Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
15 C 82/2021-25
Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Flanderkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 4 025 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 025 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 025 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 025 Kč od 29. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 025 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 7. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a žalobou se domáhala úhrady tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že motocykl se zdvihovým objemem válců motoru nad 500 cm3, registrační značka VIN: anonymizováno, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno (dále pouze„ vozidlo“) je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby provozovatel, neměl od 24. 11. 2018 do dne 21. 4. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena zákonem. Vozidlo tak bylo nepojištěno 149 dní a žalovaný tímto jednáním porušil zákonnou povinnost vozidlo pojistit. Žalovanému odeslala žalobkyně výzvu dne 13. 6. 2019, což je podmínkou pro uplatnění nároku. Žalobkyni vznikl nárok na příspěvek, jehož výše se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Splatnost příspěvku nastala dne 28. 7. 2019. Žalovaná částka představuje příspěvek ve výši 3 725 Kč (zákonná denní sazba 25 Kč vynásobená počtem dní, tj. 149) a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v plném rozsahu zamítnuta. Na svoji obranu uvedl, že je skutečně vlastníkem vozidla, do dnešního dne k němu nemá sjednáno pojištění. Uvedl ale, že je tomu tak proto, že vozidlo nemá od 25. 10. 2018 platnou technickou prohlídku a podle zákona o provozu na pozemních komunikacích tudíž není způsobilé k provozu, čehož si je pravděpodobně vědoma i žalobkyně. Žalovaný se chová jako zákona dbalý občan a vozidlo neprovozuje, když nikdo opak neprokázal, a takové vozidlo je uskladněno v garáži nebo v nepojízdném stavu. Je si vědom povinnosti uložit v takovém případě registrační značky do depositu, ale považoval to za nadbytečné, když je nesporné, že vozidlo není provozováno. Žalovaný dále prezentoval, že povinnosti kladené státem na občana jsou z jeho pohledu neúnosné, snaha žalobkyně vydobýt prostředky za prokazatelně neprovozované vozidlo se mu její jako protichůdná a nad rámec slušnosti, když vozidlo, které pouze stojí v garáži, nikomu na pozemní komunikaci nemůže způsobit jakoukoli újmu.
3. Žalobkyně k procesní obraně žalovaného uvedla, že námitka faktického neprovozování vozidla není pro vymáhání příspěvku do garančního fondu relevantní, neboť od novelizace zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinné od 1. 1. 2018, musí mít pojištění odpovědnosti sjednáno každé vozidlo zapsané v registru silničních vozidel s výjimkou doby, kdy by bylo vozidlo zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, zaniklé nebo odcizené, rozhodující je tedy již jen stav zapsaný v registru. Důvodová zpráva k této novele podávala, že jejím cílem bylo dosáhnout jednoznačné a přehledné právní úpravy, z níž bude nepochybné, kdy musí být povinnost pojištění odpovědnosti splněna, když je záměr, aby ohledně vozidel registrovaných byla povinnost jejich pojištění splněna po celou dobu jejich registrace. Právní úprava umožňuje jednoduchým úkonem dosáhnout vyřazení vozidla z provozu, čímž povinnost pojištění odpovědnosti odpadne. Žalovaný přitom netvrdí ani neprokazuje, že by vozidlo bylo v předmětném období zapsáno v registru silničních vozidel jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu, zaniklé nebo odcizené, žalobkyně navíc poukázala na to, že stav, že vozidlo nemá platnou technickou kontrolu, nelze nutně slučovat s faktickou technickou nezpůsobilostí vozidla k provozu, kdy i takovéto vozidlo může být na pozemních komunikacích fakticky provozováno (na což reaguje stanovení povinnosti hradit příspěvek do garančního fondu). Žalobkyně tak nemůže přisvědčit ani tvrzení žalovaného o tom, že by existence vymáhaného nároku a jeho uplatnění mělo být v rozporu s dobrými mravy.
4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. ”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.
