Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
15 C 196/2021-11
Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Hendrichovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 10.196,94 Kč / úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku ve výši 10 196,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 389,92 Kč s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 10 196,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 10 196,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 7.479,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit částku ve výši 10 196,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 389,92 Kč s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 10 196,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 10 196,94 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení v částce 7.479,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.196,94 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru., na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne žalovanému poskytl částku 10.196,94 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:
- zákonného úroku z prodlení z částky 10.196,94 Kč
- smluvního úroku ve výši 21,99 z částky 10.196,94 Kč
2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních produktech, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí Smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky příjmení, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku. Ve Smlouvě se příjmení zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. bankovní účet a poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, na základě kterého mohl žalovaný čerpat finanční prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu 7.000 Kč. Žalovaný svou povinnost nesplnil, když překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel řádně a včas. Z tohoto důvodu převedla dne datum příjmení nepovolený debet ve výši 10.196,94 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. bankovní účet, přičemž nepovolený debet měl žalovaný uhradit v pravidelných splátkách, což však rovněž nesplnil, a proto příjmení ke dni datum úvěr zesplatnila. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.
5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku ) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu ve výši 10.196,94 Kč, který měl žalovaný uhradit v pravidelných splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku .
9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku ), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).
10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku , která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady číslo ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku . Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku , ale i směrnici Rady číslo s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.
11. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku .
12. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku ) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ).
13. Sjednaný smluvní úrok ve výši 21,99 % z částky 10.196,94 Kč je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.
14. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.
15. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.479,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10.196,94 Kč sestávající z částky 1.540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.540 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1.540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.520 Kč ve výši 1.159,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Karlových Varech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.