – konsolidace půjček ze dne datum má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a bylo písemně dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 400.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit i s úroky ve splátkách. Úvěr byl co do částky 270.000 Kč poskytnut za účelem konsolidace úvěrů. Součástí smlouvy byly i všeobecné produktové a základní produktové podmínky a sazebník.

5. Z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný datum načerpal žalovaný z poskytnutého úvěru celkem částku 400 000 Kč, a to částku ve výši 264.761,03 Kč na úhradu dřívějších úvěrů u žalobkyně a částku 135.238,97 Kč převodem na běžný účet.

6. Z výpisu z běžného účtu a z výpisu z úvěrového účtu ve spojení s tvrzeními žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný postupně žalobkyni uhradil částku přesahující 400.000 Kč.

7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum má soud za prokázané, že bylo žalovanému odesláno oznámení o prohlášení úvěru za splatný.

8. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum má soud za prokázané, že byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k úhradě.

9. Ze žádosti o úvěr ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je rozvedený, má pracovní poměr na dobu neurčitou, střední vzdělání, bydlí ve vlastním domě/bytě, má průměrný čistý měsíční příjem za poslední tři měsíce ve výši 19.482 Kč. Příjem domácnosti uvedl ve výši 35.000 Kč a zdroj příjmů 1. Nezbytné měsíční náklady vyčíslil na částku 0 Kč, srážky ze mzdy uvedl ve výši 0 Kč, jiné měsíční splátky také uvedl ve výši 0 Kč, počet vyživovaných osob 0. Jeho závazky z jiných úvěrů u žalobkyně přitom činily částku 269.792,50 Kč a splátky činily 5.358,05 Kč měsíčně.

10. Z čestného prohlášení o zasílání mzdy má soud za prokázané, že průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil částku 19.482 Kč.

11. Po provedeném dokazování nemá soud za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně řádně zjistila příjem žalovaného, který byl ověřen potvrzením zaměstnavatele žalovaného, ovšem žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování nezbytných výdajů žalovaného. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl nulové částky u veškerých výdajů. Žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání, které se konalo dne datum, sama se tak vzdala možnosti být soudem poučena podle ust. o potřebě navrhnout k tomuto tvrzení důkazy a o následcích nesplnění této povinnosti.

12. Dle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

13. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud dále k závěru, že mezi žalovaným jako vydlužitelem a žalobkyní jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o úvěru. Současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí číslo a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008 číslo, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

17. V projednávané věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když spolehlivě nezjistila, zda žalovaný bude schopen dostát svým závazkům, tj. poskytnutý úvěr řádně splácet. Žalobkyně jednak neprokázala, že si opatřila informace od žalovaného, a dále ani netvrdila, že při posuzování majetkových poměrů žalovaného provedl jeho lustraci v příslušných registrech dlužníků. Žalobkyně pouze ověřila příjem žalovaného, avšak žádným způsobem nezjistila nezbytné výdaje žalovaného, například na bydlením. Žalovaný uvedl nulové výdaje, přitom žalobkyně věděla, že již splácí jiné úvěry (celkově měsíčně splácel částku cca 5.500 Kč). Žalobkyně tak měla jednoznačné zjištění, že informace žalovaného v žádosti o úvěr ohledně splátek jednotlivých úvěrů není pravdivá, přesto nijak dále neověřovala, zda jsou pravdivé i další informace, které jí žalovaný poskytl. Zároveň je třeba upozornit na to, že příjem žalovaného nebyl příliš vysoký, přičemž již splácel více než 5.000 Kč. Jelikož nebyly zjištěny ani nezbytné výdaje žalovaného a zároveň žalobkyně zjistila, že žalovaný ze svých příjmů vynakládá více než třetinu na splátky jiných úvěrů. Na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalovaného sjednaný úvěr splácet bez důvodných pochybností. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, ani povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru na základě porovnání příjmů a výdajů. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Poskytnutí úvěru tak v daném případě nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřené mezi žalovaným a žalobkyní ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

18. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 400.000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí ve smyslu citovaného ustanovení právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaný již žalobkyni z titulu smlouvy o úvěru ze dne datum zaplatil částku přesahující poskytnutou jistinu, nezůstal žalobkyni nic dlužen a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

19. Právo na náhradu nákladů řízení by měl podle ustanovení žalovaný, neboť byl ve věci zcela úspěšný, avšak tento se tohoto práva výslovně vzdal. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.