Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
58 C 142/2021-31
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Adamem Urbańczykem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 686 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 8 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 686 Kč od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 600 Kč od datum do zaplacení se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 086 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 8 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 686 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 600 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 086 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 086 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 686 Kč s odůvodněním, že žalovaná s ní uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla datum na účet č. bankovní účet částku ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 10 600 Kč (jistinu a poplatek ve výši 2 600 Kč) do datum Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě odesláním specifického příjmení kódu a potvrzením, že žalovaná souhlasí s textem smlouvy i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Žalovaná čerpal zápůjčku bezhotovostně převodem na svůj účet. Žalovaná zápůjčku nesplatila v termínu splatnosti ani později, do podání žaloby zaplatila žalobkyni částku 6 914 Kč. Žalobkyni vznikl nárok na zaplacení jistiny zápůjčky, sjednaného poplatku, náhrady nákladů vymáhání a sjednané smluvní pokuty, přičemž částečná platba žalované byla použita na úhradu smluvní pokuty, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a částečně poplatku za poskytnutí zápůjčky. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 686 Kč. Dále žalobkyně nárokuje ještě zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí od datum do zaplacení.
2. K jednání nařízenému ve věci se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast u jednání neomluvil a ani jinak se ve věci nevyjádřil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním:
4. Ze Smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil smluvní ujednání tak, jak byla tvrzena v žalobě, přičemž tyto zde nebude pro nadbytečnost opakovat, když obsah smlouvy nebyl v rámci řízení nijak zpochybněn. Dále soud ze smlouvy zjistil, že žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, aniž by z nějakého ustanovení vyplývalo, že je podnikatelem a jedná v rámci své podnikatelské činnosti.
5. Z výpisu z účtu žalobkyně za den datum soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její účet celkem částku 8 000 Kč dne datum.
6. Z předžalobní výzvy ze dne datum vč. poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky. Tato výzva byla žalované odeslána dne datum.
7. Z výplatních pásek žalované soud zjistil, že žalovaná dosáhla čisté mzdy u právnická osoba obec ve výši za anonymizováno rok ve výši 15 361 Kč a v anonymizováno rok ve výši 18 746 Kč.
8. Z výpisu exekucí soud zjistil dále, že žalovaná dle žalobkyně neměla mít vedeno ke dni datum proti sobě žádné exekuční řízení. Ze skutečností soudu známých z úřední činnosti soud dospěl k závěru, že dané vyhledávání uskutečněné žalobkyní je přinejmenším nevěrohodné, když proti žalované byly vedeny minimálně u zdejšího soudu 3 exekuční řízení, a to v letech rok, rok a rok.
9. Soud z provedeného dokazování dále nezjistil nic o výdajích žalované, počtu osob v její domácnosti, kterým je povinna výživou, měsíčních výdajích na provoz domácnosti, nájemné apod. Dále soud nezjistil z provedeného dokazování nic o pracovním poměru žalované, tedy zda pracovala v anonymizováno a anonymizováno na základě dohody o provedení práce, dohody o pracovní činnosti či pracovní smlouvy, a to na dobu určitou či neurčitou.
10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobkyní a žalovanou podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně.
11. Jak se podává ze skutkového závěru soudu, tak zatímco žalobkyně uzavírala smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ z.s.ú.“). Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z.s.ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem svého Krajského soudu v Ostravě, že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. března 2018, sp. zn. 8 Co 47/2018, ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
12. Žalobkyně na prokazování prověřování schopnosti splácet úvěr před uzavřením smlouvy povšechně rezignovala, když prověřila toliko příjem žalované za dva měsíce a vůbec neprověřovala její pravidelné výdaje a další závazky. Výdajové stránka ekonomického stavu žalované je pak pro posouzení schopnosti splácet úvěr stejně podstatná, jako stránka příjmová. U příjmu žalované dále nebylo nijak ověřeno, zda žalovaná je schopna tohoto příjmu dosahovat pravidelně. Nadto žalobkyně vyšla ze zjištění, že proti žalované není vedeno žádné exekuční řízení, ovšem soudu je z úřední činnosti známo, že v letech rok – rok byly proti žalované vedeno celkem 3 exekuční řízení, kdy byl vymáháním pohledávek pověřen exekutor.
13. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro rozpor s § 86 a 87 z.s.ú. Jedná se přitom o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží i bez návrhu, neboť se jedná o rozpor se zákonným ustanovením, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, které je s ním v rozporu. Byl by popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z komunitárního práva nezastupitelný význam. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo).
14. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy podle § 2991 a § 2993 o.z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly, což v projednávané věci znamená povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnutou částku 8 000 Kč. Soud proto žalovanou zavázal k zaplacení částky 1 086 Kč, když v rozsahu částky 6 914 Kč již tuto svou povinnost dříve splnila. Zároveň soud dle § 1970 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení z částky 1 086 Kč. Soud vzal za prokázané, že první výzvou k plnění odeslanou žalované byla předžalobní výzva odeslaná dne datum. Dle § 573 o.z. se odeslané psaní považuje za doručené třetím pracovním dnem po jeho odeslání, což v daném případě činí datum. Žalované musí být v souvislosti s výzvou poskytnuta lhůta k plnění nejméně jeden den a tedy od datum je žalovaná v prodlení s placením. Výši úroků z prodlení soud stanovil dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení žalované. Ve zbytku soud žalobu zamítl, když ostatní žalobní nároky včetně příslušenství vyplývaly ze smlouvy, kterou soud shledal absolutně neplatnou a ze které tedy žalované žádné povinnosti nevznikly.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení žalobkyně požadovala včetně nákladů vymáhání a smluvní pokuty částku ve výši 9 686 Kč. Úspěšná byla toliko v rozsahu 1 086 Kč. Lze uzavřít, že žalobkyně byla převážně neúspěšná a nemá tedy na náhradu nákladů řízení právo. Soud proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když žalovaná byla v řízení zcela pasivní.
16. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.