Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
35 C 260/2021-24
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Viktorem Smolíkem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 28 794,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 846 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 5 948,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 898,33 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 528,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 846 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 22 846 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 5 948,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 898,33 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 528,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal předmětné částky s tím, že předchůdce žalobce společnost právnická osoba (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 18. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty prostředky 29 990 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky a poplatky po 1 573 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že tyto prostředky nesplácela, věřitel od smlouvy odstoupil dne 30. 6. 2020. Žalobce nabyl předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 7. 2018.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud rozhodl bez nařízení jednání, když strany s tímto postupem vyslovily souhlas (§ 115a a 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ).
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že věřitel s žalovanou uzavřeli dne 18. 8. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty prostředky 29 990 Kč, jež se žalovaná zavázala splácet s úrokem 18,12 % ročně a poplatky ve splátkách po 1 573 Kč měsíčně (prokázáno smlouvou spolu s bilancí). Vzhledem k tomu, že tyto prostředky nesplácela, věřitel od smlouvy odstoupil dne 30. 6. 2020 (prokázáno dopisem z 26. 5. 2020). Žalobce nabyl předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 7. 2020 (prokázáno touto smlouvou včetně přiloženého seznamu postoupených pohledávek na položkách 70 a 71). Žalovaná přes výzvu ničeho nad rámec tvrzený v žalobě neuhradila (prokázáno předžalobní výzvou).
5. Soud posoudil vztah účastníků s ohledem na čl. 3 nařízení Řím I. podle práva České republiky jako vztah ze smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., který je limitován zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon“).
6. Soud se nejprve zabýval tím, zda věřitel řádně zkoumal schopnost žalované dluh splnit, když nesplnění této povinnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (viz § 84 – 89 zákona a rozsudek Evropského soudního dvora č. C -679/18, ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK).
7. K výzvě soudu žalobce uvedl, že věřitel zkoumal schopnost žalované dluh splnit na podkladě údajů žalovanou sdělených, dále na podkladě výpisů z registrů a zohlednil též dostupné pohyby na účtech.
8. Soud však konstatuje, že věřitel nepostupoval řádně, když nezkoumal realističnost žalovanou uvedených údajů. Ta uvedla, že celkové příjmy domácnosti činí částku 30 000 Kč (z čehož její příjem činí částku 18 506 Kč) a výdaje činí celkově 4 500 Kč (z čehož částku 2 100 Kč činí toliko platby na jiné dluhy). Již jen z těchto údajů je dána minimálně pochybnost o pravdivosti takovýchto údajů, když náklady na fungování domácnosti musejí být podstatně vyšší než 2 400 Kč měsíčně. Věřitel se však vůbec nepozastavil nad těmito výdaji a zcela z nich vycházel. Také příjmy domácnosti nikterak neověřoval, kromě telefonního hovoru se zaměstnavatelem (o čemž nepředložil jediný důkaz), přičemž ani není zcela zřejmé, z čeho další příjmy domácnosti mají pocházet. Věřitel tak zcela rezignoval na svou povinnost ověřovat schopnost žalované dluh řádně splnit, neboť zkoumání rodinných, výdělkových a majetkových poměrů žalované ponechal zcela na formální bázi. Soud se za této situace již nezabýval tím, že žalobce k dalším svým tvrzením (např. ohledně ověření zda se žalovaná nachází v registrech dlužníků) nepředložil jediný důkaz, když doplnění dokazování by za této situace již bylo nadbytečné.
9. Vzhledem k tomu, že věřitel nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované dluh splnit, zatížil smlouvu vadou a způsobil tak její absolutní neplatnost. Soud proto žalobci jako nástupci věřitele přiznal nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. ve výši odpovídající poskytnuté jistině ponížené o již vrácené prostředky, které je třeba započíst právě na ni, když ostatní platby byly sjednány neplatně.
10. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl, když se žalobce domáhal uhrazení již splacené jistiny a neplatně sjednaných úroků, poplatků a smluvních pokut.
11. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s placením dlužné jistiny, přiznal soud žalobci dále úrok z prodlení z dlužné části jistiny dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbytku nárok na tento úrok z prodlení zamítl.
12. Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 o. s. ř. o. s. ř.
13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 528,03 Kč, přičemž tato částka představuje 58,68 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79,34 % a úspěchu žalované v rozsahu 20,66 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 152 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 794,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.