Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 56/2021-26
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Jolanou Stonawskou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 2 898 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 698 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do požadované částky 200 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 280,54 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 698 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 698 Kč od 29. 9. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do požadované částky 200 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 280,54 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 2 898 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného pojistného za období
od 31. 5. 2019 do 27. 9. 2019 vyplývající z pojistné smlouvy číslo.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne 31. 5. 2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo sdružené pojištění vozidla, značka automobilu anonymizováno 1,4 16V příjmení jméno, registrační značka Součástí smlouvy byly též anonymizováno obchodní podmínky pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a Sazebník administrativních poplatků. Žalovaný se ve smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 686 Kč splatné měsíčně vždy k 31. dni každého měsíce roku (roční pojistné tedy činilo 8 232 Kč). Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne 31. 5. 2019, a to ani přes výzvu žalobkyně ze dne 7. 8. 2019 obsahující poučení, že neuhradí-li žalovaný dlužné pojistné nejpozději do 27. 9. 2019, pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty zanikne. Žalobkyně evidovala zánik pojištění žalovaného ode dne 28. 9. 2019 pro neplacení pojistného. Žalovaný neuhradil dlužné pojistné, které žalobkyně vyčíslila jako poměrnou část pojistného na pojistné období od 31. 5. 2019 do 27. 9. 2019, ve výši 2 698 Kč, ani přes předžalobní upomínku žalobkyně, která se dostala do sféry jeho dispozice.
5. Soud nemá důvodu pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
6. Soud věc po právní stránce posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení s § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
7. V projednávané věci uzavřela žalobkyně coby pojistitel s žalovaným coby pojistníkem dne
31. 5. 2019 smlouvu o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (o povinném ručení) na dobu neurčitou podle § 3 zákona. Žalovaný nesplnil svoji povinnost hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se smlouvou zavázal, když nezaplatil pojistné splatné
dne 31. 5. 2019, přičemž dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 7. 8. 2019 v souladu s § 12 odst. 1 písm. e) zákona k zaplacení dlužného pojistného
do 27. 9. 2019 a poučila jej o zániku pojištění dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného. Žalovaný však dlužné pojistné neuhradil, proto pojištění ze zákona zaniklo dne 27. 9. 2019. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku žalobkyně ze dne 24. 3. 2020, která se dostala do sféry jeho dispozice.
8. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona má žalobkyně právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tj. do 30. 9. 2019, požadovala však pojistné dlužné jen
do 27. 9. 2019 ve výši 2 698 Kč, jehož splatnost nastala dle smluvních ujednání zčásti dnem
31. 5. 2019 ve výši 686 Kč, dnem 31. 6. 2019 ve výši 686 Kč a dnem 31. 7. 2019 ve výši 686 Kč a poměrnou částí pojistného za pojistné období od 31. 8. 2019 do 27. 9. 2019 ve výši 640 Kč. Soud je proto žalobkyni výrokem I. přiznal, spolu s jí požadovaným zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne 29. 9. 2019 do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu co do částky 200 Kč představující náklady za upomínání. Z pojistné smlouvy povinnost žalovaného hradit žalobkyni tyto náklady v žalované výši nevyplývá a smlouva neodkazuje ani na ceník či sazebník. Pokud by pojistná smlouva obsahovala ujednání o povinnosti spotřebitele (tj. žalovaného) hradit paušální náklady na zaslání písemné upomínky v případě porušení jeho povinnosti, když poskytovatel (tj. žalobkyně) žádnou takovou povinnost v případě porušení jeho povinností nemá, takové ujednání by zakládalo významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to k újmě spotřebitele – žalovaného, což by vedlo k tomu, že se k takovému ujednání jakožto k ujednání nepřiměřenému podle § 1813 a § 1815 o. z. nepřihlíželo (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, Cpjn 200/2013 ).
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení úspěšná v jeho 93 %, vůči žalovanému právo na náhradu 86 % nákladů řízení (od úspěchu žalobkyně se odečte úspěch žalovaného), tj. v částce 1 280,54 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 898 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách,
může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí (exekuce).