Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 397/2020-16

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 31 187,47 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 514 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 %

ročně z částky 22 514 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do zaplacení částky 8 673,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 433,73 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 29 350,27 Kč od 25.11.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 831,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 187,47 Kč od 25.11.2020 do 30.4.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 673,47 Kč od 1.5.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 137,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 514 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 514 Kč od 1.5.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 8 673,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 433,73 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z částky 29 350,27 Kč od 25.11.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 831,81 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 31 187,47 Kč od 25.11.2020 do 30.4.2021, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 673,47 Kč od 1.5.2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 137,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 31 187,47 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru číslo, (dále jen„ smlouva o úvěru“), uzavřené dne 21. 5. 2019 se žalovanou. Před uzavřením smlouvy o úvěru byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované posouzením jejího kreditního skóre a kontrolou žalované v externích registrech (SOLUS a NRKI). Úvěr ve výši 30 000 Kč měl být žalovanou splácen v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátek, proto byl úvěr zesplatněn ke dni 15.7.2020. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila 7 486 Kč. Přes upomínku zástupce žalobkyně žalovaná dluh nezaplatila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Dle ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:

Ze smlouvy o úvěru ze dne 21.5.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s roční úrokovou sazbou 29,88 % ročně. Žalovaná se zavázala žalobkyni tyto prostředky vrátit v měsíčních splátkách 915 Kč.

Z výpisu z čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 5. 6. 2019 bankovním převodem částku 30 000 Kč a uhradila splátkami celkem částku 7 486 Kč.

Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru ve výši 35 449,63 Kč do 14 dnů od sepsání této výzvy.

Z předžalobní výzvy zástupce žalobkyně ze dne 10. 9. 2020 a podacího archu české pošty soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě jejích dlužných závazků v celkové výši 37 122,29 Kč, výzva byla podána na poště dne 11.9.2020.

5. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav:

Dne 21. 5. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 915 Kč. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované poskytnutý úvěr splatit na základě jejího kreditního skóre a kontrolou žalované v externích registrech (SOLUS a NRKI). Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že žalovaná je svobodná, na mateřské, pobírá měsíčně částka, příjem ostatních členů domácnosti činí částka, k těmto skutečnostem však žalobkyně nepředložila žádné relevantní důkazy. Žalovaná na poskytnutý úvěr žalobkyni uhradila částku 7 486 Kč. Přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne 10. 9. 2020 žalovaná dluh ze smlouvy o úvěru nezaplatila.

6. Dle , , účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalovaná ve vztahu k žalobkyni vystupovala jako spotřebitel, jelikož nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč převodem na účet a žalovaná je částečně splatila, když žalobkyni uhradila částku ve výši 7 486 Kč. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy o úvěru dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění ve výši 22 514 Kč musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

15. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nebo ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co žalobkyni poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.

16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na její účet částku ve výši 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalované vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) ve výši 22 514 Kč po započtění úhrady žalované ve výši 7 486 Kč, které je povinna podle o.z. vydat, proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 22 514 Kč. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v  určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalované jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, která byla žalované doručena dne 29.4.2021. Následující den tak mohla žalovaná svůj závazek splnit. Když tak neučinila, dostala se následující den, tj. 1. 5. 2021, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu o.z. právo požadovat po žalované úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 22 514 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 514 Kč od 1.5.2021 do zaplacení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.

17. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 137,04 Kč, přičemž tato částka představuje 4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 52 % a úspěchu žalované v rozsahu 48 %, kdy žalobkyně byla úspěšná co do částky 24 465,57 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná co do částky 23 033,06 Kč včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Tyto náklady řízení v celkové výši 3 426 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 248 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 500 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč 4% z částky 3 426 Kč pak činí 137,04 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle povinna zaplatit zástupci žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).