5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 13. 6. 2019 žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 4 025 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z informací, které měla žalobkyně k dispozici od předchozího pojistitele, zjistila, že žalovaný je vlastník nebo provozovatel výše specifikovaného vozidla, a k tomuto vozidlu nebylo v období od 24. 11. 2018 do dne 21. 4. 2019 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tzv. povinné ručení. Denní sazba příspěvku činila podle daného typu vozidla 25 Kč (× 149 dní = celková výše příspěvku 3 725 Kč), náklady uplatnění činily 300 Kč. Výzva byla žalovanému doručena dne 28. 6. 2020. Splatnost příspěvku a nákladů byla stanovena ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy, tj. v tomto případě do dne 28. 7. 2020. Výzva rovněž mj. obsahovala poučení o možnosti doložit okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek. Žalovanému byla rovněž zaslána předžalobní výzva k plnění.
6. Co se týče procesní obrany žalovaného, tento sice tvrdil, že vozidlo, které je v jeho vlastnictví, nemá technickou prohlídku, z čehož žalovaný dovozoval, že není způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, v tomto směru ale soud musel přisvědčit hodnocení žalobkyně, že samotná skutečnost, že vozidlo nemá platnou technickou prohlídku, není okolností, která by vlastníka vozidla zbavovala povinnosti vozidlo pojistit. Sám žalovaný uvedl, že si je vědom zákonné povinnosti uložit registrační značky v případě neprovozování vozidla do depozitu (a lze konstatovat, že pokud by toto učinil, tak by povinností hradit příspěvek do garančního fondu stižen nebyl), soud tak v tvrzení žalovaného nemohl shledat tvrzení takových skutečností, které by jej eventuálně mohly povinnosti k úhradě příspěvku do garančního fondu zbavit. Nadto nutno poukázat, že absence platné technické prohlídky u vozidla sama o sobě neznamená, že by vozidlo bylo reálně nezpůsobilé k provozu (a to i na pozemních komunikacích) a že by z této skutečnosti bylo možné dovozovat, že takové vozidlo nemůže být vůbec na pozemních komunikacích provozováno.
7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná (dále jen„ pozemní komunikace“), provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. Podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři (název žalobkyně) příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 ; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 15 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel (pojišťovna, která je podle zvláštního právního předpisu oprávněna provozovat na území České republiky pojištění odpovědnosti), sděluje Kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do 1 měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2 , a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle § 2 odst. 1 písm. d) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. , denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se stanoví pro motocykl se zdvihovým objemem válců motoru nad 500 cm3 ve výši 25 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle § 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla činí 300 Kč. Podle § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla povinnost zaplatit příspěvek a náklady Kanceláře podle odstavce 4 zaniká, pokud Kancelář do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Kancelář prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů Kanceláře, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit Kanceláři okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti Kanceláře uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů Kanceláře u soudu.
8. Po právní stránce byl v souladu s výše citovanými ustanoveními žalovaný jako vlastník (provozovatel) tuzemského vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vyzván k úhradě příspěvku za každý den porušení povinnosti plynoucí z § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které v souladu s účinnou právní úpravou řádně, včetně jejich výše, vyúčtovala. Na základě zjištěného skutkového stavu má soud za to, že výzva žalobkyně k úhradě příspěvku, obsahovala veškeré zákonem předepsané náležitosti, avšak žalovaný ani po jejím doručení příspěvek a náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, neuhradil. Žalovaný nesporoval doručení výzvy k úhradě příspěvku a nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ani netvrdil ani neprokázal, že by dlužné částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti, tj. že např. existovaly okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek; žalovaným tvrzená skutečnost, že vozidlo nemělo v předmětné době platnou technickou prohlídku, takovou okolností není. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu výše specifikovaného příspěvku, stejně tak nárok nákladů na jeho uplatnění, za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit.
9. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požadovala výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 025 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
11. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Nebude-li plněno, co ukládá vykonatelné rozhodnutí, lze se domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí či exekuce.